čtvrtek 30. prosince 2010

NEBOJ SE KRÁTKÉHO UTRPENÍ

Kristovu vzkříšení předcházelo krátké období trápení. Ano, umřeme! A trpíme! Zakoušíme bolest a zármutek.

Nechceme trpět nebo prožívat bolest! Toužíme po bezbolestném vysvobození, nadpřirozeném zásahu! „Zařiď to, Bože!“, modlíme se, „protože jsem slabý, a vždycky budu. Všechno to udělej, zatímco já si půjdu svou cestou a budu čekat na nadpřirozené vysvobození!“

Možná svalujeme vinu za své trampoty na démony! Vyhledáme ostatní věřící a doufáme, že nám pomohou je vyhnat ven – tak abychom mohli jít svou cestou bez bolesti nebo trápení.

Zařízeno! Prolétnout naskrz přímo ke klidnému životu plného vítězství! Chceme, aby na nás někdo položil ruce a vyhnal ven veškerou vyprahlost. Ale vítězství není vždy bez trápení a bolesti. Podívej se na svůj hřích! Postav se mu! Protrp si to, jako to udělal Ježíš. Zakus Jeho utrpení! Trápení trvá jen přes noc, a s ránem vždy přichází radost.

Hospodinova láska vyžaduje volbu. Kdyby nás Bůh nadpřirozeně vytáhnul z každé bitvy bez bolesti a trápení, ukončilo by to předčasně všechny zkoušky a pokušení; nezakusili bychom svobodnou volbu a žádné zkoušení ohněm. To by Bůh nahrazoval svou vůli za lidskou. On si přeje setkat se s námi v naší vyprahlosti a ukázat nám, jak se může stát cestou do nového života víry.

Je to většinou Boží vůle snášet vyprahlost a dokonce i bolest. „Ať proto ti, kdo trpí podle Boží vůle, svěřují své duše věrnému Stvořiteli a pokračují v dobrém jednání“ (1.Petr 4:19).

Ale díky Bohu za to, že trápení je vždy jen krátké období před konečným vítězstvím! „Když projdete tímto krátkým utrpením, Bůh veškeré milosti, který vás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, vás obnoví, upevní, posílí a ukotví“ (1.Petr 5:10).

středa 29. prosince 2010

UDRŽOVÁNÍ MODLITEBNÍHO ŽIVOTA

Můj život musí být životem modlitby, abych mohl překonávat duchovní suchotu. Co je důvodem toho, že nikdo z nás se nemodlí tak, jak by měl? Vždyť víme, že se můžeme modlit za všechny naše břemena a hlas Ducha Svatého nás neustále volá k modlitbě: „Pojď!“

Pojď k vodě, která uhasí žízeň ducha. Pojď k Otci, který má soucit se svými dětmi. Pojď k Pánovi života, který slibuje odpuštění každého hříchu. Pojď k Tomu, který tě odmítá zatratit nebo opustit a nechce se před tebou skrývat.

My se můžeme pokusit skrýt před Bohem kvůli vině a odsouzení, ale On se nikdy neskrývá před námi. Přijď směle k Jeho trůnu milosti, i když jsi zrovna zhřešil a selhal. On okamžitě odpouští těm, kteří upřímně činí pokání. Nemusíš strávit dny a hodiny s výčitkami svědomí anebo se snažit opět si získat Jeho přízeň. Jdi k Otci, padni na kolena, otevři své srdce a vykřič svá muka a bolest. Pověz Mu o své osamělosti, pocitech izolace, obavách a selháních.

Zkoušíme všechno ostatní, jen modlitbu ne. Čteme knihy, hledajíc formulky a návody. Jdeme k přátelům, služebníkům, poradcům a všude hledáme slova potěšení nebo radu. Hledáme prostředníky a zapomínáme na jediného Prostředníka, který má odpověď na všechno.

Nic tak rychle nezažene duchovní suchotu a prázdnotu, jako hodinka nebo dvě v blízkosti Boha. Nic nemůže nahradit modlitbu k Otci v tom zavřeném pokojíku. To je řešení pro každé suché období.

„Já vyliji vody na žíznivé a potoky na vyschlou zem. Vyliji svého Ducha na tvé símě, své požehnání na tvé potomky“ (Izaiáš 44:3).

úterý 28. prosince 2010

OBDOBÍ SUCHA

I když káži pro tisíce lidí, cítím se někdy vyschlý, daleko od teplé Boží přítomnosti. Když jsem vyschlýa prázdný, nemám velkou touhu číst Slovo a modlit se. Vím, že moje víra je neporušená a má láska k Ježíši silná, a nemám touhu okusit věci tohoto světa. Ale zdá se, že se dny, možná i týdny nedokážu Boha dotknout.

Už jste někdy zažili, jak ostatní křesťané dostávali požehnání, ale vy jste necítili nic? Oni přinášeli svědectví o Boží odpovědi na jejich modlitby a plakali slzami radosti. Zdálo se, že žijí na vrcholku hory šťastných zkušeností, zatímco vy se jen ploužítei. Milujete Ježíše, ale nedokážete zažehnout svět.

Věřím, že všichni skuteční věřící zakouší někdy v křesťanském životě období sucha. I Ježíš se cítil sám, když zvolal nahlas: "Otče, proč jsi mě opustil?"

Bez Boží blízkosti není klidu. Sucho může být zastaveno pouze rosou Jeho slávy. Zoufalství lze rozptýlit jen ujištěním, že Bůh odpovídá. Oheň Svatého Ducha svatého musí zahřívat mysl, tělo a duši.

Někdy se cítím nehodný, jako nejhorší hříšník, ale přesto všechno vím, že On není daleko. Slyším zřetelný, slabý hlas, který volá: "Pojď, mé dítě. Vím, čím právě procházíš. Miluji tě a nikdy tě neopustím. Nikdy se tě nevzdám. Budeme tomu čelit společně, protože já jsem tvůj Otec a ty mé dítě. "Mám v sobě plamen, který nic neuhasí. Vím, že On mě vyvede z každého sucha.

"Hospodinův lid je jeho dědictví, Jákob je jeho vlastní pozemek. V pouštní krajině ho našel, v pustině divé, kvílící. Obklopil jej a pečoval o něj, jako oko v hlavě chránil jej. "(Deuteronomium 32:9-10).

"Hle, já činím novou věc, a klíčí právě teď - vy to nevíte? Ano, způsobím cestu na poušti a na pustinách potoky. Divoká zvěř mě bude ctít, pštrosi i šakali, že jsem způsobil vody na poušti a na pustinách potoky, abych napojil svůj vyvolený lid."(Izaiáš 43:19-20).

pondělí 27. prosince 2010

CÍTÍŠ SE POSLEDNÍ DOBOU TAK, ŽE BYS TO VZDAL?

