čtvrtek 30. prosince 2010

NEBOJ SE KRÁTKÉHO UTRPENÍ

Kristovu vzkříšení předcházelo krátké období trápení. Ano, umřeme! A trpíme! Zakoušíme bolest a zármutek.

Nechceme trpět nebo prožívat bolest! Toužíme po bezbolestném vysvobození, nadpřirozeném zásahu! „Zařiď to, Bože!“, modlíme se, „protože jsem slabý, a vždycky budu. Všechno to udělej, zatímco já si půjdu svou cestou a budu čekat na nadpřirozené vysvobození!“

Možná svalujeme vinu za své trampoty na démony! Vyhledáme ostatní věřící a doufáme, že nám pomohou je vyhnat ven – tak abychom mohli jít svou cestou bez bolesti nebo trápení.

Zařízeno! Prolétnout naskrz přímo ke klidnému životu plného vítězství! Chceme, aby na nás někdo položil ruce a vyhnal ven veškerou vyprahlost. Ale vítězství není vždy bez trápení a bolesti. Podívej se na svůj hřích! Postav se mu! Protrp si to, jako to udělal Ježíš. Zakus Jeho utrpení! Trápení trvá jen přes noc, a s ránem vždy přichází radost.

Hospodinova láska vyžaduje volbu. Kdyby nás Bůh nadpřirozeně vytáhnul z každé bitvy bez bolesti a trápení, ukončilo by to předčasně všechny zkoušky a pokušení; nezakusili bychom svobodnou volbu a žádné zkoušení ohněm. To by Bůh nahrazoval svou vůli za lidskou. On si přeje setkat se s námi v naší vyprahlosti a ukázat nám, jak se může stát cestou do nového života víry.

Je to většinou Boží vůle snášet vyprahlost a dokonce i bolest. „Ať proto ti, kdo trpí podle Boží vůle, svěřují své duše věrnému Stvořiteli a pokračují v dobrém jednání“ (1.Petr 4:19).

Ale díky Bohu za to, že trápení je vždy jen krátké období před konečným vítězstvím! „Když projdete tímto krátkým utrpením, Bůh veškeré milosti, který vás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, vás obnoví, upevní, posílí a ukotví“ (1.Petr 5:10).