středa 29. prosince 2010

UDRŽOVÁNÍ MODLITEBNÍHO ŽIVOTA

Můj život musí být životem modlitby, abych mohl překonávat duchovní suchotu. Co je důvodem toho, že nikdo z nás se nemodlí tak, jak by měl? Vždyť víme, že se můžeme modlit za všechny naše břemena a hlas Ducha Svatého nás neustále volá k modlitbě: „Pojď!“

Pojď k vodě, která uhasí žízeň ducha. Pojď k Otci, který má soucit se svými dětmi. Pojď k Pánovi života, který slibuje odpuštění každého hříchu. Pojď k Tomu, který tě odmítá zatratit nebo opustit a nechce se před tebou skrývat.

My se můžeme pokusit skrýt před Bohem kvůli vině a odsouzení, ale On se nikdy neskrývá před námi. Přijď směle k Jeho trůnu milosti, i když jsi zrovna zhřešil a selhal. On okamžitě odpouští těm, kteří upřímně činí pokání. Nemusíš strávit dny a hodiny s výčitkami svědomí anebo se snažit opět si získat Jeho přízeň. Jdi k Otci, padni na kolena, otevři své srdce a vykřič svá muka a bolest. Pověz Mu o své osamělosti, pocitech izolace, obavách a selháních.

Zkoušíme všechno ostatní, jen modlitbu ne. Čteme knihy, hledajíc formulky a návody. Jdeme k přátelům, služebníkům, poradcům a všude hledáme slova potěšení nebo radu. Hledáme prostředníky a zapomínáme na jediného Prostředníka, který má odpověď na všechno.

Nic tak rychle nezažene duchovní suchotu a prázdnotu, jako hodinka nebo dvě v blízkosti Boha. Nic nemůže nahradit modlitbu k Otci v tom zavřeném pokojíku. To je řešení pro každé suché období.

„Já vyliji vody na žíznivé a potoky na vyschlou zem. Vyliji svého Ducha na tvé símě, své požehnání na tvé potomky“ (Izaiáš 44:3).