Píše mi mnoho duchovních služebníků, a vyjadřují své obavy o farníky, kteří jednoduše odcházejí. „Dobří a poctiví křesťané jsou natolik přemoženi pocity viny a zavržení, že jsou zoufalí. Když nedokáží žít podle svých vlastních očekávání a když upadají zpět do hříchu, rozhodnou se, že to vzdají…“

Rostoucí počet křesťanů je na hraně. Pár křesťanů by se dokonce odvážilo přezkoumat své úvahy o opuštění své lásky k Ježíši, ale ze zoufalství se rozhodnou rezignovat.

Někteří duchovní dnes neustále káží pouze pozitivní poselství. Podle jejich slov každý křesťan prožívá zázraky, každý dostává odpovědi na své modlitby, každý se cítí dobře, každému se žije dobře a celý svět je rozzářený a nadějný. Rád slyším tento druh kázání, protože doopravdy toužím, aby Boží lid měl tyto dobré a prospěšné věci. Ale velkému počtu poctivých a upřímných křesťanů se tak neděje.

Není divu, že naši mladí odcházejí poraženi. Nedokáží žít podle představy o bezproblémovém, bohatém, úspěšném, vždy pozitivně myslícím křesťanu. Podle představy, kterou vytvořilo náboženství. Jejich svět není tak dokonalý. Žijí se zlomenými srdci, procházejí současnou krizí a rodinnými problémy.

Pavel řekl o soužení: „…soužení, které nás potkalo…dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme“ (viz 2.Korintským 1:8).

Pozitivní myšlení tyto problémy nezažene a „vyznávání“, že tyto problémy ve skutečnosti neexistují, věci nezmění. Jaké je východisko? Existují dvě pravdy, které mi přinášejí velké uspokojení a pomoc.

• Bůh mne miluje. Je milujícím Otcem, který nás chce pozvedat z našich slabostí.
• Nejvíce ho potěší moje víra. Chce, abych mu důvěřoval.

pátek 24. prosince 2010

PŘEŽIJEŠ

Štěstí neznamená žití bez bolesti a trápení – vůbec ne. Pravé štěstí je učením, jak prožívat každý den, navzdory zármutku a bolesti. Je to učení, jak se radovat v Pánu a nic nezáleží na tom, co se stalo v minulosti.

Možná se cítíš odmítnutý a opuštěný. Tvá víra je možná slabá a myslíš si, že jsi dole – máš to spočítané. Zármutek, slzy, bolest a prázdnota nás můžou občas pohltit, ale Bůh je stále na trůnu. On je pořád Bůh!

Přesvědč sám sebe, že přežiješ. Vyjdeš z toho a budeš žít nebo zemřeš, vždy budeš patřit Pánu. Život půjde dál a překvapí Tě, jak moc můžeš přinášet s Boží pomocí.

Nemůžeme pomoci sami sobě či zastavit bolest, ale náš požehnaný Pán přijde k nám. Dá pod Tebe svou milující dlaň a vyzvedne Tě vzhůru, tak abys znovu seděl na nebeských výšinách. Zbaví Tě strachu z umírání a uvolní pro Tebe svou nekonečnou lásku.

Podívej! Povzbuzuj se v Pánu. Když Tě obklopuje mlha a ty nedokážeš vidět cestu ven ze svých rozpaků, polož se zpět do Ježíšovy náruče a jednoduše mu důvěřuj. On musí udělat vše. Chce tvoji víru a důvěru. Chce, abys nahlas křičel: „Ježíš mě miluje! On je se mnou! Neodsoudí mě! Pracuje právě teď na tom všem! Nebudu sražen dolů! Nebudu poražen! Nebudu svědek Satana! Neztratím svou mysl nebo směr! Bůh je na mé straně! Já miluji Jeho a on miluje mě!“

Základní linie je víra. A víra absolutně spočívá na tomto: „ Žádná zbraň vyrobena proti Tobě nebude prosperovat… (Iz 54, 17).

čtvrtek 23. prosince 2010

BŮH NEDOPUSTÍ VAŠÍ ZKÁZU

Nezapomeň, že Bůh přesně ví, kolik můžeš unést a nedopustí, aby ses dostal do kritického bodu!

Náš milující Otec říká: „Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.“ (1.Korintským 10:13).

Největším rouháním je myslet si, že za veškerým naším zraněním a bolestí stojí Bůh. Nebo že tě nebeský Otec cvičí kázni a soudí, že dříve než budeš připravený přijmout Jeho požehnání, potřebuješ ještě zakusit jedno nebo dvě trápení. Tak to není!

Je pravda, že Bůh napravuje ty, které miluje. Toto kárání je jen na čas a není určené k tomu, aby nás zranilo. Hospodin není původcem zmatku v našem životě. Ani ty nejsi. Nepřítel se nás pokouší zranit skrze jiné lidi, stejně jako se snažil zranit Joba skrze nevěřící manželku.

Tvůj nebeský Otec tě střeží svým upřeným zrakem. Každý pohyb je monitorován, každá slza je stáčena do láhve. On se ztotožňuje s každou tvou bolestí a ví, kdy jsi vystaven přílišnému sužování nepřítele. Zakročí a řekne: „Dost!“ Když už tě bolest nepřivádí blíž k Pánu, a namísto toho začíná upadat tvůj duchovní život – Bůh vstoupí. Nedopustí, aby se Jeho dítě, které mu důvěřuje, potopilo kvůli přílišné bolesti a trápení duše.

Pán tě vytáhne z boje v pravý čas. Nedopustí, aby zranění ničilo tvou mysl. Slíbil, že přijde právě včas, aby setřel tvé slzy a dal ti radost místo truchlení. Boží slovo říká: „…z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování“ (Žalm 30:5).

středa 22. prosince 2010

ZAVÁZÁNI, ABYCHOM HLEDALI

„Tehdy jsem se obrátil k Pánu Bohu, abych jej hledal v modlitbách a prosbách..... Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, a toto jsem vyznával.... Ještě když jsem se modlil a vyznával svůj hřích i hřích svého lidu Izraele...“ (Daniel 9:3,4 a 20) Toto byli muži modlitby!

První závazek, jež si dali – žít oddělený život –, musel být podpořený druhým závazkem: hledat Boha. Skutečně, je nemožné žít svatý život, aniž by člověk trávil hodně času na kolenou a hledal u Boha moc a autoritu, potřebnou k takovému životu.

Nemylte se – věrná modlitba vás neochrání od krize. Právě naopak, spíše vás dostane do ohnivé pece a do lví jámy. Ale modlitba vás připraví, abyste tomu všemu čelili s důvěrou a stali jste se živou obětí pro Ježíše!

