čtvrtek 30. září 2010

NA KONCI SVÝCH SIL?

Jsi na konci svých sil? Unavený, sklíčený, máš sto chutí to vzdát? Vyzývám tě, abys odpověděl na následující otázky buď ano nebo ne:

• Slibuje Boží Slovo naplnit všechny tvé potřeby?
• Řekl Ježíš, že tě nikdy neopustí a že bude s tebou až do konce?
• Řekl, že tě ochrání před pádem a představí tě před trůnem svého Otce jako bezchybného?
• Řekl, že vždy naplní všechny tvé potřeby? Slíbil ti veškeré semeno, které potřebuješ pro zasívání evangelia?
• Je o hodně víc ochotný dávat, než přijímáš? Je větší ten, který je v tobě, než ten, který je ve světě?
• Jsou jeho myšlenky ohledně tebe dobré? Je dárcem odměny těm, kdo jej pilně hledají?
• Připravuje pro tebe místo ve slávě? Přijde v oblacích, aby shromáždil svůj lid domů? Půjdeš s ním, až přijde?

Všechny tvé odpovědi by měly znít: „Bezesporu ano!“

A teď si udělej inventuru. Zeptej se sám sebe: Opravdu věřím, že Bůh je věrný svému slovu, anebo v této důvěře kolísám?

„Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek. Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost. Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.“

„Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad! Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane“ (Jakub 1:2-7).

Můžeš uchopit Boží moudrost, veškerou moudrost, která je potřeba pro řešení životních problémů – budeš-li věřit bez kolísání a postavíš-li svůj život a svou budoucnost na jeho zalíbení.

Bůh dává všem…svobodně…moudrost.

středa 29. září 2010

VLOŽ DO TOHO SVÉ SRDCE!

Bůh od nikoho nepřijímá službu vykonanou s nechutí. „Cokoli děláte, čiňte to celou duší, jako Pánu, a ne lidem“ (Koloským 3:23). Celou duší znamená, „celým svým srdcem, celou svou silou, se vším, co v tobě je.“

Pavel píše, „Každý ať dává, jak se v srdci rozhodl, ne s lítostí anebo z povinnosti“ (2. Korintským 9:7). Apoštol aplikuje otázku dávání ve dvou oblastech: v oblasti našich finančních darů a v odevzdání celého svého života pro Boží dílo.

Pavel napsal, že sbor v Makedonii si doslova vyžebral u něj, aby mohli udělat sbírku pro chudé, trpící svaté v Jeruzalémě. Ti Makedonci byli natolik odevzdáni Pánu, že dávali i přesto, že byli chudí!

„Udělali mnohem více, než jsme doufali – dali sami sebe především Pánu a z Boží vůle také nám“ (2. Korintským 8:5¨). Pavel říká, že Makedonci dali něco mnohem více, než peníze. Řekli mu: „Tady je náš obětní dar. A teď, co bys chtěl, abychom udělali? Nabízíme naše služby pro Boží dílo!“ Nešetřili ničím v službě Pánu a svým bratřím. „…z vlastní vůle dávali, co mohli, ba i víc, než mohli“ (8:3). Jejich oběť, provázena mnoha modlitbami, přesahovala jejich lidské schopnosti.

Jestliže dáváš jenom proto, neboť věříš, že to je přikázáno, anebo zda neustále přemýšlíš nad tím, jestli desátky jsou Novozákonní nebo Starozákonní koncept, postoj tvého srdce je zcela špatný. Dáváš-li deset procent proto, že tě o to tvůj pastor žádá, to je taktéž nesprávné. Tyto příklady se ani zdaleka nepřiblíží tomu, co ve skutečnosti znamená dávat!

Když se chceš plně odevzdat Pánu a jeho službě, musíš to udělat s radostí! „…Vždyť Bůh miluje ochotného dárce“ (2. Korintským 9:7).

Jsem hluboce usvědčen tímto veršem, protože tak často přistupuji ke svému životu a službě bez radosti od Pána. Slýchávám to od mnoha křesťanů: „Jsem tak unavený, nevím, jak to zvládnu. Ó, Bože, musíš přijít a dát mi sílu!“ To je lidské volání, běžné u nás všech. Ale aby naše odevzdání se potěšilo Boha, musí pocházet z radostného ducha, kterého dosáhneme skrze jednoduchou, dětskou víru.

Slovo radostný v Řečtině znamená „veselý, rozjařený, šťastný“ – srdce plné ochoty a radosti. Bůh říká: „Cokoliv pro mne děláš – ať se přimlouváš, uctíváš mne v mém domě anebo mne hledáš ve svém skrytém pokoji – dělej to radostně! Buď radostný a štědrý ve všem – co se týče peněz, služby, času a celého svého života!“

Ptám se tě: Stala se pro tebe služba Pánu nudou a zátěží? Je to jenom břemeno, způsobující většinou smutek a únavu?

Bůh nechce, aby ses stěžoval kvůli svému břemenu – on chce, abys uchopil Boží slovo a odstranil ty věci ze svého života!

Tvá šeková knížka k jeho zdrojům je víra! On říká: „Já jsem se o tebe již postaral. Která tvá životní potřeba je tak veliká, že bych ti nemohl dát víc, než je třeba?“

úterý 28. září 2010

VŠEHO DOSTATEK

Proč tolik věřících zakouší slabost, pocity beznaděje a prázdnotu, jako kdyby nedokázali jít dál? Je to proto, že Duch Svatý se jim neodhalil stejným způsobem jako Pavlovi, kterému ukázal všechna Boží zaopatření, která jsou dostupná pro ty, kdo je nárokují svou vírou.

Sedí na tebe Pavlův popis štědrého služebníka - ten, který má vždy a za každé situace dostatek? Zkusil jsi čerpat z nebeské banky?

Bylo to v době, kdy jsem již s Kathryn Kuhlmanovou spolupracoval několik let. Na jejích shromážděních jsem kázal z celého svého srdce během dopoledne i večera, a obvykle na konci dne jsem byl úplně zničený. Jednou večer se mě a mé manželky Gwen zeptala: „Půjdeme někam na večeři?“ Odpověděl jsem: „Omlouvám se, ale jsem příliš unavený. Potřebuji se vrátit do hotelu a trochu si odpočinout.“

Tázavě se na mě podívala a zeptala se: „Davide, kázal jsi dnes mocí Ducha Svatého?“ Na to jsem odpověděl: „Víš, že mám pomazání. Oltáře byly naplněny!“

Kathryn řekla tiše: „Pak něco postrádáš. Pokud kážeš mocí Ducha Svatého, pak bys po skončení služby měl být silnější než na jejím začátku – Duch tě oživuje! Můžeš se povznést nad své tělo - skrze Ducha Svatého se toho dožadovat.“ Od té doby jsem tomu ve své službě dal mnohokrát za pravdu.

„ ….. abyste vždycky a ve všem měli dostatek a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo“ (2. Korintským 9:8). Slovíčko „přebývat“ obrazně vystihuje smysl „narůstající“; mít na konci více než na začátku. Jinými slovy, jakmile jde do tuhého, Boží milost roste! Jakmile se cítíš slabý, jeho síla se dokáže vylít mnohem mocněji - pokud v to věříš.

pondělí 27. září 2010

ON SE UŽ POSTARAL

Když nás Bůh povolává k nějaké konkrétní práci, předem se postará o všechno, co potřebujeme, abychom tuto práci uskutečnili.

„Bůh je schopen rozhojnit k vám veškerou milost, abyste vždycky a ve všem měli veškerý dostatek a mohli se štědře účastnit každého dobrého díla“ (2. Korintským 9:8).

Tento verš není pouhá naděje – je to zaslíbení! Začíná slovy: „Bůh je schopen!“

Bůh se nezajímá pouze o uspokojení tvých potřeb. Chce ti dát více, než potřebuješ. To znamená rozhojnit – mít stále rostoucí nadměrný přísun!

„Ten, který v nás působí svou mocí, je schopen učinit nesrovnatelně mnohem více než cokoli, oč prosíme nebo si představujeme“ (Efezským 3:20).

