pátek 18. října 2013

VŠECHNO, CO POTŘEBUJEŠ

„Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl“ (Jan 14:26).

Zažil jsem mimořádně silný útok, který mne od jistých věcí mého života odrazoval. Stalo se tak, když jsem byl blízko Ježíši jako nikdy jindy. Jednou ráno, když jsem si připravoval kázání, mne přemohla velká beznaděj. Vynořila se odnikud a srazila mne. Ať jsem to zkoušel, jak chtěl, nemohl jsem ji setřást.

Když jsem si sedl s otevřenou Biblí ke svému stolu, pokoušel jsem se pokračovat v přípravě na kázání, nemohl jsem se však pohnout z místa. Náhle jsem byl bombardován pochybnostmi o svých schopnostech sestavit pravdivé poselství od Pána. Moje mysl byla přesycena příšernými pochybnostmi, které mi říkaly: „Nerozumíš Pavlovým dopisům. Nechápeš myšlenky ohledně 'starého člověka' a 'nového člověka.' Nechápeš 'umírání hříchu,' když hřích stále existuje. Jak se opovažuješ kázat Boží Slovo?“

Seděl jsem tam tři hodiny a byl jsem rozhodnut vytěžit nějaké poselství, ale žádné nepřicházelo. Uprostřed dopoledne se mi zdálo, že všechna slova na stránkách mé Bible odbíhají. Moje mysl byla zmatena a můj duch byl otupělý a neschopný k slyšení čehokoli od Pána.

Propadal jsem se hlouběji do beznaděje a byl jsem přesvědčený, že nemám nic, co bych mohl předat lidem v naší církvi. A tak jsem zavřel Bibli a opustil svou pracovnu.

Jak jsem procházel domem, moje odrazování jen rostlo. Pokoušel jsem se přijít na to, proč na mne vůbec přišlo, ale neměl jsem se čeho chytit. Konečně jsem vešel do svého modlitebního pokoje a posadil se na podlahu. Nedokázal jsem sebrat odvahu ani k tomu, abych řekl Pánu jediné slovo. Místo toho jsem k Němu volal ve svém duchu: „Pane, nevím, co mám dělat. Cítím se tak dole, že se nemohu ani k Tobě přiblížit, a přece vím, že jsem Tě nikdy nemiloval více, než Tě miluji právě teď. Prosím, pomoz mi.“

Když přichází ďábel se svým duchem odrazování, bombarduje vás jednou lží za druhou. Ve chvíli, kdy skončí, voláte: „Bože, nikdy to nedokážu!“

Přesně to udělal ďábel mně. Když jsem se modlil, snášel jsem jeho bombardování pekelným lhaním asi půl hodiny. Potom se do mého ducha prodral Boží tichý hlásek s těmito milujícími a soucitnými slovy: „Davide, jsi velice milován. Neboj se, spočívá na tobě moje ruka. Jsi pod vážným útokem, ale neboj se. Pro tuto bitvu nepotřebuješ žádnou vlastní sílu – já mám všechno, co potřebuješ!“