čtvrtek 17. ledna 2013

NEBÝT VZNĚTLIVÍ

Nejzřetelnějším důkazem, že v tobě přebývá Kristus, je, když vlastníš toto ovoce: „Láska … není vznětlivá“ (1. Korintským 13:4-5)..

Řecké slovo pro vznětlivost je „paraxuno,“ které pochází z kořene slova, jež znamená „nelaskavý“ a „rychlý či náhlý.“ Také má další kořen, který znamená „nedaleký.“ Spojením se tyto významy stávají hodně výmluvné. Být vznětlivý znamená používat nelaskavé poznámky, neovládat záchvaty vzteku – a namířit je na někoho, kdo je ti blízký.

Bible prostě říká: „Jestliže jsi v Kristu, miluješ bezpodmínečně, nebudeš již vznětlivý. A tvé největší zkoušky přijdou od těch, kteří jsou ti nejblíže: tvůj manžel/ka, tvé děti, tví přátelé.“

Ptám se tě: Vybuchuješ snadno? Jak snadno se rozohníš? Jestliže jsi v Kristu, zvedne se v tobě hlas, když se naštveš, a volá: „Pane, pomoz mi! Duchu svatý, uklidni mě!“

Jen pár dní předtím, co jsem napsal tuto zprávu, jsem musel praktikovat to, co kážu. Moje žena Gwen řekla něco, co ve mně nevědomky spustilo tlačítko. Nemínila to jako urážku, ale já jsem to tak vzal a popíchlo mě to. Okamžitě jsem se rozčílil a z mých úst se vyřítil proud nelaskavých poznámek, zlostných a rozčilených slov, každé bylo urážkou.

Gwen se zkusila omluvit (za něco, co ani neudělala), ale já se od ní odvrátil a šel do své pracovny. Hodinu jsem seděl ve tmě a stěžoval si Pánu: „Bože, ona mne zranila na citlivém místě, a to bolí. Musel jsem reagovat!“

A přece když jsem se zkoušel modlit, nebesa byla jako mosaz. Druhý den ráno, když jsem si vzal Bibli, abych začal se svým každodenním studiem, rozevřela se v 1. listu Korintským a zrak mi padl na tento verš: „Láska … není vznětlivá“

Náhle jsem se díval do zrcadla Božího Slova a uviděl jsem tvář kazatele, který je vznětlivý! Mé srdce bylo ohromeno, a já volal: „Pane, to jsem já. Bože, odpusť mi!“

Okamžitě jsem zavolal Gwen, aby přišla do mé kanceláře. Když vešla, poněkud vyjevená, dokázal jsem jen ukázat na ten verš a říci: „Miláčku, přečti si to. Že mě to popisuje? Jsem příliš vznětlivý. Gwen, prosím tě, odpust mi!“