Danielova modlitba jej vedla přímo do lví jámy. Tato zkouška přišla mnoho let po zkoušce hebrejských mužů, když Daniel byl již po osmdesátce! Tohle tě může vyděsit, když přemýšlíš o tom, jak dlouho to bude trvat, než skončí všechny krize. Možná si myslíš, že již ses naučil každou „důležitou“ věc po určitých letech s Pánem. Přesto, Bůh, po desetiletích věrných přímluv, tady dopouští na jednoho z největších modlitebních bojovníků s tichým duchem, největší krizi jeho života!

Milovaní, zkoušky skončí až Ježíšovým příchodem – anebo když zemřete v Kristu! Z tohoto důvodu je modlitba tak důležitá. Můžeš se zavázat k tomu, žít čistý život, ale tento závazek nemůžeš splnit bez závazku hledat Boha.

úterý 21. prosince 2010

NEPOSKVRNĚNÝ UPROSTŘED BEZBOŽNÝCH

„Daniel se však rozhodl, že se neposkvrní pokrmy a vínem z královského stolu. Žádal proto vrchního dvořana, aby se těmi věcmi nemusel poskvrňovat“ (Daniel 1:8).

Slovo poskvrnit zde znamená „osvobození zavržením“. Daniel jinými slovy řekl: „Jakýkoli kompromis z mé strany by mne okradl o mou svobodu!“ Daniel se zavázal, že bude po dobu deseti dnů jíst pouze zeleninu a pít jenom vodu. Když to řekl vrchnímu dvořanovi, ten mu odpověděl: „Bude mne to stát život! Po deseti dnech budeš vypadat nezdravě. Tvé tváře budou propadlé – a král si toho jistě všimne! Na – vezmi si trochu masa. Potřebuješ proteiny. Pij víno, aby sis vytvořil krvinky. Jez něco z těchto cukrovinek, aby ti to dodalo energii!“

Věřím tomu, že Daniel a tři izraelští muži měli na mysli něco víc než vyhýbání se obřadně nečistým věcem. Byli vzati do zajetí spolu s tisíci svých krajanů. To, co uviděli, když poprvé vstoupili do Babylona, je muselo nad očekávání šokovat. Byla to natolik nevázaná a nemorální společnost, plná proklínání, že to útočilo na jejich duchovní smysly.

A tak ti čtyři přijali závazek. Řekli si: „Neodvážíme se dělat kompromisy. Neodvážíme se přijmout tato morální měřítka. Oddělíme se a budeme se cvičit v chození vírou!“

Ti čtyři muži o tomto způsobu života nikomu nekázali. Bylo to pouze mezi nimi a Bohem.

Ptám se tě: Když jsi v krizi, voláš: „Pane, kde jsi, když tě potřebuji? Ty ses snad nezavázal, že mne vysvobodíš?“ Ale co kdyby ti Pán řekl: „Kde jsi, když potřebuji něčí hlas? Potřebuji hlasy v těchto hříšných dobách, čisté nádoby skrze které mohu mluvit. Říkáš, že chceš, abych přišel do tvé krize – a přesto zůstáváš součástí bezbožného světového systému. Řekni mi – angažuješ se v mých záležitostech?“

pondělí 20. prosince 2010

ZAČALO TO POKÁNÍM

Církev tak, jak ji známe dnes, začínala pokáním. Když Petr kázal o Letnicích o kříži, tisíce přijaly Krista. Tato nová církev se skládala z jednoho těla, které zahrnovalo všechny rasy a bylo naplněno vzájemnou láskou. Jejich společný život se vyznačoval evangelizací, obětavým duchem, dokonce i mučednictvím.

Ten úžasný začátek svědčí o Božím slovu k Jeremiášovi: „Já jsem tě sázel jako výbornou révu z nejušlechtilejších sazenic“ (Jeremiáš 2:21, B21). Avšak další Hospodinova slova popisují to, co se při takové práci často stává: „Jak ses mi mohla takhle zvrhnout v plané křoví, jež mi nepatří?“ (2:21, B21). Bůh říkal: „“Zasadil jsem tě správně. Byl jsi můj, nesl jsi mé jméno a můj charakter. Ale teď jsi se zvrhl.“

Co je příčinou této zvrhlosti v církvi? Vždy to bylo a bude modlářství. Bůh hovoří o modlářství, když říká Jeremiášovi: „Můj lid ale svou Slávu vyměnil za nesmysly“ (2:11, B21).

Většina křesťanských učení dnes označuje modlu za něco, co stojí mezi Božím lidem a Jím samotným. A přece je to jen částečné popsání modlářství.

Modlářství je o hodně hlubší záležitostí srdce. Prvořadou modlou, která je rozšířená mezi Božím lidem, není cizoložství, pornografie nebo alkohol. Existuje o hodně silnější chtíč. Co je touto modlou? Je to nutkavá ctižádost po úspěchu. A dokonce existuje i učení, které ji ospravedlňuje.

Tato modla, touha po úspěchu, charakterizuje mnohé v dnešním Božím domě. Tito lidé jsou upřímní, morálně bezúhonní, překypující dobrými skutky. Avšak zasadili do svých srdcí modlu ctižádosti a nemohou se jí zbavit.

Bůh rád svému lidu žehná. Chce, aby byl jeho lid úspěšný ve všem, co poctivě vykoná. Ale nyní existuje bouřlivý duch, který se snaží předstihnout ostatní – je to duch touhy po uznání a po získávání věcí.

Jeden muž ze světa nedávno pronesl: „Ten, kdo umírá s největšími rozmary, vyhrává.“ Je tragédie, že se k tomu přidávají i křesťané.

Jak daleko jsme zbloudili od živého evangelia, kdy umíráme sobě, egoismu a světským ambicím.

pátek 17. prosince 2010

JEŽÍŠ PŘIŠEL S VÝZVOU A VAROVÁNÍM

Ježíš stál v chrámu a vyzval každého, aby přišel pod jeho křídla milosrdné ochrany. Zavolal na slepé, nemocné, malomocné, chudé, ztracené, na každého, aby přišel a našel uzdravení a odpuštění.Ale dav nábožných lidí odmítl jeho nabídku. Tak Kristus prohlásil „ Nestáli jste o to “ (Matouš 23. 37).

Když jsem toto četl, vyvstala mi otázka : Zde v Novém Zákoně, mohl by si Bůh využít své dřívější dílo stejným způsobem jako jednal ve Starém Zákoně ? Zavrhl by ty, kteří odmítli jeho nabídku milosti, milosrdenství a probuzení ?

Ano. Mohl. Ježíš odpověděl těm, kteří ho odmítli takto: „ Hle váš dům se vám ponechává pustý“ ( Matouš 23.38). Řekl jim: „Tento chrám je nyní váš, ne můj. Opouštím jej. Zanechávám to, co vy jste zpustošili.“

„Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově (Matouš 23.39). Prohlásil k nim: „Moje oslavení už nebude více patřit tomuto starému dílu.“

Přemýšlejte o tom. Zde stála milost a sláva Vtěleného říkající: „Tyto staré věci už nejsou více moje.“ Potom se Ježíš přesunul do Letnic k počátku nového díla. Právě chtěl vybudovat nový chrám, ne repliku starého. On by to udělal zbrusu nové od základu.Byl by to chrám s novými kněžími i s novými lidmi, všichni narozeni znovu v Něm.