Zamysli se nad tím, co je zde zaslíbeno: Když jsi dole a unavený a myslíš si, že už nemůžeš jít dál, Bůh je schopen tě natolik povzbudit, že budeš mít veškeré své potřeby – vždycky a v jakékoli situaci.

Je to, jako by Pán říkal: „Naslouchejte, vy všichni pastýři! Naslouchejte, vy všichni, kdo věrně navštěvujete můj dům a namáháte se na modlitbách, chvalách a přímluvách! Chci vám dát hojnost síly, naděje, radosti, pokoje, odpočinutí, financí, odvahy, moudrosti. Ve skutečnosti chci, abyste měli nadbytek všeho, co potřebujete – vždycky!“

Bůh nikdy nezamýšlel, abychom duchovně trpěli nouzi. Naopak, bohatý služebník je ten, kdo se raduje ze zjevení veškerého velkého zaopatření, které pro něj Bůh připravil! A který usiluje o toto zjevení vírou!

„Ale jak je psáno: Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují. Nám to však Bůh zjevil skrze Ducha, neboť Duch zkoumá všechny věci, i Boží hlubiny“ (1. Korinským 2:9-10).

Parafráze: „Naši praotcové nemohli pochopit veškerá velká zaopatření, která Bůh již dávno připravil! Tyto věci nikdy nevešly do jejich vizí, slyšení či představ. Ale není žádný důvod k tomu, abychom byli ohledně těchto věcí slepí, abychom se nezabývali poznáním toho, co nám patří. Naše oči musí vidět, naše uši musí slyšet, tyto věci musí vejít do našich srdcí a myslí – protože my jsme ti lidé, pro něž Bůh toto všechno připravil! Duch svatý nám to zjevil!“

Bible opravdu říká, že Ho máme hledat kvůli tomuto zjevení. Pavel napsal: „My jsme však nepřijali…ale Ducha, který je z Boha, abychom rozuměli, čím nás Bůh obdaroval…vykládáme duchovní věci duchovními slovy…neboť se jim dá rozumět jen duchovně“ (verše 12-14).

Věřím, že většina křesťanů nehledí opravdově na moc těchto Božích zaslíbení! Mnohokrát jsme o nich četli, ale jsou to pro nás mrtvá slova. Neuchopili jsme je a neřekli jsme: „Pane, zjev mi to, co jsi připravil! Otevři mou mysl a mého ducha pro tvé prostředky. Tvé Slovo říká, že musím vědět, že všechny tyto věci mi dáváš zdarma, abych je mohl požadovat ke tvé slávě!“

pátek 24. září 2010

ŠTĚDRÝ SLUŽEBNÍK

Nedávno jsme přišel ve své modlitbě k Pánu velmi zarmoucený, předložil jsem před něho spoustu svých starostí. A začal jsem se hájit:

„Pane, ještě nikdy v celém svém životě jsem nebyl tak vyčerpaný. Už nemohu dál!“ Potom jsem začal plakat. Byl jsem úplně na dně a slzy ze mě doslova tryskaly. Ležel jsem a plakal, a pak jsem si pomyslel: „Mé slzy určitě pohnou Pánovým srdcem.“

Duch Svatý mi přispěchal na pomoc, ale ne způsobem, který bych si přál. Toužil jsem po soucitu, povzbuzení a porozumění. A to všechno mi dal – ale jinak, než jsem si představoval.

Pán mne jemně navedl do 2.Korintským 9:6 –11 a dodal, že vše co potřebuji vědět je obsaženo v tomto verši:

„Říkám vám, že kdo skoupě rozsévá, bude skoupě sklízet, ale kdo rozsévá štědře, bude sklízet štědře. Každý ať dává, jak se v srdci rozhodl, ne s lítostí anebo z povinnosti. Vždyť Bůh miluje ochotného dárce. Bůh je schopen rozhojnit k vám veškerou milost, abyste vždycky a ve všem měli veškerý dostatek a mohli se štědře účastnit každého dobrého díla:

Je přece psáno: „Rozdělil štědře, chudým dal, jeho spravedlnost navždy zůstává.“ Ten, který dává zrno k rozsévání i chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá dozrát plodům vaší spravedlnosti. Budete obohaceni v každém ohledu k bezvýhradné štědrosti, která pak naším prostřednictvím působí vděčnost Bohu.“

Četl jsem tento verš několikrát dokola, ale stále mi to nedocházelo. Nakonec jsem zavřel svou bibli a modlil se:„Pane, jsem zmatený. Nenalézám zde nic, co by mi pomohlo nebo mě povzbudilo.”

Konečně Duch Svatý promluvil důrazně, ale s láskou do mého nitra: „Davide, tohle se vztahuje k tomu, čím teď procházíš. V poslední době jsi mi nesloužil v štědrém a radostném duchu. Kde je tvá radost a štěstí zatímco mi sloužíš? Mé slovo nemluví pouze o tom, jak dávat peníze na pomoc chudým. Mluví také o tom, jak sloužit pro mě a mé tělo.“

„Povolal jsem tě do New Yorku, ale neposlal jsem tě bez pomoci ani vydatných prostředků. Vše potřebné je ti k dispozici - síla, odpočinek, moc, schopnosti, radost a útěcha. Nemáš žádný důvod k tomu, abys byl přemožen smutkem a byl příliš obtížený. Máš přístup k veškeré síle a radosti!“

čtvrtek 23. září 2010

NAUČ SE VZEPŘÍT A BOJOVAT SÁM

Musíš se naučit bojovat své vlastní bitvy. Tvé vysvobození nemůže záviset na někom jiném!

Možná máš modlitebního partnera, kterému můžeš zavolat a říct: „Mám před sebou boj. Mohl by ses za mne modlit? Vím, že je s tebou Boží moc!“ Je to sice biblické, ale není to celá Boží vůle pro tebe. Bůh chce, aby ses stal bojovníkem! Chce, aby byl shopen vzepřít se ďáblu.

Bůh zaslíbil Gideonovi?: „Ano, ale já budu s tebou, takže pobiješ Midiánce až do posledního“ (Soudců 6:16). Bůh mu řekl: „Já jsem tě poslal – já budu s tebou!“

Jenomže poté se obyvatelé města přišli podívat na toho, který zničil jejich modly (viz. Soudců 6:28-30). Kde byl Gideon? Ukrýval se – pořád nejistý Božími zaslíbeními, neustále uvažujíc nad tím, jestli je Bůh s ním. Gideon řekl: „Promiň, pane, ale jestli je Hospodin s námi, proč nás tohle všechno potkalo? Kde jsou všechny ty jeho divy, o kterých nám vyprávěli naši otcové? ...“ (v.13) Nápodobně je to i s námi. Ježíš nám zaslíbil: „A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa“ (Matouš 28:20). A přesto jsme se ještě nenaučili stát na Jeho slově a bojovat!

Toto se začne měnit v momentu, kdy se plně přesvědčíš o tom, že Bůh je s tebou, že k tobě promlouvá a ukáže ti všechno, co potřebuješ vědět.

Jsi silnější, než si myslíš. Podobně jako Gideon, si můžeš říkat: „Jak bych mohl bojovat? Jsem tak slabý a nezkušený.“ Ale Bůh mu řekl: „Jdi v této své síle“ (6:14). „V jaké síle?“ – ptáš se. Gideonova síla spočívala v Božím slově: „Určitě budu s tebou.“

Milovaní, to samé slovo - „Jsem s tebou“ – je vašou sílou! A tuto sílu získáte tím, že toto slovo přijmete jako pravdu a budete konat v souladu s ním!

středa 22. září 2010

VYPOŘÁDEJ SE SE SVÝM STRACHEM A NEVÍROU

Izrael upadl do modlářství. Ale jejich zakořeněným hříchem byla stále nevíra, která vedla k veškerému strachu! A Bůh jim poslal proroka, aby ukázal na jejich zakořeněný hřích.

