pondělí 20. prosince 2010

ZAČALO TO POKÁNÍM

Církev tak, jak ji známe dnes, začínala pokáním. Když Petr kázal o Letnicích o kříži, tisíce přijaly Krista. Tato nová církev se skládala z jednoho těla, které zahrnovalo všechny rasy a bylo naplněno vzájemnou láskou. Jejich společný život se vyznačoval evangelizací, obětavým duchem, dokonce i mučednictvím.

Ten úžasný začátek svědčí o Božím slovu k Jeremiášovi: „Já jsem tě sázel jako výbornou révu z nejušlechtilejších sazenic“ (Jeremiáš 2:21, B21). Avšak další Hospodinova slova popisují to, co se při takové práci často stává: „Jak ses mi mohla takhle zvrhnout v plané křoví, jež mi nepatří?“ (2:21, B21). Bůh říkal: „“Zasadil jsem tě správně. Byl jsi můj, nesl jsi mé jméno a můj charakter. Ale teď jsi se zvrhl.“

Co je příčinou této zvrhlosti v církvi? Vždy to bylo a bude modlářství. Bůh hovoří o modlářství, když říká Jeremiášovi: „Můj lid ale svou Slávu vyměnil za nesmysly“ (2:11, B21).

Většina křesťanských učení dnes označuje modlu za něco, co stojí mezi Božím lidem a Jím samotným. A přece je to jen částečné popsání modlářství.

Modlářství je o hodně hlubší záležitostí srdce. Prvořadou modlou, která je rozšířená mezi Božím lidem, není cizoložství, pornografie nebo alkohol. Existuje o hodně silnější chtíč. Co je touto modlou? Je to nutkavá ctižádost po úspěchu. A dokonce existuje i učení, které ji ospravedlňuje.

Tato modla, touha po úspěchu, charakterizuje mnohé v dnešním Božím domě. Tito lidé jsou upřímní, morálně bezúhonní, překypující dobrými skutky. Avšak zasadili do svých srdcí modlu ctižádosti a nemohou se jí zbavit.

Bůh rád svému lidu žehná. Chce, aby byl jeho lid úspěšný ve všem, co poctivě vykoná. Ale nyní existuje bouřlivý duch, který se snaží předstihnout ostatní – je to duch touhy po uznání a po získávání věcí.

Jeden muž ze světa nedávno pronesl: „Ten, kdo umírá s největšími rozmary, vyhrává.“ Je tragédie, že se k tomu přidávají i křesťané.

Jak daleko jsme zbloudili od živého evangelia, kdy umíráme sobě, egoismu a světským ambicím.