Dovolte mi, abych se vás zeptal: To , co se dnes děje v církvi, odpovídá to tomu, kdo je Ježíš? Je zde opravdu církev vítězná, neposkvrněná nevěsta Kristova? Odhalí ztracený svět pravou podstatu Boha? Je toto nejlepší co Boží Duch může vytvořit v těchto posledních dnech?

Nacházíte opravdu společenství, kde Kristus je opravdově přítomen a Slovo je věrně kázáno? Jak velmi vděčni byste měli být. Možná jste mezi davem, kteří nemohou najít společenství či církev, která má život. Slyším jejich pláč: „Nemohu najít sbor, duchovně hladovím. Příliš mnoho zábavy, příliš mnoho sama sebe, vyprahlost.

Zmužte se. Bůh brzy zatřese věcmi neuvěřitelným způsobem.V tomto úžasném otřesu všech věcí Bůh pozvedne pravdivé pastýře, kteří budou krmit hladové ovce.

čtvrtek 16. prosince 2010

JIŽ JSEM TI DAL SLOVO

V dnešní době se evangelium zjevuje jako dosud nikdy. Na světě je více kazatelů, více knih a dalších médií s tématem evangelia, než kdy jindy. A přesto, nikdy dosud nebylo tolik trápení, soužení a ustaraných myslí v Božím lidu. Pastoři dnes sestavují svá kázání tak, aby dali lidí nějak do kupy a pomohli jim se vypořádat se svým zoufalstvím.

Na tom není nic nesprávného. Já sám kážu tyto pravdy. Přesto věřím, že pořád to má jeden jediný důvod, proč vidíme tak málo vítězství a vysvobození: je to nevíra. Faktem je, že Bůh promluvil velmi jasně v těchto posledních dnech a řekl toto: „Již jsem ti dal Slovo. Je dokončené a úplné. Tak se na něj postav.“

Ať ti nikdo neříká, že dnes zažíváme nedostatek Božího Slova. Pravdou je spíš, že pro dnešek je typický nedostatek naslouchání Božímu Slovu a poslušnost vůči němu. Proč? Víra je tak nerozumná. Jenomže víru nikdy nezískáme skrze logiku nebo rozum. Pavel to vyjadřuje jasně: „Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo“ (Římanům 10:17). Toto je jediný způsob, jak povstane víra v srdci věřícího. Přichází skrze slyšení – tj. skrze víru, důvěru a uplatňování – Božího Slova.

„Hospodinovy oči hledí ke spravedlivým, své uši naklání k jejich volání... Volání spravedlivých Hospodin slyší, vysvobodí je ze všech úzkostí! ... Mnohá trápení zažívá spravedlivý, Hospodin jej ale ze všech vyprostí... Hospodin vykoupí svoje služebníky, nebudou odsouzeni, kdo v něho doufají“ (Žalm 34:16.18.20.23).

Už jenom těchto pár veršů ze Žalmů je dostatek z Božího Slova k tomu, aby to vyhnalo všechnu nevíru. Vybízím tě nyní: naslouchej a důvěřuj mu, buď mu poslušný. A nakonec, spočívej v něm.

středa 15. prosince 2010

PROČ SE MÁ DUŠE SOUŽÍ?

Znovu a znovu se žalmy ptají: Proč se tak rmoutíš, duše má, proč ve měn úzkostně sténáš? Jenom ty jsi můj Král, Bože! Proč musím chodit zármutkem sklíčen? (Žalm 42:11 a 43:5). Tyto citáty mluví o mnohých, kteří milovali a sloužili Bohu.

Vezměme si například Eliáše. Vidíme ho pod jalovcem prosíce Boha, aby ho zabil. Je tak zubožen, že chce vzdát svůj vlastní život. Na konci svých sil můžeme též najít Jeremiáše. Prorok křičí: Pane, opustil jsi mě. Řekl jsi mi, abych prorokoval všechny tyto věci, ale žádná z nich se neuskutečnila. Nedělal jsem nic jiného v celém svém životě, než hledal tebe. A takhle se mi odvděčuješ? Teď už nikdy více nezmíním tvé jméno.

Každý z těchto služebníku je pod nátlakem dočasné nedůvěry. Ale Pán rozuměl jejich stavům zmatení a pochyb. A po nějakém čase jim vždy znovu ukázal cestu. Uprostřed soužení jim Duch Svatý opět rozsvítil všechna světla.

Zvažme Jeremiášovo svědectví: Jakmile jsem objevil tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí mého srdce (Jeremiáš 15:16). Tu k němu (Eliášovi) zaznělo slovo Hospodinovo (1.Královská 19:9). Každý z těchto služebníku v nějakém okamžiku pamatoval na Hospodinova slova. Pomohlo jim to z jejich soužení a stalo se to radostí a potěšením jejich životů.

Pravdou je, že po celou dobu co se tito lidé trápili, Pán byl nablízku a čekal. Slyšel jejich nářky a zoufalství. A po nějakém čase jim řekl: Prožili jste si časy trápení a pochybností. Teď chci, abyste mi věřili. Vrátíte se zpátky k mému slovu? Využijete mých slibů, které jsem vám dal? Pokud ano, má slova se skrze vás naplní.

úterý 14. prosince 2010

MŮJ SLIB JE VŠE, CO POTŘEBUJETE

Víra je velmi náročná. Vyžaduje, že když slyšíme Boží slovo, musíme se řídit pouze jím, bez žádné další jistoty, která by nás vedla. Nezáleží na tom, jak velké mohou být naše překážky, jak nemožné naše okolnosti. My musíme věřit jeho Slovu a jednat podle něj, bez žádného dalšího vodítka, jak pokračovat dál. Bůh říká: "Můj slib je vše, co potřebujete."

Jako všechny generace před námi, i my se divíme: "Pane, proč mám čelit této zkoušce? Je to mimo mé chápání. Dopustil jsi v mém životě tolik věcí, které nedávají smysl. Proč není žádné vysvětlení pro to, co teď zažívám? Proč je má duše tak smutná, tak utrápená všemi zkouškami?"

Slyšíte mě znovu: požadavky víry jsou pro lidstvo naprosto nepřiměřené. Tak jak Pán odpoví na náš nářek? Posílá své Slovo, které nám připomíná jeho sliby. A říká: "Prostě mě poslouchejte. Důvěřujte slovu, které jsem vám dal." On nepřijímá žádnou omluvu, žádné váhání, bez ohledu na to, jak nemožné se to v našich podmínkách může zdát.

