úterý 29. října 2013

NEBEZPEČÍ SKRYTÉHO HŘÍCHU, KTERÝ SI DRŽÍME

Všechny tři rozlišovací znaky učení Jezábel nalezneme u starozákonní Jezábel, matky a ztělesnění falešných učení. Ježíš učinil její jméno synonymem pro falešné učení, pro jakékoli učení, které říká, že něco zlého může být dobré, že něco znesvěcujícího může být čisté.

V hebrejštině znamená Jezábel „počestná, ctnostná, nemodlářská.“ Představte si to! Ta nejbezbožnější modlářská intrikářská nenávistná žena z celé Bible je nazývána ctnostnou a bezhříšnou. Něco velice špatného je nazváno dobrým. A – ironicky – dokonce „počestným“?

Jak se stala počestnou? „Achab, syn Omriho...dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním. Bylo mu málo chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova. Vzal si za ženu Jezábelu,...a chodil sloužit Baalovi a klaněl se mu“ (1. Královská 16:29-31). Achab znamená „ten, který vyjadřuje povahu svého otce.“ Jezábel představuje falešné učení a Achab je obětí toho učení. Bible oznamuje, že nestačilo, že se Achabovo srdce naklonilo ke hříchu, modlářství a kompromisu. Achab vnáší do svého života satanský vliv, který ho utvrzuje v jeho hříchu. „Nebyl nikdo jako Achab, aby se zaprodal a dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho k tomu podněcovala Jezábel, jeho žena“ (1. Královská 21:25).

Ta zpráva ukazuje, že sklon křesťanů, kteří si drží skrytý hřích a chtíč, je přisvojit si falešné učení a oddat se mu, takže je jenom nadchne a upevní v jejich hříších. Tou poslední věcí, kterou Achab potřeboval, byla Jezábel. Způsobila v něm to nejhorší, zesílila to a zničila ho. Tak je tomu s falešným učením. Jestliže je v tobě nějaký hřích, chtíč či protřelost, to poslední, co potřebuješ, je učení, které v tobě způsobí to nejhorší.

Když David zhřešil s Betšebou, nepotřeboval žádného falešného proroka, který by ho potěšil tím, jak moc ho Bůh miluje. Potřeboval nekompromisního proroka Nátana, který na něho ukázal a řekl: „Ty jsi ten muž.“

Ti, kteří káží učení o Kristu, ukazují lidem rozdíl mezi dobrem a zlem. Z jejich rtů nevyjde nic smíšeného. „A budou učit můj lid rozdílu mezi svatým a nesvatým, budou je seznamovat s rozdílem mezi nečistým a čistým“ (Ezekiel 44:23).

Máme celou generaci zmatených dětí, které nedokáží rozeznat zlo, které vidí. Matou je falešní proroci. Považují za dobré, když se rockeři s fialovými vlasy, oblečení jako sadomasochisté, naparují a sexuálně natřásají za kazatelnou. Říká se nám, že sex mimo manželství je dobrý, pokud toho druhého miluješ a máš k němu opravdovou úctu. Falešní proroci se stali obhájci hříchu.