NEZANEDBÁVEJ SVÉ BDĚNÍ NA MODLITBÁCH
Bůh se chce ujistit, že je tvé srdce odhodlané k vytrvalosti, bez ohledu na to, jak dlouho čekáš na Boží odpověď. Ježíš nám dal podobenství, aby ukázal, že Bůh vyčkává kvůli nám, abychom se rozhodli nepřestávat. Je to podobenství o vdově ve finanční tísni, která neustále chodila za soudcem a žádala spravedlnost (viz Lukáš 18:2-8). Soudce nakonec vdovině žádosti vyhověl, ale jen proto, že se nechtěl vyčerpat jejími neustálými prosbami. „Dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedá pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří“ (verš 5). Ježíš dodává: „Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane“ (verše 7-8).
Říkáš: „Ale nevypadá to snad tak, že si Ježíš v těchto verších odporuje? Nejprve říká, že Bůh ‚prodlévá s pomocí,‘ a potom zas říká, že ‚se nás brzo zastane.‘“
Většina z nás si tyto verše vykládá naprosto mylně. Ježíš nemluví o otálení po dlouhou dobu – vůbec ne! Říká, že Bůh nám chce rychle odpovědět, avšak „snáší něco,“ co volá po trpělivosti z jeho strany. Říká: „ Budu se muset smířit s tou věcí, kterou vidím ve tvém srdci. Budu muset prodlévat, dokud nebudeš ochoten ji odložit, abych ti mohl odpovědět.“
Když se ohlédnu zpátky na některé věci, pro které jsem setrvával na modlitbách, vidím, že Pán říkal: „Držím tu tvoji žádost a nastavuji ji jako zrcadlo. A jejím prostřednictvím ti ukážu, co je hluboko ve tvém srdci.“
Viděl jsem pochybnosti…strach…nevíru…věci, které mne přiměly vrhnout se Ježíši k nohám a volat: „Pane, už mne ta odpověď nezajímá, pouze mi odeber tohoto ducha. Nechci tě zpochybňovat.“
Nejtěžší částí víry je poslední půlhodina. Když to vypadá, že Bůh neodpovídá, vzdáváme se a věnujeme se něčemu jinému. Myslíme si, že se odevzdáváme Boží prozřetelnosti a že jsme závislí na jeho svrchované vůli. Říkáme: „Dobře, Bože, určitě jsi to nakonec nechtěl.“
Ne! To není tím, co Bůh zamýšlel. Když se modlíš o zřejmou Boží vůli – např. za spásu rodiny – máš plné právo vytrvat a nikdy to nevzdat, dokud Ježíš neodpoví.
Říkáš: „Ale nevypadá to snad tak, že si Ježíš v těchto verších odporuje? Nejprve říká, že Bůh ‚prodlévá s pomocí,‘ a potom zas říká, že ‚se nás brzo zastane.‘“
Většina z nás si tyto verše vykládá naprosto mylně. Ježíš nemluví o otálení po dlouhou dobu – vůbec ne! Říká, že Bůh nám chce rychle odpovědět, avšak „snáší něco,“ co volá po trpělivosti z jeho strany. Říká: „ Budu se muset smířit s tou věcí, kterou vidím ve tvém srdci. Budu muset prodlévat, dokud nebudeš ochoten ji odložit, abych ti mohl odpovědět.“
Když se ohlédnu zpátky na některé věci, pro které jsem setrvával na modlitbách, vidím, že Pán říkal: „Držím tu tvoji žádost a nastavuji ji jako zrcadlo. A jejím prostřednictvím ti ukážu, co je hluboko ve tvém srdci.“
Viděl jsem pochybnosti…strach…nevíru…věci, které mne přiměly vrhnout se Ježíši k nohám a volat: „Pane, už mne ta odpověď nezajímá, pouze mi odeber tohoto ducha. Nechci tě zpochybňovat.“
Nejtěžší částí víry je poslední půlhodina. Když to vypadá, že Bůh neodpovídá, vzdáváme se a věnujeme se něčemu jinému. Myslíme si, že se odevzdáváme Boží prozřetelnosti a že jsme závislí na jeho svrchované vůli. Říkáme: „Dobře, Bože, určitě jsi to nakonec nechtěl.“
Ne! To není tím, co Bůh zamýšlel. Když se modlíš o zřejmou Boží vůli – např. za spásu rodiny – máš plné právo vytrvat a nikdy to nevzdat, dokud Ježíš neodpoví.