Prorok k nim hovořil mnoha slovy: „Podívejte se na sebe – na partu slabochů, kteří se skrývají a bojí se povstat a bojovat. Už jste se vzdali. Ale vaše dějiny jsou o Božím vysvobození! On dával vašim otcům velká vítězství, když mu důvěřovali. A slibuje, že vysvobodí i vás – a přesto mu nevěříte!“ (Viz Soudců 6:7-10).

Mnozí křesťané se bojí, že je ďábel zničí. Bojí se, že udělají chybu, nebo že upadnou zpět do svého hříchu, a že ďábel bude mít volnou cestu. Ale to je lež, která pochází z pekelné propasti! Bible říká, že se nemusíš bát, když procházíš tímto životem!

Když se budeš držet strachu, tento strach se stane nakažlivým. Zachvátí všechny kolem tebe! Když Gedeon shromažďoval své vojsko, Bůh mu řekl, aby poslal domů každého ustrašeného vojáka: „Kdo má obavy nebo strach, ať se vrátí domů…22 000 mužů se tehdy vrátilo“ (Soudců 7:3).

Bůh hovoří stejnými slovy k dnešní církvi. Táže se: „Proč se bojíš? Proč hřešíš tím, že mi nedůvěřuješ, že v tvém životě způsobím vítězství? Slíbil jsem, že porazím každou démonickou sílu, která se ti postaví!“

Gedeonův otec Joaš vztyčil sochy Baala a bohyně Ašery. Byly vyrobeny z obrovských balvanů. Udělal to proto, že „Baal dal Midiáncům nad námi moc, a tak je možné, že pokud budeme uctívat jejich boha, dá nám moc.“ Lidé tam přicházeli z okolí vzdáleného několik mil, včetně Midiánců a Moábců. Byla to mocná démonická pevnost v Izraeli!

Bůh řekl Gedeonovi: „Neosvobodím Izrael, dokud neodstraníte tuto modlu, která stojí mezi námi. Polož ji – skácej ji!“ a tak uprostřed noci „vzal Gedeon deset mužů ze svých služebníků a udělal, jak mu Hospodin řekl“ (Soudců 6:27). Vzal jednoho vola a provazy, aby strhl Baala a Ašeru!

Bůh dává dnešní církvi tutéž zprávu, jakou dal Gedeonovi: „Chci ti pomoci – ale nemohu, když mi nedůvěřuješ. Jsi plný strachu. A předtím, než tě vysvobodím, budeš muset zbořit tuto pevnost, tento zakořeněný hřích!“ „Odhoďme každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje“ (Židům 12:1). Máme zbořit všechny pevnosti strachu a hříchu!

Gedeon zbořil démonickou pevnost za pomoci silného vola. Ale my jsme dostali daleko mocnější zbraně, než měl Gedeon (viz 2.Korintským 10:4-5).

Vítězství přichází s modlitbou víry. To neznamená chladnou a prázdnou modlitbu, ale modlitbu v Duchu, modlitbu víry v Boží odpověď: „Za všech okolností se modlete v Duchu“ (Efezským 6:18).

úterý 21. září 2010

JAK SE DÁT DO BOJE

Navzdory všemu, co se v církvi říká o duchovním boji, křesťané se ještě pořád nenaučili, jak se postavit nepříteli. Jsme hračkou pro ďábla!

Nevěřím tomu, že každé neštěstí, které křesťana postihne, pochází od ďábla. Častokrát jej nesprávně obviňujeme z naší vlastní nedbalosti, neposlušnosti a lenosti.

Je jednoduché obviňovat ďábla z naší hlouposti, protože pak ji nemusíme řešit. Jenomže v dnešním světě je přítomen skutečný ďábel – a je velmi zaneprázdněn!

Dovolte mi říct něco o satanově strategii. Pokud se mu nepodaří odstranit Všemohoucího z trůnu, tak se pokusí odstranit Boží obraz z vašeho nitra. Chce, aby se z uctívačů stali reptající lidé a rouhači.

Satan tě nemůže napadnout, jak se mu zachce. Bůh postavil ohnivou zeď kolem každého ze svých dětí a satan ji nemůže překročit bez povolení.

Satan nemůže číst myšlenky křesťana. Někteří lidé se bojí modlit, protože si myslí, že ďábel je odposlouchává. Jiní jsi myslí, že ďábel dokáže číst všechny jejich myšlenky. Vůbec! Jedině Bůh je všudypřítomný a vševědoucí.

Písmo nám přikazuje, abychom se postavili, byli silní a bojovali proti tělu a ďáblu: „Bděte, stůjte ve víře, buďte stateční, buďte silní“ (1. Korintským 16:13). „Závěrem, posilněte se v Pánu a v jeho nesmírné moci“ (Efeským 6:10).

Musí se vám znechutit neustálé utlačování ďáblem – život v depresi, bez radosti, v prázdnotě, v pronásledování.

Kniha Soudců nám říká: „Synové Izraele však jednali v Hospodinových očích zle, a tak je Hospodin vydal do rukou Midiánu na sedm let. Midiánci utlačovali Izrael“ (Soudců 6:1-2).

Izraelité na tom byli snad nejhůř za celou svou historii. Byli nuceni žít ve tmavých jeskyních a vlhkých brlohách, bez jídla, ve strachu a bez pomoci. Poté se něco událo. Začalo to Gideonem a rozšířilo se to po celém táboře: Izrael byl již otrávený ze skrývání se v těch tmavých jeskyních!

Gideon si řekl: „Jak dlouho bychom to měli snášet? Procházejí naší zemí bez odporu. Nikdo se proti tomu nepostaví a neudělá s tím nic! Bylo nám řečeno, že máme Boha, který konal ve prospěch našich otců. Ale podívejte se na nás nyní – jsme ztrhaní, beznadějní a žijeme v neustálém strachu!“

Něco se v Gideonovi zvedlo a řekl přesně to, na co Bůh čekal: „Zašlo to již dostatečně daleko! Sloužíme mocnému, vítěznému Bohu. Proč se necháváme hanobit den za dnem?“

Bůh neudělá nic, dokud nebudeš úplně zhnusený – dokud nebudeš znechucený z toho, být neustále znechucený.

Následuj Gideonův příklad – volej k Pánu! Sloužíme tomu samému Bohu, jako Izrael. Pokud zaslechl volání modlářského Izraele, zaslechne i tebe, ve tvé úprimnosti.

pondělí 20. září 2010

MODLITBA NEVÍRY

Slyšeli jste o modlitbě víry. Věřím, že existuje zrcadlový obraz této modlitby, tzn. Modlitba založená na tělesnosti. Nazývám ji modlitbou nevíry.

Chci vám předložit otázku. Slyšel jsi někdy Pána, jak ti říká: „Přestaň se modlit – vstaň ze svých kolen“? Nařídil ti někdy Duch svatý: „Přestaň brečet a utírat si oči. Proč padáš přede mnou na tvář?“

Těmi samými slovy Pán hovořil k Mojžíši: „Hospodin tehdy Mojžíšovi řekl: Proč ke mně úpíš?“ (2.Mojžíšova 14:15). Doslovný hebrejský význam tohoto verše je: „Proč na mě ječíš? K čemu je celá ta hlasitá prosba v mých uších?“

Proč to Bůh Mojžíšovi řekl? Mojžíš byl zbožný modlitebník, který stál před rozhodujícím okamžikem svého života. Farao honil Izraelity, kteří neměli kam uniknout. Většina křesťanů by pravděpodobně reagovala jako Mojžíš. Ten se vydal do opuštěných kopců a pobýval sám s Pánem. Potom vyléval své srdce v modlitbě.

Když Bůh uslyšel Mojžíšův jekot, řekl mu: „Dost.“ Písmo není jednoznačné v tom, co následovalo. Ale v tomto případě Bůh mohl říci: „Nemáš žádné právo trápit se, Mojžíši. Tvůj nářek uráží mou věrnost. Už jsem ti slíbil vysvobození. A dal jsem ti konkrétní instrukce, co máš dělat. Tak teď přestaň brečet.“

Když čelíme svým vlastním krizovým situacím, můžeme přesvědčovat sami sebe: „Modlitba je ta nejdůležitější věc, kterou teď můžu udělat.“ Ale přicházejí chvíle, kdy nás Bůh volá k jednání, k tomu, abychom poslechli jeho Slovo ve víře. V takové chvíli nám nedovoluje odejít do pouště se modlit. To by byla neposlušnost a jakákoli modlitba by byla kvůli nevíře urážkou.