Prosím, nechápejte mě špatně. Náš Bůh je milující Otec. A on nedovoluje, aby všechen jeho lid bez důvodu. Víme, že má k dispozici veškerou moc a vůli, aby každý problém a žal odešel. Stačí, aby řekl slovo, a zbaví nás každé zkoušky, každého zápasu.

Ve skutečnosti nám ale Bůh neukazuje, jak a kdy splní sliby, které nám dal. Proč? Nedluží nám žádné vysvětlení, když už nám dal odpověď. Všechno, co potřebujeme k životu a zbožnosti, nám dal ve svém Synu, Ježíši Kristu. On je vše, co potřebujeme pro každou situaci, do které nás život postaví. A Bůh bude stát za Slovem, které už zjevil: "Máte mé slovo na dosah ruky. Moje sliby vám jsou amen všem, kdo věří. Zůstávejte v mém Slovu. Věřte mu a poslouchejte ho."

pondělí 13. prosince 2010

NEROZUMNOST VÍRY

Když Bůh říká lidem „Věřte“, žádá něco, co je zcela bez důvodu. Víra je totálně nelogická. Její úplná definice musí souviset s něčím nerozumným. Přemýšlej o tom: Židé říkají, že víra je podstata něceho, v co doufáme, důkaz, který je neviditelný. Ve zkratce můžeme říci: „Zde není žádná zjevná hmota, žádný viditelný důkaz“. Přesto jsme žádáni věřit.

Zaměřuji se na tuto věc z důležitého důvodu. Právě teď, na celém světě, je mnoho věřících skloněno nízko v zastrašení. Fakt je, že všichni budeme i nadále čelit zastrašování v tomto životě. Já přesto věřím, že pokud pochopíme podstatu víry – její nelogičnost, nerozumnou podstatu – najdeme pomoc, kterou potřebujeme k tomu, abychom tímto prošli.

Uvažujme o víře, která byla žádana od Noeho. Žil v generaci, která prošla ovládáním. Stav lidstva se stal tak hrozným, že Bůh nemohl přijmout nic dalšího. Koneně on řekl: „Dost! Člověk se snaží zničit sám sebe – to musí skončit! (viz Genesis 6)

Představ si Noemovo zmatení, jak se snaží toto pochopit. Bůh chtěl seslat kataklysmatickou událost, takovou která by zničila celou zemi. Přesto každý, komu Noe řekl o této záležitosti, byl instruován slovy z nebes. On to zkrátka přijal skrze víru, bez toho, aniž by dostal další příkaz po dalších 120 let.

Přemýšlejme o tom, jaká víra byla žádana od Noeho. Dostal obtížný úkol postavit velkou archu a mezitím musel žít v nebezpečném světě. Musel věřit, zatímco celý svět kolem něj tančil a užíval si smyslností. Ale Noe udělal tak, jak Bůh řekl. Důvěřoval slovu, které mu bylo dáno pro mnohá staletí. A pro svou poslušnost, Písmo praví, „stal se Noe dědicem spravedlnosti, která je z víry“ (Židům 11, 7).

V Genesis 12, 1-4, Bůh říká Abrahámovi: „Vstaň, odejdi a opust svou zemi.“ Jistě Abrahám uvažoval, „Ale kam, Pane?“ Bůh mu odpověděl prostě, „ Neřeknu ti to. Jen běž.“

Toto nebylo logické. Bylo zcela nerozumné žádat to po myslícím člověku. Jako ilustraci použiji příklad, kde bych se zeptal každé křesťanské manželky. Představ si, že tvůj manžel přijde jednoho dne domů a řekne: „Sbal se, miláčku, stěhujeme se!“ Samozřejmě, vy byste chtěly vědět proč, kam nebo jak. Ale jediná odpověd?, kterou byste dostaly, by byla: „Já nevím. Jen vím, že Bůh řekl jdi.“ Není žádný důvod toto žádat. Je to jednoduše nelogické.

Přestože toto je zcela nelogický příkaz, Abrahám jej uposlechne: „Vírou Abrahám poslechl Boží volání, aby šel na místo, jež měl dědičně získat. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na cestu (Židům 11, 8). Všechno, co věděl, byly instrukce od Boha, které dostal: „Běž Abraháme a Já budu s tebou. Nepotká tě žádná škoda.“ Víra vyžadovala, aby Abrahám neudělal nic víc než tento slib.

Jednu hvězdnou noc Bůh řekl Abrahámovi: „Vzhlédni na oblohu. Vidíš nepočítaně hvězd ? Spočítej je, pokud chceš. Stejně mnoho potomků budeš mít. (viz Genesis 15, 5). V tom okamžiku si Abraham musel ťukat na čelo. Byl starý stejně jako jeho žena Sára. Již uběhlo spoustu času od doby, kdy mohli mít dítě. Přesto Abrahám dostal slib, že se stane otcem mnoha národů. A jediným důkazem o tom, že má jít dál, bylo slovo z nebes: „Já jsem Pán“ (Genesis 15, 7).

A Abrahám uposlechl. Bible o něm říká to samé jako o Noemovi. „A Abrahám tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost.“(Genesis 15, 6). Znovu vidíme nelogickou scénu. Přesto je lidská víra přeměněna v spravedlnost.

Co po tobě Bůh žádá, zní možná nerozumně. On žádá, abychom mu důvěřovali, když nám nedává žádné důkazy o zodpovedění naší modlitby, když se situace zdá beznadějná a my jsme si jisti, že je všude. „Důvěřuj mi“ - říká Pán. Nelogické? Ano! Ale po staletí Pán ukazuje, že on je vždy včas a nikdy nedovolí satanovi mít poslední slovo. Bůh vždy přijde – v dokonalém načasování Ducha Svatého.

pátek 10. prosince 2010

NEUSTÁLE ROSTOUCÍ VYLITÍ

V 47. kapitole bylo proroku Ezechielovi dáno následující vidění: V posledních dnech bude církev Ježíše Krista ještě slavnější a vítěznější, než v celé své historii. Tělo Kristovo nebude slábnout nebo reptat. Nebude se zmenšovat v číslech, ani ubírat na své moci nebo duchovní autoritě. Ne, Pánova církev vyjde v záři moci a slávy. A zakusíme úplné odhalení Pána Ježíše Krista, jaké nikdo nepoznal.

Ezechiel píše: „Podle rozličnosti své bude ryb jejich, jako ryb moře velikého, velmi mnoho” (Ezechiel 47:10). Zde kráčí kupředu skupina věřících, která poplave ve stoupajících vodách Pánovi přítomnosti.

Tohle nám ukazuje Pán v Ezechielově vizi o zvedajících se vodách (viz. Ezechiel 47:3–4).

Ezechiel zde mluví o nárůstu Ducha Svatého. V posledních dnech bude mezi jeho lidem vzrůstat Boží přítomnost.

