SKLÍČEN A ODRAZEN
Chabost, zlomenost, nesnáze, smutek – všechny tyto věci měly podíl na Davidově sklíčeném duševním stavu. Cítil se vyprahlý, bez jakéhokoliv vedení, jako by se za ty roky nic nenaučil. „Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo.“ (Ž 38:11) David říkal, „Ztratil jsem své duchovní porozumění. Už se nedokážu přiblížit Bohu jako dřív!“
Vím přesně, jak se David cítil. Vedl jsem evangelická tažení, ve kterých tisíce uvěřily. Pomohl jsem vést zástupy závislých na drogách a alkoholu k vysvobozením v Ježíši Kristu. Můj život je plný bohatých požehnání. Ale často, během dní, kdy se ty události děly, jsem byl přemožen odrazením a nakonec jsem si říkal, „Pane, vždyť jsem pro Tebe nic nevykonal“!
Toto je práce Satanova ducha plného odrazování. Činí z nás terč zlých sil a to v momentech našeho největšího duchovního vítězství!
Tento těžký, démonický duch zvrátil Davida tak, že byl omráčen v Boží přítomnosti. Řekl, „Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu. Stal se ze mě člověk, který neslyší a neodmlouvá“ (verše 14-15)
Hebrejský význam této poslední fráze je „člověk, který už nemá žádné další odpovědi a argumenty“. David říkal, „Pane, já jsem tak odrazen, že k Tobě ani nedokážu pozvednout své ruce. Nedokážu se modlit, protože jsem zmaten, vůbec promluvit. Jsem vyčerpaný a prázdný. Nemám nic, co bych řekl.“
David vyjádřil pláč poctivé duše, která zakouší útok odrazování: „Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest.“ (verš 18) David říkal Bohu, „Já to nedokážu, Pane. Jsem na svém úplném konci a už jen čekám na svůj pád!“
Můžeme k Bohu promlouvat jakkoliv o svých pocitech nebo nezdarech. Můžeme Mu říkat o našem zoufalství nad našimi hříchy a pošetilými chybami. Ale nikdy nám nebude dopřána myšlenka, že On se nás zřekl.
David je nám příkladem toho, kdo zažil odrazení, ale zachoval si svou víru. Dokonce ani na svém úplném dnu by si David nepřipustil ztrátu víry. Plakal, „..neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl!“ (Ž 38:16)
Vím přesně, jak se David cítil. Vedl jsem evangelická tažení, ve kterých tisíce uvěřily. Pomohl jsem vést zástupy závislých na drogách a alkoholu k vysvobozením v Ježíši Kristu. Můj život je plný bohatých požehnání. Ale často, během dní, kdy se ty události děly, jsem byl přemožen odrazením a nakonec jsem si říkal, „Pane, vždyť jsem pro Tebe nic nevykonal“!
Toto je práce Satanova ducha plného odrazování. Činí z nás terč zlých sil a to v momentech našeho největšího duchovního vítězství!
Tento těžký, démonický duch zvrátil Davida tak, že byl omráčen v Boží přítomnosti. Řekl, „Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu. Stal se ze mě člověk, který neslyší a neodmlouvá“ (verše 14-15)
Hebrejský význam této poslední fráze je „člověk, který už nemá žádné další odpovědi a argumenty“. David říkal, „Pane, já jsem tak odrazen, že k Tobě ani nedokážu pozvednout své ruce. Nedokážu se modlit, protože jsem zmaten, vůbec promluvit. Jsem vyčerpaný a prázdný. Nemám nic, co bych řekl.“
David vyjádřil pláč poctivé duše, která zakouší útok odrazování: „Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest.“ (verš 18) David říkal Bohu, „Já to nedokážu, Pane. Jsem na svém úplném konci a už jen čekám na svůj pád!“
Můžeme k Bohu promlouvat jakkoliv o svých pocitech nebo nezdarech. Můžeme Mu říkat o našem zoufalství nad našimi hříchy a pošetilými chybami. Ale nikdy nám nebude dopřána myšlenka, že On se nás zřekl.
David je nám příkladem toho, kdo zažil odrazení, ale zachoval si svou víru. Dokonce ani na svém úplném dnu by si David nepřipustil ztrátu víry. Plakal, „..neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl!“ (Ž 38:16)