Modlitba nevíry počítá pouze s Boží dobrotou. Ignoruje přísnost jeho svatých soudů. Pavel píše: „Uvědom si tedy laskavost i přísnost Boží“ (Římanům 11:22). Apoštol zde záměrně zmíňuje Boží dobrotu a přísnost jedním dechem. Říká, že jedno nemůže být odděleno od druhého.

Ve Starém Zákoně to Izaiáš vyhlašuje takto: „Hle- ruka Hospodinova není krátká, aby zachraňovat nemohla, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel! Vaše viny jsou však překážka mezi vámi a vaším Bohem, vaše hříchy vám skryly jeho tvář, aby neslyšel. Vždyť máte dlaně potřísněné krví“ (Izaiáš 59:1-3).

Milovaní, Bůh se mezi Starým a Novým Zákonem nezměnil. On je Bohem lásky a slitování, jak upozorňuje Izaiáš. Ale stále nenávidí hřích, protože je svatý a spravedlivý. Proto řekl Izraeli: „Neslyším vás kvůli vašemu hříchu.“

Uvědom si slova žalmisty Davida: „Volal jsem k němu z plna hrdla a chválil ho svým jazykem. Hanebnost kdybych si v srdci choval, můj Pán by mě jistě neslyšel. Bůh mě však vyslyšel a popřál sluch mé modlitbě. Bůh ať je požehnán – mou prosbu neodmítl, svou lásku mi neodňal!“ (Žalm 66:17-20).

Žalmista říká: „Viděl jsem nespravedlnost ve svém srdci a odmítl jsem s ní žít. A tak jsem šel k Pánu, aby mne očistil. Potom vyslyšel mou modlitbu. Ale kdybych si byl ponechal svůj hřích, Bůh by býval mému volání nenaslouchal.“

pátek 17. září 2010

DRUHÁ STRANA OBECENSTVÍ

Chodit v Boží slávě znamená nejen to, že obdržíme Otcovu lásku, ale i to, že ho rovněž milujeme. Jedná se o vzájemnou náklonnost, přijímanou i opětovanou lásku. Bible nám říká: „Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou“ (5.Mojžíšova 6:5).

Bůh nám říká: „Věnuj mi, můj synu, své srdce“ (Přísloví 23:26). Jeho láska požaduje, abychom opláceli, abychom mu opětovali lásku, která je naprostá, nerozdělená, která vyžaduje celé naše srdce, duši, mysl a sílu.

Avšak Pán k nám nemluví v nejasných požadavcích: „Nemůžeš si vysloužit mou lásku. Láska, kterou ti dávám, je nezasloužená!“ Jan píše: „V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy“ a „My milujeme, neboť on první miloval nás“ (1.Jan 4:10,19).

Tak jako nám Boží láska dává pokoj a radost, tak naše láska k němu musí obsahovat tytéž dva prvky:

  1. David vyjadřuje pokoj ve své lásce k Bohu, když píše: „Koho jiného bych měl na nebi? S tebou netoužím po ničem jiném na zemi!“ (Žalm 73:25). Srdce milující Pána upouští zcela od toho, aby hledalo uspokojení někde jinde. Raději hledá plné uspokojení v něm. Pro takto milujícího člověka je Boží láskyplná péče lepší než samotný život!

  2. Takové srdce se též raduje ze své lásky k Bohu. Zpívá a tančí v radostné extázi kolem Pána. Když Boží dítě ví, jak moc ho Otec miluje, přináší to potěšení jeho duši!

Dovolte mi uvést jeden z nejmocnějších veršů, jaký lze nalézt v Písmu. Přísloví k nám hovoří těmito prorockými slovy o Kristu: „Po jeho boku věrně stála jsem. Zůstávám jeho rozkoší den za dnem, svým hrám se před ním stále oddávám. Na jeho zemi, na světě si hraji, lidští synové jsou mou rozkoší!“ (Přísloví 8:30-31).

Milovaní, my jsme ti zmiňovaní synové! Když Bůh zakládal zemi, předpověděl tělo věřících, které se připojí k jeho Synu. A dokonce i potom má Otec potěšení a radost z těchto synů. Ježíš dosvědčuje: „Byl jsem Otcovo potěšení, radost jeho bytí. A nyní jsou všichni, kdo se ke mně obracejí ve víře, rovněž jeho potěšením!“

A tak, jak Ježíši oplatíme jeho lásku? Jan odpovídá: „Láska k Bohu je v tom, abychom plnili jeho přikázání – a jeho přikázání nejsou těžká“ (1.Jan 5:3).

Co jsou jeho přikázání? Ježíš říká, že jsou v podstatě dvě a „v těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci“ (Matouš 22:40). První a nejdůležitější je milovat Boha celým svým srdcem, duší a myslí. Nemáme před ním nic zatajovat. A druhé je milovat bližního jako sebe sama. Tato dvě jednoduchá a nekomplikovaná přikázání shrnují celý Boží zákon.

Ježíš zde říká, že nemůžeme mít obecenství s Bohem, nebo chodit v jeho slávě, pokud nosíme v sobě proti komukoli zášť. A proto milovat Boha znamená milovat každého bratra a sestru stejně, jako jsme my milováni Otcem.

čtvrtek 16. září 2010

ŽIVOT VE SPOLEČENSTVÍ

Spousty Božích dětí ví jen málo, nebo skoro nic, o životě v Jeho společenství. Proč to tak je?

Myslím, že takoví křesťané mají smutnou a zvrácenou představu o nebeském Otci. Připomínám tím Ježíšovo podobenství o služebníkovi, který ukryl své hřivny (svůj talent), protože měl špatnou představu o svém pánovi. Ten služebník řekl: „Pane, poznal jsem Tě, že jsi tvrdý člověk“ (Matouš 25:24).

Obdobně si dnes mnoho lidí myslí, „ Není možné, aby se mnou byl Bůh spokojený, aby se ze mě radoval a miloval mě. Občas jsem ho velmi zklamal a zhanobil tak Jeho jméno. Jak by mě asi tak mohl milovat, obzvláště když s tím vším stále bojuji?“

Myslím, že toto je hlavní důvod, proč se tak mnoho křesťanů nechce dostat blíže k našemu nebeskému Otci. Děsí se být v Jeho blízkosti, protože cítí, že ho nějakým způsobem zklamali. Jediné co si o Něm představí, je Jeho všestravující oheň a že se je chystá odsoudit a zavrhnout.

Dnešní otázkou pro nás všechny je, proč nechceme být v blízkosti Otce, který nám sesílá poslání lásky, který nám říká, že po nás touží, který nás chce obejmout a který si o nás myslí jen to dobré? Navzdory naší hlouposti nás ujišťuje, „ Satan vám může říkat, že jste zbyteční, ale já říkám, že jste má radost.“

Můžete si myslet, „ Jistě že Pán nemá radost z někoho, kdo je pořád ve hříchu. Nemůžu od Něj očekávat, že mě bude milovat, pokud budu stále hřešit. Takové myšlenky přece hraničí až s rouháním.“

Ano, Bůh opravdu miluje svůj lid, ale ne jejich hřích. Bible říká, že napomíná každé dítě, které pokračuje v nepravostech, ale přitom tím sám trpí. A potom, co nás napomene, Jeho Duch nás naplní rozhořčeností nad naším hříchem.

Přes toto všechno zůstává Boží láska beze změny. Písmo říká: „ Já Hospodin jsem se nezměnil“ (Malachiáš 3:6). „ U Otce u něho není proměny ani střídání světla a stínu“ (Jakub 1:17). „ Jsem Bůh a ne člověk“ (Ozeáš 11:9).

Bůh po nás nechce, aby naše láska k Němu přetékala stejně jako se Jeho láska vlévá k nám. Naše láska se s téměř každým dnem mění – od vřelé a horlivé po vlažnou až chladnou. Stejně jako učedníci, jeden den jsme připraveni zemřít pro Krista a ten druhý ho zradíme a utečeme.