Skutečný pramen a základ této řeky je Kříž. Přesný obrázek toho vidíme v následujícím verši: „Jeden z vojáků mu probodl bok kopím a hned vyšla krev a voda“ (Jan 19:34).

Tento rostoucí proud vody je obrázkem Letnic, kdy byl Duch Svatý dán učedníkům. Spolu s tímto darem Ducha byl následovníkům Krista dán příslib, že On bude tou řekou života prýštící z jejich nitra. A z jeho nitra potečou řeky živé vody do celého světa (viz Jan 7:38–39).

Řeka života bude dosahovat svého vrcholu těsně před příchodem Pána. Tak je předpovězeno ve vidění, daném Ezechielovi. Bůh vzal proroka na úžasný výlet. Nesouce měřící hůl odměřil Pán tisíc loktů, asi půl kilometru. Po tomto úseku cesty Hospodin a Ezechiel vstoupili do vody, která v této části sahala po kotníky.

Ezechiel to potvrzuje „Provedl mě vodou“ (Ezechiel 47:3). Hospodin dál proroka pobízel, aby šel kupředu, dál a hlouběji do vody. Po dalších tisíci loktech sahala voda po kolena. A stále stoupala.

Vidíte, co se zde děje? Ezechiel kráčel do budoucnosti, přímo do dnešní doby. Křesťané dnes žijí v posledních tisíci loktech řeky z této vize. Nacházíme se v úplně posledním měření této vody. A Ezechiel říká, že když vkročil na okraj této míry, voda pro něj byla příliš hluboká, nepřekonatelná. „Nemohl jsem ji přebrodit, protože byla tak hluboká, že se v ní muselo plavat“ (47:5).

Dovedu si jen představit údiv tohoto muže, když se ho Hospodin zeptal: „Ezechieli, co je tímhle stoupajícím mořem? Pokud tato řeka pojednává o životě a moci zmrtvýchvstání, kdo jsou ti, kteří budou tak požehnáni, aby plavali v takové slávě?" Sám si jen mohl představovat, co my dnes prožíváme.

Možná jste zakusili hojnou přítomnost Pána Ježíše Krista. Možná jste uchváceni svým nynějším odhalením Pána. Ale přesto vám říkám, že jste neviděli nic ve srovnání s vzrůstem, který přichází pro spravedlivé. Kristus nám otevře oči a velkolepě se objeví uprostřed nás. Odhalí se nám a vylije na nás tolik svého života, kolik jen můžeme unést, aniž bychom již byli v oslavených tělech.

čtvrtek 9. prosince 2010

KDYŽ PŘIJDE TŘÍBENÍ

„Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici“ (Lukáš 22:31).

Této věci musíš rozumět: satan chce tříbit pouze ty, kteří ohrožují jeho práci. Jde po stromu, který slibuje nejvíc ovoce. Ale proč chtěl ďábel tříbit Petra? Proč byl tak nedočkavý, aby ho zkoušel? Petr totiž tři roky vyháněl démony a uzdravoval nemocné. Satan slyšel Ježíše, když zaslíbil učedníkům druhý křest, a to mocí Ducha Svatého a ohněm a třásl se! A nyní slyšel Boží konečný plán pro Petra. Uvědomil si, že práce posledních tří let bude nic v porovnání s velkými skutky, které Petr a další učedníci vykonají. Poté, co Jidáše již strhnul, musel by hledat kousek zkaženosti u Petra, na které by mohl postavit selhání jeho víry.

Možná podobně jako Petr, i ty jsi zrovna teď v sítku a procházíš tříbením. Ptáš se, proč já? A proč teď? Za prvé, měl by ses radovat, že máš takovou reputaci v pekle! Satan by si nikdy nevyžádal Boží povolení ke tvému tříbení, pokud bys nebyl poslušný Bohu. Proč by jinak mrhal svou snahu a to, aby tě sužoval, trápil, naháněl ti strach a třásl se vším, co máš? Tříbí tě, protože máš důležitou úlohu v Boží církvi v těchto posledních dnech. Bůh opět činí nové věci v této poslední generaci a oddělil tě, abys byl mocným svědkem pro mnohé. Osvobodil tě a připravuje tě pro své věčné záměry. Čím větší jsou tvá obdarování, čím větší máš potenciál, čím víc se odevzdáváš Boží vůli, o to těžší bude tvé tříbení.

Když někdo prochází ohněm tříbení, co by měli dělat ti kolem něj? Co udělal Ježíš s Petrovým hrozícím selháním? Řekl mu: „Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala“ (Lukáš 22:32).

Dívám se na tento nádherný příklad Kristovy lásky a uvědomuji si, že téměř nic nevím o lásce k padajícím. Ježíš je určitě tím „přítelem, který je blíž než bratr“ (Přísloví 18:24). Viděl to dobré o to špatné v Petrovi a usoudil: „Tento muž je hoden záchrany. Satan jej chce získat, ale já po něm toužím víc.“ Peter upřímně miloval Pána a Ježíš mu řekl: „Modlil jsem se za tebe.“ On věděl předem, že to přijde. Možná strávil mnoho hodin před svým Otcem v rozmluvách o Petrovi – o jeho lásce k němu, o jeho potřebnosti v Božím království a o hodnotě jejich přátelství.

Pane, dej nám všem takovou lásku! Pokud uvidíme bratry nebo sestry, dělající kompromisy, nebo kráčející směrem k problému či tragedii, dej, ať je milujeme natolik, abychom je dokázali varovat tak neústupně jako Ježíš. Tehdy budeme schopni říct: „Modlím se za tebe.“

Toto je další „Je psáno“, se kterým můžeme bojovat proti satanu: „Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala.“ Můžeš říct ďáblu: „Možná si dostal povolení mě tříbit a pokusit se znejistit mě ve své víře. Musíš ale vědět toto: Můj Ježíš se za mne modlí!“

středa 8. prosince 2010

PŘEKRAČOVÁNÍ HRANIC

Když Ježíš chodil po zemi, věděl velmi dobře o nástrahách satanovy moci, který přichází s každou zbraní z pekla proti Pánovým lidem. Nemyslím si, že by kdokoli z nás rozuměl tomuto velkému konfliktu, dějícímu se v duchovní sféře. Taktéž si neuvědomujeme, že satan je předurčen zničit všechny věřící, kteří jsou svými hladovějícími srdci navazány přímo na cestě ke Kristu. Ale je pravdou, že na naší křesťanské cestě křižujeme hranici – hranici poslušnoti – která zapíná každý alarm v pekle. V okamžiku, kdy tuto hranici překročíme, směrem k poslušnosti k Bohu a závislosti na Ježíši samotném, staneme se hrozbou pro království temna a primárním středem zájmu ďáblovy moci. Osud každého věřícího, který se obrátí k Pánu celým svým srdcem záhrnuje náhlý nápor a silné problémy a soužení.

