středa 16. ledna 2013

DYCHTIVÍ PÁNOVA PŘÍCHODU

Toužíš a dychtíš po Pánově příchodu? Dychtíš po dni, kdy se objeví?

„v očekávání té požehnané naděje – slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista“ (Titus 2:13,B21). „Teď na mne čeká koruna spravedlnosti, kterou mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce – a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod“ (2. Timoteus 4:8, B21).

Tento svět není naším domovem. Ptám se tě však: Zapouštíš anebo rušíš kořeny a modlíš se, aby Ježíš zachoval tvé srdce bdělé?

Stávají se Boží nepřátelé tvými nepřáteli? Jsi zapojen do bitvy proti těm, kdo odporují Bohu? Začal jsi s jeho bojem proti tělesnosti, světu a ďáblu?

Ano, Ježíš řekl, že máme milovat své nepřátele, co však jeho nepřátelé, kteří jej nenávidí, odmítají jeho milost a slitování a hanobí jeho jméno a vláčejí ho špínou? Nemáme nenávidět lidi, nýbrž hřích, který je v jejich srdcích, a démonské mocnosti, které jim vládnou. Máme nenávidět bezbožnost, která je ve světě!

Máš ve zvyku opouštět dům Boží? „Neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den“ (Židům 10:26, B21).

Není náhodou, že hned další verš v této pasáži pojednává o „vědomém hříchu“ poté, co byla pravda zjevena. „Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy“ (Židům 10:26, B21).

Je to prokázaná historická skutečnost: Lidé se stávají nejlehkomyslnějšími a nejnedbalejšími právě před přicházejícím soudem a kalamitou.

Jestliže soudíš sám sebe a zjišťuješ svou nedostatečnost, potom se modli takto ze srdce: „Ježíši, potřebuji, abys mi odpustil. Vyznávám veškerý svůj hřích. Zanedbával jsem tě, Pane. Nedal jsem tě na první místo, ale od dnešního dne tě činím svým životem – jsi mé všechno!“