Musím se vás zeptat, jestli jste schopni si říct: „ Můj nebeský Otec mě miluje! Říká, že jsem krásný a nádherný v Jeho očích a já Mu věřím. Vím, že nezáleží na tom, čím projdu nebo jak často jsem v pokušení a procházím zkouškami, On mě vždy zachrání. Vznáší se nade mnou a nikdy mi nedovolí nic zlého. Vždy je ke mně milý a laskavý!“

Tímto začíná pravé společenství. Musíme být každý den přesvědčeni o neměnitelné Boží lásce. A my Mu musíme ukázat, že věříme jeho zjevení o sobě. Jan píše: „ Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm“ (1 Jan 4:16).

středa 15. září 2010

SKUTEČNÉ SPOLEČENSTVÍ

Mnoho křesťanů mluví o jejich důvěrném spojení s Bohem, o tom, jak je Bůh provází, jak Ho znájí, o jejich vzájemném přátelství s Ním. My ale nemůžeme být v skuteném společenství s Bohem, jestliže nepřijmeme do svých srdcí plné zjevení jeho lásky, milosti a milosrdenství.

Společenství s Bohem se skládá ze dvou skutečností:

1. Přijetí lásky Otcovy, a
2. naše následná láska k Němu

Můžeš strávit každý den hodiny v modlitbě, říkat Pánu, jak moc jej miluješ, ale to není společenství s Ním. Kdybys nepřijal jeho lásku, nemůžeš být ve společenství s Ním. Jednoduše nemůžeš sdílet důvěru s Pánem, pokud nebudeš bezpečně v jeho lásce k tobě.

Vím, když přicházím k mému Pánu, že nepřicházím za hrubým, krutým, ke mně náročným Otcem. On na mě nečeká s rozhněvanou tváří, nedočkavý dát mi výprask. On mě nestopuje, čekajíc na mé selhání, kdy by mi mohl říct: „Chytil jsem tě!“

Ne, já přicházím k otci, který mi zjevil sám sebe jako čistou bezpodmínečnou lásku. Je milý a soucitný, plný milosti a milosrdenství, dychtící pozvednout všechny mé starosti a břímě. A také vím, že On mě nikdy neodmítne, když k němu volám.

To je důvod, proč přicházím do jeho nádvoří s chválou a díkem, neboť jsem vděčný za to, kdo je můj Bůh. On se stará o všechno, co se mě týká! (viz Žalm 100).

Prorok Sofoniáš říká něco neuvěřitelného o Boží lásce k nám. Píše: „Hospodin, tvůj Bůh je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá“ (Sof. 3:17).

Tento verš nám říká 2 důležité skutečnosti o tom, jak nás Pán miluje:

1. Bůh láskou ke svému lidu umlká. Fráze: „Láskou umlká“ v hebrejštině znamená:
„On bude tichý kvůli své lásce. Bůh vpodstatě říká: „Nalezl jsem svou opravdovou lásku, a jsem zcela spokojen! Nepotřebuji hledat někde jinde, protože nemám žádných stížností. Jsem zcela naplněn v tomto vztahu a nevezmu si svou lásku zpět. Má láska je vyrovnána.

2. Bůh má velké potěšení ze svého lidu. Sofoniáš to dosvědčuje: „Písněmi se z tebe raduje“. Říká: „Boží láska k nám je tak velká, dává písně do Jeho úst!“

Radovat se znamená „mít radost a potěšení“. Je to vnější vyjadření niterného potěšení. Je to také nejvyšším vyjadřením lásky. Hebrejské slovo, které tady Sofoniáš použil pro výraz „radovat se“, je tripudiar, což znamená, „ poskočit, jako ten, který je překonán radostným nadšením.

Můžeš si našeho nebeského Otce představit jako toho, který je v lásce s tebou, který poskočí radostí při pomyšlení na tebe? Můžeš přijmout jeho slova o tom, že on tě miloval dřív než byl stvořen svět, dřív než vůbec existovalo lidstvo, předtím než ses narodil? Můžeš připustit to, že tě miloval dokonce po tom, co jsi spadl do Adamových hříšných cest a stal ses tak jeho nepřítelem?

úterý 14. září 2010

OSTŘÍLENÝ BITVAMI

Kdykoliv se vynoří nějaký útlak, bují uvnitř nás Boží milost. Přemýšleli jste někdy o tom, co se stane se stromem, který čelí ohromné bouři? Vítr dokáže vyvrátit strom i s kořeny a odnést jej pryč. Odlomí jeho větve a odfoukne listy. Utne kořeny a odtrhne jeho pupeny. A když je po bouři, situace vypadá naprosto beznadějně.

Podívejme se na to však z blízka: stejná bouře, která způsobila trhliny v půdě okolo kmene stromu, pomohla zakořenit strom hlouběji. Tento strom má nyní přístup k novým a hlubším zdrojům živin a vody. A zbavil se všech svých odumřelých větví. Pupeny jsou možná pryč, ale nové narostou ještě ve větší míře nazpět. Říkám vám, že strom je teď mnohem silnější a i když to nevidíme, pokračuje v růstu. Jen počkejte na sklizeň - protože bude rodit spoustu ovoce!

Možná se nacházíte v takové bouři právě teď. Vítr silně fouká, násilně s vámi otřásá a domníváte se, že padáte. Milovaní, nepropadejte panice! Musíte si být vědomi toho, že právě uprostřed bouře zapouštíte hluboké duchovní kořeny. Pán ve vás rozvíjí prohlubující se pokoru, větší zarmoucení a smutek za spáchaný hřích, rostoucí hlad po jeho spravedlnosti.

Bůh z vás činí zkušeného vojáka svého kříže – zjizveného bitvami, ale bitvami také ostříleného a odvážného. Možná na sebe občas máte vztek - ale Pán ho nikdy nemá. Faktem je, že Hospodin mohl kdykoliv jednat suverénně a osvobodit vás z těchto těžkostí. Ale neudělal to - protože viděl, že vás to činí mnohem žíznivějším po něm samotném!

V Římanům 5:3 se píše, „že soužení působí vytrvalost“. Slovíčko působit zde vyjadřuje vlastně „něčeho dosáhnout“.

V 2. Korintským 4:17 čteme: „Toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně. Slovíčko „vytváří“ je stejného významu jako v Římanům 5:3.

pondělí 13. září 2010

CO BY MĚL VĚDĚT KAŽDÝ KŘESŤAN O DUCHOVNÍM RŮSTU

„Bratři, musíme za vás stále děkovat Bohu. Je to jedině správné, neboť vaše víra úžasně roste a všichni máte stále více lásky k druhým“ (2. Tesalonickým 1:3).

Jak veliký kompliment složil Pavel křesťanům v Tesalonice. Tady máte plnou podstatu toho, co říkal: „Nemohu uvěřit tomu, jak rychle rostete, a to jednak ve víře v Krista a jednak ve své vzájemné lásce. Kamkoli jdu, tam se chlubím před ostatními vaším duchovním růstem. Jak za vás děkuji Bohu!“

V této krátké pasáži nám Pavel ukazuje úžasný obraz sboru věřících, kteří rostli v jednotě a lásce. Řecká fráze, kterou Pavel používá jako „úžasně růst“ znamená „růst nadměrně, více než druzí.“ Víra a láska Tesalonických zastínila všechny ostatní církve.

Samozřejmě se tito Tesaloničtí křesťané nepokoušeli pouze držet se své víry, dokud se nevrátí Ježíš. Učili se, rostli – a jejich životy o tom svědčily. Podle Pavla se o nich hovořilo ve všech církvích v Asii.

Kázání, které tito lidé slyšeli, je očividně přimělo ke stále hlubšímu kráčení s Kristem. Jejich tělesné ambice roztávaly a byli usvědčováni z nekřesťanských návyků. A Duch svatý v nich bořil veškeré etnické bariéry a rasové předsudky. Objevovali, jak přijímat jakoukoli osobu, ať bohatou či chudou, vzdělanou či nevzdělanou. A projevovali si navzájem velkou péči a upřednostňovali se navzájem v lásce.