Jsme souženi a zkoušeni a nakonec dojde k pokušení. Myslím, že pokušení je jeden z nejsilnějších satanových útoků. Obvykle se to udává v krátkém, zato intenzivním časovém období. Pro Petra trvalo pokoušení jen pár dní, ale tyto dny nejvíce zatřásly s jeho vírou ale zárověň to byly nejkajícnější dny jeho života. Pokušení zbavilo Petra pýchy, která ho táhla dolů. Zatřesení zbavila jeho duši překážek, které by mohly jednou pro vždy zničit jeho svědectví.

Díky Bohu, Petrova víra nikdy nepoklesla. Ježíš se modlil, aby ho jeho „víra neopustila“ tak stejně se bychom se měli modlit i my.

úterý 7. prosince 2010

HODINA OSAMOCENÍ

Vím, jaké to je zakoušet božské ticho, neslyšet dlouhou dobu Boží hlas. Prošel jsem obdobími totálního zmatku bez jakéhokoli zjevného vedení, kdy ten hlásek za mnou zcela utichl. Byla období, kdy jsem neměl blízko sebe žádné přátele, kteří by uspokojili mé srdce tím, že by mi poradili nějakým slovem. Všechny mé šablony vedení z dřívějška zklamaly a já byl ponechán v naprosté temnotě. Neviděl jsem svou cestu a dělal jsem jednu chybu za druhou. Chtěl jsem říci: „Bože, co se to děje? Nevím, kudy mám jít!“

Opravdu Bůh skrývá svou tvář před těmi, které miluje? Je vůbec možné, že by odňal na chvíli svou ruku, aby nás naučil důvěře a závislosti? Bible odpovídá jasně: „Bůh ho (Ezechiáše) v té zkoušce nechal, aby se poznalo, co všechno má v srdci“ (2.Letopisů 32:31, B21).

Možná právě teď procházíš záplavou zkoušek. Víš, o čem mluvím, když říkám, že nebesa jsou jako mosaz. Víš všechno o opakujících se selháních. Ustavičně čekáš na odpověď na svou modlitbu. Prožíváš kalich utrpení. Nikdo a nic nemůže uspokojit potřebu tvého srdce!

Je čas zaujmout postoj! Nemusíš se smát či radovat, protože se asi necítíš být šťastný. Ve skutečnosti asi nemáš ve své duši nic jiného než nepokoj. Ale můžeš cítit, že Bůh je stále s tebou, neboť Písmo říká: „Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude jako král trůnit navěky“ (Žalm 29:10).

Brzy uslyšíš Jeho hlas: Nevzrušuj se, nepropadej panice. Jen upři svůj zrak na mne. Odevzdej mi všechno. A poznáš, že zůstáváš v jeho neuvěřitelné lásce.

pondělí 6. prosince 2010

PŘIJMI BOŽÍ MOC – A PAK JDI!

Jakmile učedníci slyšeli o přijetí křtu moci, zeptali se: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“ (Skutky 1:6). Ježíš odpověděl jasnými slovy: „Není vaší věcí znát časy a příhodné chvíle, které Otec určil svou mocí“ (v.7).

Zastav se a přemýšlej, co vlastně bylo za jejich dotazem: „Pane, myslíš to tak, že obnovení království pro Izrael začne v té místnosti a budeme u toho pouze my? My jsme povoláni k tomu, abychom zvrhli Heroda a Řím? Jsme my ty, kteří mají očistit krajinu, nastolit království a přivést tě zpátky?“

Víme, že Ježíš musel řešit touhu po vůdcovství a autoritě u některých učedníků. Nicméně, já vidím v této jejich otázce více než hlad po pozici a moci. Je to projev lidské potřeby být součástí něčeho velkého a osudového! Byla to potřeba být jedinečnými – být správnými lidmi na správném místě.

Učedníci si možná v duchu říkali: „Pane, kde je naše místo ve tvém prorockém diáři? Byla by to skvělá duchovní pohnutka, kdybychom věděli, že stávající rozložení moci končí a svítá nový den. Jak vzrušení bychom byli, kdybys nám řekl, že žijeme a sloužíme v osudových dnech a že si nás používáš k tomu, aby si celé své dílo zakončil!“

Svatí, my všichni v nějaké míře toužíme být u toho, kdy se dějí osudové věci. Ale Ježíšova odpověď byla přímá: „“ Ježíš nehledá muže a ženy osudu. On chce pouze svědky, kteří o Něm vydají svědectví této generaci!

Toto mne hluboce usvědčuje! Jako mnozí další, i já chci vědět, kde se právě v tuto chvíli nacházíme na Božích prorockých hodinách. Přichází na nás velké soužení? Chystá se Bůh shromáždit poslední zbytek věřících?

Pak slyším Ježíšův hlas: „Toto není tvoje věc. Buď naplněn Duchem Svatým! Očekávej na Boha, přijmi Jeho moc a pak jdi svědčit!“ Máme žít ve stavu bdělosti, s očekáváním a se svítícími lampami. Máme toužit a těšit se na Jeho zjevení. Ano, máme kázat o Jeho příchodu a upozornit na Jeho soudy, ale především, máme být Jeho svědky!

pátek 3. prosince 2010

BŮH POUŽÍVÁ LIDI, ABY VEŘEJNĚ OZNAMOVALI JEHO SLOVO

Myslím si, že většina křesťanů by ráda utekla do nějakého bezpečného a tichého úkrytu v horách, aby se neposkvrnila veškerou ničemností, kterou je obklopena. Mnozí si zoufají a říkají: „Co může udělat jeden křesťan s takovým poklesem morálky? Co může udělat jedna církev v tak obrovském, divokém a bezbožném městě? Pro mne je náročné i to, abych zůstával blízko Ježíši a nenechal se strhnout proudem.“

Jiní si myslí: „Existuje snad něco, co by mohl tak nepatrný křesťan, jako jsem já, udělat? Nemám ani peníze, ani průpravu, ani vliv – pouze velkou lásku k Ježíši!“

Často očekáváme, že se Bůh pohne jedním ze dvou směrů: buď sešle nadpřirozené vylití svého Svatého Ducha, aby přivedl mnohé do svého království, nebo sešle soud, aby dostal lidi na kolena.

Avšak, milovaní, to není Boží způsob, jak změnit věci ve dni prodchnutém zlem. Jeho způsob, jak znovu vystavět ruiny, byl a je, že si používá obyčejné muže a ženy, kterých se dotkl. A činí tak, že je plní svým Svatým Duchem a posílá je do boje vyzbrojené velkou vírou a mocí!

Bůh si buduje svatou službu, která obsahuje lidi zcela oddané Slovu a modlitbě. Tací nad nikým nepanují. Jsou to poslaní muži a ženy s pohnutým srdcem, bez jakéhokoli plánu ve svých myslích, ale hledající, slyšící a poslušní Boha!

