ZJEVENÍ BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI
Mojžíš na Bohu požadoval ustavičnou manifestaci Jeho přítomnosti: „Abych Tě znal....“ (Exodus 33:13). A Bůh mu odpověděl, „Má přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinout“ (verš 14).
Mojžíšův požadavek by byl dostačující pro většinu věřících. Všichni chceme Jeho přítomnost, aby nás vedla, radila, zmocňovala nás, žehnala nám. Skutečně, po čem víc by mohl věřící člověk toužit? Ale pro Mojžíše nebylo ujištění o Boží přítomnosti dostačující. Věděl, že může mít víc a tak volal: “Ukaž mi prosím svou slávu” (verš 18).
Bůh skutečně Mojžíšovi ukázal svoji slávu. Ale nezjevila se v žádném svítícím oblaku nebo v zemětřesení, které by demonstrovalo Jeho moc. Ne, Bůh vyjádřil svoji slávu v jednoduchém zjevení své přirozenosti: “Hospodin prošel kolem něj a volal: Hospodin, Hospodin! Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný, pamatující na milosrdenství tisícům pokolení, odpouštějící nepravost, provinění i hřích. Nezapomíná však trestat, ale za nepravost otců volá k odpovědnosti syny i vnuky do třetího i čtvrtého pokolení.” (Exodus 34,6-7). Boží sláva byla zjevena v Jeho dobrotě, milosti, lásce a soucitu!
Slýchám mnoho křesťanů mluvit o tom, jak Boží sláva sestoupila v jejich církvi! Jak byly úžasné chvály a lidé byli dotčeni Duchem. Ale to nedokazuje, že šlo o zjevení Boží slávy. Nemá to co dělat s Bohem, který sahá daleko za lidské emoce. To nezahrnuje zjevení toho, kdo On skutečně je!
Někteří mohou argumentovat, “Ale co zkušenosti učedníků na Hoře Proměnění? Nebyla toto manifestace Boží slávy? Zjevilo se tam světlo, které je přemohlo a zázračné zjevení Mojžíše a Eliáše.”
Ale Boží sláva nebyla v Mojžíšovi nebo Eliášovi nebo ve velkolepém světle. Jeho sláva byla spíše v Ježíši: „...Jeho tvář zářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo....zahalil je zářící oblak a v tom se ozval hlas: Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil. Jeho poslouchejte“ (Matouš 17:2 a 5).
Bůh řekl, “Zde je ztělesněná moje sláva – v Kristu!” Skutečně, Ježíš je naplněním všeho, co Bůh řekl o sobě Mojžíšovi: laskavý, milostivý, dlouhoshovívající, bohatý v dobrotě a pravdě, prokazující milosrdenství tisícům, odpouštějící nepravost hříchů. A nyní Pán říká, “Zde je žijící obraz mojí slávy. Vše je vtěleno do mého Syna!”
Mojžíšův požadavek by byl dostačující pro většinu věřících. Všichni chceme Jeho přítomnost, aby nás vedla, radila, zmocňovala nás, žehnala nám. Skutečně, po čem víc by mohl věřící člověk toužit? Ale pro Mojžíše nebylo ujištění o Boží přítomnosti dostačující. Věděl, že může mít víc a tak volal: “Ukaž mi prosím svou slávu” (verš 18).
Bůh skutečně Mojžíšovi ukázal svoji slávu. Ale nezjevila se v žádném svítícím oblaku nebo v zemětřesení, které by demonstrovalo Jeho moc. Ne, Bůh vyjádřil svoji slávu v jednoduchém zjevení své přirozenosti: “Hospodin prošel kolem něj a volal: Hospodin, Hospodin! Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný, pamatující na milosrdenství tisícům pokolení, odpouštějící nepravost, provinění i hřích. Nezapomíná však trestat, ale za nepravost otců volá k odpovědnosti syny i vnuky do třetího i čtvrtého pokolení.” (Exodus 34,6-7). Boží sláva byla zjevena v Jeho dobrotě, milosti, lásce a soucitu!
Slýchám mnoho křesťanů mluvit o tom, jak Boží sláva sestoupila v jejich církvi! Jak byly úžasné chvály a lidé byli dotčeni Duchem. Ale to nedokazuje, že šlo o zjevení Boží slávy. Nemá to co dělat s Bohem, který sahá daleko za lidské emoce. To nezahrnuje zjevení toho, kdo On skutečně je!
Někteří mohou argumentovat, “Ale co zkušenosti učedníků na Hoře Proměnění? Nebyla toto manifestace Boží slávy? Zjevilo se tam světlo, které je přemohlo a zázračné zjevení Mojžíše a Eliáše.”
Ale Boží sláva nebyla v Mojžíšovi nebo Eliášovi nebo ve velkolepém světle. Jeho sláva byla spíše v Ježíši: „...Jeho tvář zářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo....zahalil je zářící oblak a v tom se ozval hlas: Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil. Jeho poslouchejte“ (Matouš 17:2 a 5).
Bůh řekl, “Zde je ztělesněná moje sláva – v Kristu!” Skutečně, Ježíš je naplněním všeho, co Bůh řekl o sobě Mojžíšovi: laskavý, milostivý, dlouhoshovívající, bohatý v dobrotě a pravdě, prokazující milosrdenství tisícům, odpouštějící nepravost hříchů. A nyní Pán říká, “Zde je žijící obraz mojí slávy. Vše je vtěleno do mého Syna!”