Pokud se sytíš Božím slovem, měl bys neustále duchovně růst. Mělo by to být ve tvém životě automatické.

Nevím, jestli každý z naší církve „roste mimořádně“, na rozdíl od Pavla, který to věděl o církvi v Tesalonice. A přece věřím, že to platí o mnohých. Proč? Pomazané kázání čistého Božího Slova vždycky vyprodukuje růst. A apoštol Petr říká, že všichni, kteří touží po čistém duchovním mléku Slova, porostou.

Pavel popisuje náš duchovní růst jako práci Ducha svatého. Říká, že Duch stále pracuje a proměňuje nás od slávy ke slávě. Neustále obnovuje naši mysl, umrtvuje naše těla a způsobuje čistotu v našem vnitřním člověku. Pracuje v našich srdcích, abychom odložili hněv, hořkost, zlost a zlo v každé podobě. A působí v nás laskavost, mírnost a vzájemné odpuštění. Jeho pomocí dorůstáme v Krista – vyučuje nás, že všechno, co říkáme a děláme, se musí líbit našemu Pánu!

Pavel nás dále vybízí: „Ať každý sám sebe prověří…“ (1.Korintským 11:28). Řecké slovo pro prověřit zde znamená „zkoumat, zpytovat“. Apoštol říká: „Prozkoumej se – uvidíš, jestli chodíš podle Božího Slova.“ Máme se neustále ptát sami sebe: „Proměňuji se? Stávám se soucitnějším a mám v sobě více lásky? Zacházím se svou rodinou a se svými přáteli se zbožnou úctou? Stávají se mé rozhovory upřímnějšími?“

pátek 10. září 2010

NĚKDY ROSTEME A NEVÍME O TOM

Někteří věřící ti dokáží říci všechno o svém duchovním růstu. A jasně vidíš v jejich životech změny. Svědčí ti o tom, jak Duch svatý zvítězil místo nich nad nepřítelem, a ty se s nimi raduješ z jejich vítězství.

A přece jsou tací křesťané výjimkou. Většina věřících si ve svém životě vůbec neuvědomuje nějaký duchovní růst. Modlí se, čtou Bibli a hledají Pána celým svým srdcem. Nemají v sobě žádnou překážku pro duchovní růst.

Ale nevidí ho v sobě. Jsem příkladem takového typu věřícího. Vím, že chodím v upřímnosti před Kristem, a přesto nikdy nezaznamenám, že rostu. Ve skutečnosti jsem sám sebou znechucen pokaždé, když udělám či řeknu něco nekřesťanského. To mne přivádí k údivu: "Jsem křesťanem již léta. Proč si to neuvědomuji?"

Myslím si, že křesťané v Tesalonice byli ohromeni, když slyšeli, jak je Pavel hodnotí (2.Tesalonickým 1:3). Pravděpodobně si mysleli: "Já, a růst mimořádně? Pavel určitě žertuje."

A přece Pavel věděl, že duchovní růst je tajná a skrytá věc. Písmo ji přirovnává k neviditelnému růstu květin a stromů: "Stanu se v Izraeli rosou a rozkvete jako lilie. Zapustí kořeny cedr v Libanonu, jeho koruna se rozroste. Bude nádherný jako oliva, jeho vůně bude cedrová" (Ozeáš 14:6-7).

Bůh nám říká: "Jděte k liliím! Jen zkuste sledovat, jak rostou. Říkám vám, odteď až ke konci dne neuvidíte žádný růst. Ale poznáte toto: Každé ráno zalévám lilie rosou, kterou na ně sesílám – a tak porostou." Totéž platí o nejduchovnějším růstu. Je nepostřehnutelný lidským očím!

Když se někteří lidé stávají spaseni, nikdy nebojují s zakořeněným hříchem. Dosvědčují: "V ten okamžik, kdy jsem přišel k Ježíši, Pán ode mne odňal veškeré pokušení. A od té chvíle jsem svobodný." Znám mnoho bývalých drogově závislých, kteří zažili tuto zkušenost.

Avšak mnozí křesťané prožívají odlišný příběh. Roky po jejich obrácení se v nich dostává na povrch stará zkaženost – něco, co nenáviděli a nechtěli již nikdy zažít. Nehledě na to, jak těžce bojují, tento chtíč neodchází. Postupem doby ztrácejí odvahu. Jejich duše volá: "Jak dlouho ještě, Pane? Kdy bude tento řetěz rozlomen?" A nakonec přichází ďábel a říká jim: "Nikdy toho nedosáhneš. Víš, že neexistuje žádný způsob, jak bys mohl duchovně růst za těchto podmínek."

Vzmuž se, příteli – mám pro tebe dobrou zprávu. Rosteš uprostřed svého boje! Skutečně můžeš růst pomocí skoků a svázaností, protože bojuješ.

Buď si jist – jestliže máš ve svém srdci Boží bázeň, unikneš z této bouře a budeš o dost silnější. Víš přece, že když bojuješ s nepřítelem, používáš a vyžaduješ veškerou milost a sílu od Boha. A ačkoli se snad cítíš slabý, tato milost a síla tě posiluje. Za prvé, tvé modlitby jsou naléhavější. A za druhé se zbavuješ veškeré pýchy. A tak tě vlastně tato bouře přivádí na "duchovní záchranný člun" v každé oblasti tvého života!

čtvrtek 9. září 2010

ZNÁT, VĚŘIT A DŮVĚŘOVAT JEHO LÁSCE

Je lehké být radostný, když je člověk povznášen Duchem Svatým a neprochází zkouškou nebo pokušením. Jenomže Bůh chce, abychom zůstávali v jeho lásce v každý čas – zejména v pokušeních.

Apoštol Jan nám říká velmi jednoduše, jak můžeme zůstat v Boží lásce: „A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska. Kdo přebývá v lásce, přebývá v Bohu a Bůh v něm“ (1. Janův 4:16). Ve zkratce, když přebýváme v Boží lásce, zůstáváme v Bohu.

Slovo přebývat na tomto místě znamená „zůstávat očekávání“. Jinými slovy, Bůh chce, abychom každý den očekávali na obnovení jeho lásky v nás. Každý den máme žít s vědomím, že Bůh nás odjakživa miluje a aj milovat bude.

Ve skutečnosti, většina z nás přebývá nebo nepřebývá v Boží lásce v závislosti na svých emocích. Cítíme se v bezpečí v jeho lásce, když jsme konali dobře, ale jsme si nejistí jeho láskou pokaždé, kdy jsme zkoušeni, nebo když jej zklameme. Ale to jsou právě okamžiky, kdy máme důvěřovat jeho lásce. V těchto pasážích nám říká: „Nezáleží na tom, jaké zkoušce čelíš, nikdy nesmíš pochybovat o mé lásce k tobě. Pokud aktivně důvěřuješ mé lásce, žiješ životem, kterým chci já, abys žil.

Jeremiáš 31 popisuje Boží lásku nádhernou ilustrací. Izrael upadl. Lidé ztučněli a zbohatli a oddávali se různým hříchům.

Pak najednou, jejich žádosti zkysly. Naplnit smyslový apetit pro ně již nepřinášelo radost. Brzo vykřikli: „Pane, jsme ztraceni. Potřebujeme tě, abys nás vrátil na správnou cestu.“ Bůh slyšel jejich volání pokání a jeho milující srdce jim šlo v ústrety. Pokáral je svou palicí nápravy a Izrael volal: „…krotil jsi mě a už jsem zkrocený. Obrať mě, ať se vrátím zpět,... Po svém odvrácení činím pokání“ (Jeremiáš 31:18-19).

Poslouchejte Boží slovo na tomto místě: „Kdykoli o něm promluvím, vždy si ho znovu vybavím a v nitru cítím pohnutí. Slituji se nad ním, jistěže se slituji! praví Hospodin.“ (v. 20). „...Miluji tě láskou, jež trvá navěky“ (v. 3).