Za druhé, Bůh si vás povolává k okamžité službě. Potřebuje obyčejné lidi, laiky! Používá lidi, o nichž by velekněží řekli: „lidé neučení a prostí“ (Skutky 4:13).

Bible také říká, že v Horní místnosti o Letnicích „byli všichni naplněni Duchem svatým“ (Skutky 2:4). Všichni se stali silnými v bitvě a všichni byli odvážnými a mocnými svědky! Mezi tyto Duchem naplněné věřící nepatřili pouze Petr, Jakub, Jan a další známí učedníci, ale též vdovy, mladí, služebníci a služky!

Víme, že Štěpán byl plný Ducha svatého – „plný víry a moci“ (Skutky 6:8). Nebyl apoštolem ani ordinovaným služebníkem. Ve skutečnosti byl vybrán, aby sloužil při stolech v církvi, aby se mohli učedníci věnovat modlitbě a službě Slova.

Štěpán byl obyčejným mužem, naplněný Božím Duchem! Můžeš být Božím svědkem pro své město. On si používá laiky, kteří s ním jdou sami, kteří jsou pohnuti ve svých srdcích, kteří ho hledají na modlitbách – a jdou kupředu stejně jako Štěpán, plní Ducha svatého, víry a moci!

čtvrtek 2. prosince 2010

PŘIPOUTANÝ K JEŽÍŠI

Pavel o sobě často hovoří jako o „vězni Ježíše Krista“ (Efezským 3:1). V Efezským 4:1 říká, že být Pánovým vězněm je vlastně jeho povoláním, jeho výzvou! Považoval to za Boží dar milosti (Efezským 4:7).

Pavel napsal Timoteovi: „Nestyď se tedy za svědectví našeho Pána ani za mne, jeho vězně“ (2. Timoteovi 1:8). I přes svůj pokročilý věk se apoštol radoval z toho, že je zatčený Pánem a zajatcem jeho vůle: „já Pavel, stařec a nyní i vězeň Krista Ježíše“ (Filemonovi 9).

Pavel by vám mohl říci přesnou hodinu, kdy jej Pán spoutal a zajal. Byl na cestě do Damašku a v rukou měl dopisy od velekněze, aby spoutal křesťany a přinutil je vrátit se s ním do Jeruzaléma. „Soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků“ (Skutky 9:1). Ve svém zavádějícím zapálení pro Boha byl plný nenávisti, hořkosti a hněvu.

Když se přiblížil k Damašku, „náhle ho ozářilo světlo z nebe“ (Skutky 9.3). Byl tím světlem zcela oslepen – to světlo byl Kristus!

Pavel stále znovu dosvědčoval, že byl vzat za ruce a veden do Damašku jako bezmocný vězeň. Tři dny strávil v izolaci, bez zraku a jídla. Byl úplným zajatcem – v duchu, duši, mysli i v těle!

Co se dělo po ty tři dny? Pán spoutával Saula a přetvářel jej do Pavla, vězně Ježíše Krista!

V tomto názorném příběhu se Pavel vzdává své nezávislosti a poddává se Kristovu jhu. Natahuje ruce k Ježíši, aby byl doživotně spoutaný! Téměř slyšíte jeho srdcelomnou modlitbu: „Pane, myslel jsem si, že činím tvou vůli! Jak jsem mohl být tak slepý? Šel jsem si svou cestou a dělal jsem to, co jsem považoval za správné. Nemohu důvěřovat svému vlastnímu myšlení!“

Toto je má modlitba: „Ježíši, vezmi mne za ruce a vlož na mne své okovy. Učiň mne vězněm tvé vůle a veď mne kamkoli ty chceš, abych šel. Drž mne připoutaného ke své mocné paži!“

středa 1. prosince 2010

HOSPODIN VÁM VYNAHRADÍ VŠECHNY PROMARNĚNÉ ROKY

„Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky, larvy, ponravy i housenky – mé veliké vojsko, které jsem na vás vypravil“ (Joel 2:25).

Kolik let jsi promarnil, než jsi přijal pokání a naplno ses odevzdal Ježíši? Kolik let spolykaly červy hříchu a vzpurné chování?

Víš, že ti bylo odpuštěno a tvá minulost je zapomenuta, smytá skrze krev Ježíše Krista, ale nechtěl bys vrátit všechny to roky zpátky a zasvětit je Hospodinově slávě?

„Mohl jsem být mnohem hlouběji spjatý s Kristem! Mohl jsem do Jeho srdce přivodit spoustu radosti. Mohl jsem ušetřit nejen sebe, ale i celou svou rodinu tolika bolesti a útrap. Byl jsem tak slepý: tak zotročený ďáblem! Jak blízko jsem byl od ztráty nejen mé duše ale i zdravého rozumu. Nikdy nedokážu dohnat všechny ty promarněné roky.“ Jak často si tohle říkáš?

Když se Pavel v posledních dnech svého života ohlíží zpátky, potvrzuje to: „Bojoval jsem dobrý boj, víru jsem zachoval. Teď na mne čeká koruna spravedlnosti“ (2.Timoteovi 4:7-8).

Pavel píše: „Zapomínaje na to, co je za mnou, vztahuji se k tomu, co je přede mnou. Ženu se k cíli, k vítězné odměně Božího nebeského povolání v Kristu Ježíši“ (Filipským 3:13-14). Jinými slovy: „Zapomeň na minulost a upři se na Ježíše!"

Ďáblovou oblíbenou formou sužování je připomínání minulosti a vytahování kostlivců ze skříně, aby tě zastrašil! Snaží se tě přesvědčit, že stará závislost nebo chtíč se opět pozvedne v tvém srdci a zatáhne tě zpět do starého způsobu života. Nebo můžeš podlehnout pýše, v domnění, že nemůžeš upadnout - ale pak se dozajista staneš terčem nepřítele.

Můžeš mít výčitky svědomí po celý svůj život. Dokonce i vzpomínky tě udrží pokorným. Ale v Božích očích je tvá minulost ukončenou kapitolou. Co se týče odsouzení a viny, Hospodin říká: „Zapomeň na minulost. Upři se na to, co jsem ti zaslíbil!“

Obraz podobného obnovení vidíme v Novém Zákoně, kdy Ježíš uzdravil muže s ochrnutou rukou. „Tehdy řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá jako ta druhá“ (Matouš 12:13). Jak vidno, když tě Ježíš obnovuje, uzdravuje i všechny tvé rány.

Milovaní, vezměte tyto staré rány – starosti a lítost nad promarněnými roky – a nechejte Hospodina, aby vám vynahradil každičký rok, který vám byl odejmut. Upřete se na vítěznou odměnu Božího nebeského povolání v Kristu Ježíši!