NEROZUMNOST VÍRY
Když Bůh říká lidem „Věřte“, žádá něco, co je zcela bez důvodu. Víra je totálně nelogická. Její úplná definice musí souviset s něčím nerozumným. Přemýšlej o tom: Židé říkají, že víra je podstata něceho, v co doufáme, důkaz, který je neviditelný. Ve zkratce můžeme říci: „Zde není žádná zjevná hmota, žádný viditelný důkaz“. Přesto jsme žádáni věřit.
Zaměřuji se na tuto věc z důležitého důvodu. Právě teď, na celém světě, je mnoho věřících skloněno nízko v zastrašení. Fakt je, že všichni budeme i nadále čelit zastrašování v tomto životě. Já přesto věřím, že pokud pochopíme podstatu víry – její nelogičnost, nerozumnou podstatu – najdeme pomoc, kterou potřebujeme k tomu, abychom tímto prošli.
Uvažujme o víře, která byla žádana od Noeho. Žil v generaci, která prošla ovládáním. Stav lidstva se stal tak hrozným, že Bůh nemohl přijmout nic dalšího. Koneně on řekl: „Dost! Člověk se snaží zničit sám sebe – to musí skončit! (viz Genesis 6)
Představ si Noemovo zmatení, jak se snaží toto pochopit. Bůh chtěl seslat kataklysmatickou událost, takovou která by zničila celou zemi. Přesto každý, komu Noe řekl o této záležitosti, byl instruován slovy z nebes. On to zkrátka přijal skrze víru, bez toho, aniž by dostal další příkaz po dalších 120 let.
Přemýšlejme o tom, jaká víra byla žádana od Noeho. Dostal obtížný úkol postavit velkou archu a mezitím musel žít v nebezpečném světě. Musel věřit, zatímco celý svět kolem něj tančil a užíval si smyslností. Ale Noe udělal tak, jak Bůh řekl. Důvěřoval slovu, které mu bylo dáno pro mnohá staletí. A pro svou poslušnost, Písmo praví, „stal se Noe dědicem spravedlnosti, která je z víry“ (Židům 11, 7).
V Genesis 12, 1-4, Bůh říká Abrahámovi: „Vstaň, odejdi a opust svou zemi.“ Jistě Abrahám uvažoval, „Ale kam, Pane?“ Bůh mu odpověděl prostě, „ Neřeknu ti to. Jen běž.“
Toto nebylo logické. Bylo zcela nerozumné žádat to po myslícím člověku. Jako ilustraci použiji příklad, kde bych se zeptal každé křesťanské manželky. Představ si, že tvůj manžel přijde jednoho dne domů a řekne: „Sbal se, miláčku, stěhujeme se!“ Samozřejmě, vy byste chtěly vědět proč, kam nebo jak. Ale jediná odpověd?, kterou byste dostaly, by byla: „Já nevím. Jen vím, že Bůh řekl jdi.“ Není žádný důvod toto žádat. Je to jednoduše nelogické.
Přestože toto je zcela nelogický příkaz, Abrahám jej uposlechne: „Vírou Abrahám poslechl Boží volání, aby šel na místo, jež měl dědičně získat. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na cestu (Židům 11, 8). Všechno, co věděl, byly instrukce od Boha, které dostal: „Běž Abraháme a Já budu s tebou. Nepotká tě žádná škoda.“ Víra vyžadovala, aby Abrahám neudělal nic víc než tento slib.
Jednu hvězdnou noc Bůh řekl Abrahámovi: „Vzhlédni na oblohu. Vidíš nepočítaně hvězd ? Spočítej je, pokud chceš. Stejně mnoho potomků budeš mít. (viz Genesis 15, 5). V tom okamžiku si Abraham musel ťukat na čelo. Byl starý stejně jako jeho žena Sára. Již uběhlo spoustu času od doby, kdy mohli mít dítě. Přesto Abrahám dostal slib, že se stane otcem mnoha národů. A jediným důkazem o tom, že má jít dál, bylo slovo z nebes: „Já jsem Pán“ (Genesis 15, 7).
A Abrahám uposlechl. Bible o něm říká to samé jako o Noemovi. „A Abrahám tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost.“(Genesis 15, 6). Znovu vidíme nelogickou scénu. Přesto je lidská víra přeměněna v spravedlnost.
Co po tobě Bůh žádá, zní možná nerozumně. On žádá, abychom mu důvěřovali, když nám nedává žádné důkazy o zodpovedění naší modlitby, když se situace zdá beznadějná a my jsme si jisti, že je všude. „Důvěřuj mi“ - říká Pán. Nelogické? Ano! Ale po staletí Pán ukazuje, že on je vždy včas a nikdy nedovolí satanovi mít poslední slovo. Bůh vždy přijde – v dokonalém načasování Ducha Svatého.