O Boží lásce musíte vědět toto: Bůh říkal svému lidu: „Musel jsem vás pokárat a vyslovit těžkou řeč o vás. Ale i poté jste hřešili proti mně, navzdory milosrdenství a milosti, kterými jsem vás zahrnul. Obrátili jste se proti mé lásce, odmítli jste mně. Nicméně, jsem mocně pohnut soucitem vůči vám. Rozpomenu se na vás ve vašem trápení a určitě k vám budu milosrdný. Zadarmo vám odpustím a obnovím vás.“

středa 8. září 2010

CHODIT VE SLÁVĚ

Jedna věc, která nám může pomoci jít dál v blížící se těžké době, je porozumění Boží slávě. Možná to zní jako nějaký vznešený pojem, který je lepší ponechat teologů, ale já jsem přesvědčen, že otázka Boží slávy má velmi reální a praktickou hodnotu pro každého skutečného věřícího. Když ji uchopíme, otevřou se nám dveře do vítězného života!

Boží sláva je zjevení charakteru a bytosti našeho Pána. Možná si vzpomínáte ze Starého Zákona, že Mojžíš mohl v pravém slova smyslu zahlédnout Boží slávu. Bylo to poté, co jej Bůh vyslal se strohým vysvětlením "JSEM, KTERÝ JSEM." Ale Mojžíš se chtěl dozvědět něco více o Bohu, takže jej prosil: "Pane, zjev mi svou slávu." Bůh vzal Mojžíše stranou a postavil jej do trhliny ve skále. Poté, jak čteme v Písmu, se zjevil Mojžíšovi v celé své slávě (viz. Exodus 34:6-7). Bůh chce, abychom poznali jeho slávu skrze zjevení jeho veliké lásky k lidem. A to je přesně to, co zjevil i Mojžíšovi.

Věřím, že tato pasáž je absolutně nezbytná k pochopení toho, kdo náš Bůh je. Často, když přemýšlíme o Boží slávě, myslíme na jeho majestát a nádheru, na jeho moc a vládu nebo na nějaký jeho projev ve svém lidu. Všechny tyto věci můžou být výsledkem toho, že vidíme Boží slávu. Ale není to ta sláva, na základě které chce být znán. Pán čeká navěky, aby nám ukázal svou lásku, aby nám odpustil, aby nás zahrnul svou milostí a navrátil k sobě.

Zjevení Boží slávy má mocný vliv na ty, kteří ji přijímají a modlí se za její pochopení. Dosud Mojžíš vnímal Pána jako Boha zákona a hněvu. Třásl se hrůzou v jeho přítomnosti, žádajíc a volajíc k němu za Izrael. Toto bylo základem jeho osobního vztahu s Pánem.

Nyní však, při zahlédnutí Boží slávy, Mojžíš přestal mít strach z Pána. Spíše se stal opak, byl pohnut k uctívání: "Mojžíš rychle padl k zemi a klaněl se" (Exodus 34:8). Pochopil, že Bůh není pouze bouře, blesky a pronikavý zvuk trumpet. Naopak, Bůh je láska a jeho charakterem je dobrota a milost!

Vidíte tuto neuvěřitelnou pravdu, kterou nám Písmo ukazuje? Skutečné uctívání vychází ze srdcí, přemožených pohledem na Boží nezaslouženou lásku k nám. Je založeno na zjevení, které nám Bůh o sobě dává – o své dobrotě, milosti, ochotě odpouštět. Takže, jestli máme vzývat Boha v duchu a v pravdě, naše uctívání musí být založeno na této úžasné pravdě o něm.

Když se nám jednou zjeví Boží sláva, naše uctívání se zákonitě změní. Proč? Pohled na jeho slávu změní způsob našeho života! Ovlivní to výraz našeho obličeje a naše chování, proměňuje nás to "ze slávy do slávy", stáváme se více podobný jemu. Každé zjevení jeho lásky a milosti přináší nadpřirozenou změnu.

úterý 7. září 2010

BOŽÍ LÁSKA JE NÁM PŘEDÁVÁNA JEN SKRZE JEŽÍŠE KRISTA

Podle Jana přebývá všechna Boží láska v Ježíši. Píše: „Z jeho plnosti jsme všichni přijali…“ (Jan 1:16). Jak jsme přijali Otcovu lásku? Získali jsme ji bytím v Kristu.
Naskýtá se otázka, proč je tak důležité vědět, že Boží láska je nám předávána skrze Krista? Jak to může ovlivnit náš každodenní život?

Jak ovlivňuje Boží láska naše životy? Musíme se dívat na Ježíše jako na náš vzor. Ježíš nám již řekl, že nás Otec miluje stejně jako miloval svého Syna. Takže jaký vliv měla otcova láska na Ježíše?

„Takto jsme poznali, co je láska, že on za nás položil svůj život“ (1. Jan 3:16). Ovocem Boží lásky v Ježíši bylo, že obětoval sám sebe za druhé. Druhá část verše nám ukazuje záměr Boží lásky v našich životech. Zní: „I my tedy musíme pokládat život za bratry“ (verš 16). Boží láska nás také vede, abychom darovali svá těla jako živé oběti.

Přemýšleli jste někdy o tom, co doopravdy znamená položit vlastní život za své bratry a sestry? Pavel nemluví o tom, abychom byli mučedníky v cizí zemi. Nezmiňuje se ani o tom, abychom se stali dárci vlastních orgánů. A už vůbec neměl na mysli, abychom zaujali místo nějakého zločince odsouzeného na smrt. Sám Ježíš Kristus učinil takovou oběť. Ne, jediný druh křesťana, který může přinést život a naději svým bratrům, je mrtvý křesťan. Jedině takový služebník mohl zemřít tomuto světu – sobě samému, pýše a vlastním ambicím.

Tento „mrtvý“ křesťan dovolil Duchu svatému, aby udělal duchovní inventuru jeho duše. Vidí zkaženost a bezbožnost svého srdce. A jde ochotně k Božímu oltáři s pláčem: „Pane, znič to ve mně. Odeber to všechno.“ Ví, že jen skrze očištění Kristovou krví může dát svůj život za své bratry.

pondělí 6. září 2010

ZJEVENÍ BOŽÍ LÁSKY

Nedávno jsem byl pohnut Duchem svatým a veden k této pasáži: "Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu" (Juda 20-21). Když jsem četl tyto verše, slyšel jsem Ducha, jak mi šeptá: "Davide, dosud jsi nevešel do plnosti a radosti mé lásky. Máš správnou teologii – ale dosud jsi nezakusil extázi a odpočinek v mé lásce. Doposud jsi v ní byl pouze po kotníky. Ale existuje celý oceán mé lásky, v němž můžeš plavat."

Bible je plná pravdy o Boží lásce. Ale občas si dovolím se podivovat, jak mne kdy mohl Pán milovat. Ne, že bych pochyboval o jeho lásce. Jedná se spíše o selhání z mé strany, že se neuchovávám v poznání a ujištění o jeho lásce ke mně.

Zjevení Boží lásky přichází, když jsme znovuzrozeni. Kdyby ses zeptal většiny křesťanů, co vědí o Boží lásce k nim, odpověděli by: "Vím, že Bůh mne miluje, protože dal svého Syna, aby za mne zemřel." Citovali by Jana 3:16 "Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."

Když pevně uchopíš tuto pravdu, zažiješ podivuhodný okamžik. Najednou zjistíš: "Bůh mne miloval, když jsem byl ztracen, jdoucí do záhuby, nezúčastněný. A prokázal svou lásku ke mně tím, že svého vlastního Syna ukřižoval místo mne."

Naproti tomu se pár křesťanů učí, jak se uchovávat v Boží lásce. Uvědomujeme si svou lásku k Pánu – ale zřídka vyhledáváme zjevení Boží lásky k nám. Ve skutečnosti, kdybys požádal většinu křesťanů, aby si vyhledala biblické pasáže pojednávající o Boží lásce k nám, ukázali by jich jen pár. A přece porozumění lásce Boží je tajemství, které vede k vítěznému životu. Mnozí jsou duchovně chladní a leniví, neboť ignorují Boží lásku k nim. Nevědí, že jejich největší zbraní proti satanovým útokům je, když jsou přesvědčeni o Boží lásce k nim skrze zjevení od Ducha svatého.

