NEVNÁŠEJ ŽÁDNÁ BŘEMENA DO BRAN
„Budete-li mě opravdu poslouchat, je výrok Hospodinův, a v den odpočinku nebudete přinášet břemena do bran tohoto města, ale bude vám den odpočinku svatý a nebudete v něm konat žádnou práci, budou vcházet branami tohoto města králové a velmožové, kteří dosednou na Davidův trůn, budou jezdit na voze a na koních, oni i jejich velmožové, muži judští a obyvatelé Jeruzaléma, a toto město bude trvat navěky“ (Jeremiáš 17:24-25). Věřím, že celá tato pasáž je proroctvím o Kristu a jeho církvi!
Víme, že Kristus je Davidovým semenem. A také víme, že sedí na Davidově trůnu jako Král. Ale kdo jsou ti králové a velmožové, o nichž zde Jeremiáš píše, ti obyvatelé Jeruzaléma jedoucí na koních a v kočáře?
Těmi lidmi jsme my a bylo nám dáno neuvěřitelné zaslíbení: Když vložíme všechna naše břemena na nosiče břemen, budeme žít navždy v pokoji a budeme veškerých břemen zproštěni. Ježíšův příkaz, abychom vložili svá břemena na něho, vskutku není možností volby. Máme to učinit, protože mu důvěřujeme.
„Nebudete-li mě poslouchat a den odpočinku vám nebude svatý, ale budete-li v den odpočinku nosit břemena a vcházet s nimi do jeruzalémských bran, zanítím v jeho branách oheň a ten pozře jeruzalémské paláce a neuhasne“ (verš 27).
Prorok říká: „Nebudete-li poslouchat Boží příkaz, abyste přestali nosit svá břemena, nakonec vás tato břemena pohltí.“ Je tragické, že to popisuje mnoho dnešních věřících. Někteří nemohou v noci spát, protože nikdy nepřestanou myslet na své problémy. Přetřásají je v mysli stále znovu a diví se: „Kde jsem udělal chybu? Jak mohu ty věci napravit?“
Když se probudí, mají mysl je upřenou ke svým břemenům – ve sprše, když se oblékají, pak u snídaně. Ve chvíli, kdy vycházejí ze dveří, jsou tak obtěžkáni, že se nemohou ani usmát.
Takoví křesťané nikdy nepoznali ani hodinku spočinutí v Ježíši – spočinutí, které On dává zdarma!
Víme, že Kristus je Davidovým semenem. A také víme, že sedí na Davidově trůnu jako Král. Ale kdo jsou ti králové a velmožové, o nichž zde Jeremiáš píše, ti obyvatelé Jeruzaléma jedoucí na koních a v kočáře?
Těmi lidmi jsme my a bylo nám dáno neuvěřitelné zaslíbení: Když vložíme všechna naše břemena na nosiče břemen, budeme žít navždy v pokoji a budeme veškerých břemen zproštěni. Ježíšův příkaz, abychom vložili svá břemena na něho, vskutku není možností volby. Máme to učinit, protože mu důvěřujeme.
„Nebudete-li mě poslouchat a den odpočinku vám nebude svatý, ale budete-li v den odpočinku nosit břemena a vcházet s nimi do jeruzalémských bran, zanítím v jeho branách oheň a ten pozře jeruzalémské paláce a neuhasne“ (verš 27).
Prorok říká: „Nebudete-li poslouchat Boží příkaz, abyste přestali nosit svá břemena, nakonec vás tato břemena pohltí.“ Je tragické, že to popisuje mnoho dnešních věřících. Někteří nemohou v noci spát, protože nikdy nepřestanou myslet na své problémy. Přetřásají je v mysli stále znovu a diví se: „Kde jsem udělal chybu? Jak mohu ty věci napravit?“
Když se probudí, mají mysl je upřenou ke svým břemenům – ve sprše, když se oblékají, pak u snídaně. Ve chvíli, kdy vycházejí ze dveří, jsou tak obtěžkáni, že se nemohou ani usmát.
Takoví křesťané nikdy nepoznali ani hodinku spočinutí v Ježíši – spočinutí, které On dává zdarma!