Ve své poslední modlitbě na zemi Ježíš řekl: "Otče, …miloval jsi mne před založením světa" (Jan 17:24). Jak neuvěřitelná myšlenka: Kristus byl velmi milován Otcem před stvořením.

Potom se Ježíš modlil tuto podivuhodnou modlitbu: "Otče…zamiloval sis je tak jako mne" (verše 21, 23). Též se modlil: "Aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich" (verš 26). Kristus říkal: "Otče, vím, že budeš milovat ty, které nesu v mém těle, stejně jako miluješ mne."

Z toho vyplývá, že když Otec miloval Ježíše před věčností, nás miloval také. Vskutku, když byl člověk jen pouhou myšlenkou v Boží věčné mysli, Pán již počítal s naší účastí a plánoval naše vykoupení: "V něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří" (Efezským 1:4).

Jak dlouho tě Bůh miluje? Miluje tě od té doby, co on existuje – protože Bůh je láska. Je to samotná jeho přirozenost. Miloval tě jako hříšníka. Miloval tě v matčině lůně. Miloval tě před začátkem světa. Neexistuje žádný počátek jeho lásky – a stejně tak ani její konec.

Kdy tě Bůh přestane milovat? Přestane tě milovat, až přestane milovat svého vlastního Syna – což je nemožné. Kristus říká: "Otče, jenž jsi miloval své, kteří byli ve světě, a miloval je až do konce" (Jan 13:1).

pátek 3. září 2010

UCHOVÁVEJ SE V BOŽÍ LÁSCE

Před lety mi Bůh vložil na srdce, abych založil na Long Island chlapecký domov. Skutečně jsem cítil, že Pán za touto prací stojí. A přece po pouhých osmnácti měsících nastavili státní úředníci pro chod domova tak přísná pravidla, že jsme neměli jinou možnost než jej zavřít.

Během té krátké doby, co byl domov otevřený, jsme přijali čtyři chlapce. Poté, co jsme zavřeli, jsem s nimi ztratil kontakt. Vždycky jsem si myslil, že tento podnik byl jedním z největších selhání, které kdy nastalo. Přes tři desetiletí jsem nechápal, proč Bůh vůbec dovolil, abychom to rozjeli.

Nedávno jsem obdržel dopis od muže, který se jmenuje Clifford. Popsal následující příběh:

„Bratře Davide, jsem jedním z oněch čtyř chlapců, kteří byli v domově na Long Island. Vaši opatrovníci byli velmi laskaví a milující. Vyučovali nás z Bible a brali nás do kostela. Jednou nás vzali na stanovou evangelizaci. Byl jsem zahořklý a sklíčený. A právě tam, pod tím stanem, se mne Duch svatý začal mocně dotýkat. Slyšel jsem říkat kazatele: Ježíš tě miluje. Všechny ty roky bolesti, zmatení a beznaděje vypluly na povrch. Padl jsem na kolena a modlil se. To se stalo před pětatřiceti lety. Nyní mne Bůh povolal, abych se stal kazatelem a vede mne do duchovní služby na plný úvazek. Po celou dobu mi nedá spát toto poděkování. Chci vám poděkovat za vaši péči. Vím, co znamená Boží láska.“

Tento dopis mi potvrdil, že nic, co děláme pro Krista, není nadarmo. Ten chlapecký domov nebylo žádné selhání – protože jeden ztracený a zmatený židovský chlapec objevil význam Boží lásky.

čtvrtek 2. září 2010

SATAN POUŽÍVÁ DŮMYSLNÝCH PRAKTIK

„Asyrský král vyslal z Lachiše do Jeruzaléma ke králi Ezechiášovi svého vrchního velitele, nejvyššího správce a nejvyššího komořího s mocným vojskem“ (2. Královská 18:17). Asyřané představují „průvodce k úspěchu“ dnešní doby. Ďábel vyšle svou armádu na pochod kolem tvých zdí: lidi, kteří jsou mocní, krásní a zdánlivě úspěšní ve všem, do čeho se pustí. Při pohledu na ně se budeš cítit obezděný jako vězeň.

První trik muže hříchu je zpochybnit oddanost a naprostou důvěru věřícího v Boha. Nejvyšší komoří asyrského krále byl Rabšakech a jeho jméno znamená „opilý vyslanec“. V 2. Královské 18:19-20 čteme o tom, jak se vysmíval věřícím. Říkal: „Bůh vás nevyvede z tohoto maléru. Toto je váš konec! Jste ve velkém průšvihu a vaše víra vám bude k ničemu.“

Satan to pak ještě jednou překroutí a řekne ti, že Bůh je za všemi tvými problémy. Posel z Asýrie tvrdil: „Pán mi řekl – Táhni proti této krajině a znič ji“ (2. Královská 18:25). Satan se tě bude snažit přesvědčit, že Bůh si s tebou vyrovnává účty a zuří. To je nejúlisnější lež! Donutí tě uvěřit tomu, že Bůh tě opustil a přenechal tě problémům a smutku. Chce, aby sis myslel, že všechny tvé těžkosti jsou Božím trestem za hříchy minulosti. Nevěř tomu! Je to právě satan, který má za cíl tě zničit.

Náš Bůh je vykupitel a útočiště. Izaiáš říká, že přichází „posílit na Sionu truchlící, dát jim věnec místo popela, olej radosti místo truchlení a oděv chvály místo skleslosti. Budou je nazývat: Duby spravedlnosti, stromy, jež Hospodin zasadil, aby se na nich oslavil“ (Izaiáš 61,3).

Ne, drahý svatý, ty nejsi u konce. Jsi pouze pod útokem a nepřítel na tebe pálí své lži, protože ses rozhodl celým svým srdcem důvěřovat Pánu. Satan se snaží zničit tvou víru v Boha.

středa 1. září 2010

VOLÁ NÁS DO BOJE

„Anebo když nějaký král potáhne do boje proti jinému, nesedne si nejdříve, aby se poradil, zda může s deseti tisíci čelit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jinak totiž k němu pošle poselstvo, dokud bude ještě daleko, a bude vyjednávat o míru. Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem“ (Lukáš 14,31-33).

Enoch jednou takto prorokoval: „Hle, Pán přichází s nesčíslnými tisíci svých svatých“ (Judův 14). Písmo říká, že jsme králové a kněží Pána a my představujeme ty nesčíslné tisíce svatých, jdoucích do boje se satanovou armádou. Satan proti nám bojuje, protože nás silně nenávidí (viz. Zjevení 12:17).

Musíme se přichystat na to, co má přijít. Musíme být připraveni bojovat duchovní boj s vědomím, že na Boží lid se valí vlna nepravosti. Pokud jsme odhodláni držet se Krista, musíme si také uvědomit, že v Kristu jsme nepřemožitelní. Je psáno: „Ten, který je ve vás, je totiž větší než ten, který je ve světě“ (1. Janův 4:4). Bůh nám zajistil vítězství nad všemi mocnostmi nepřítele; všechny zástupy nebes bojují za nás!

Kéž nám Bůh dá více Ducha Svatého, aby každý z nás mohl křičet do světa a všem hordám pekla: „Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? ... V tom všem ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje! Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!“ (Římským 8: 35,37-39).

Toto je bojový pokřik těch, kteří jsou hladoví po Ježíši.

Každý Boží muž nebo žena se stanou terčem satanských lstí, když se rozhodnou být živou obětí pro Krista. Hordy pekla budou puštěni proti těm, kteří se odhodlají žít ve svatosti víry.

Satan tě bude sužovat a bránit ti v cestě, protože jsi hrozbou pro jeho podvodné plány. Můžeš odejít z boje, vzdát se, ukončit to a stát se stagnujícím, neplodným tulákem.

Za sebe, já chci odolávat ďáblovým lstím a, postavit se mu ve víře a pokračovat v boji. Satan nemůže přemoci někoho, kdo opravdu důvěřuje Pánu.