UČENÍ JEZÁBEL

Přečtěte si Zjevení 2:18-29 a uvidíte, že Kristus varoval církev před učením Jezábel. „Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na modlářských hostinách“ (Zjevení 2:20). Řecké slovo zde přeložené jako Jezábel je synonymem k výrazu „falešný učitel.“ Jasně představuje falešná učení. Ježíš to dále objasňuje: „kteří nepřijímáte toto učení“ (Zjevení 2:24).

Zde je skupina Božího lidu, plná dobrých skutků a dobročinnosti, která má nějakou víru a trpělivost. Ale mimo to všechno, co je dobré a chvályhodné, přetrvává tu i něco velmi nebezpečného, něco natolik svůdného, že Kristus varuje, že vyšle svůj soud a učiní z nich odstrašující příklad pro všechny církve. Určití členové této církve se zaprodali Satanovi. Jejich dobré skutky, dobročinnost, služba, víra a trpělivost byly zastíněny svodem falešného učení. Byli pod prokletím falešného učení, učení, které se tvářilo jako pravé Slovo, ale ve skutečnosti bylo ďáblovo.

Je nebezpečné být pod falešným učením a Kristus to nebere na lehkou váhu. Jeho oči pronikají Církví a on přichází s varováním, odhalením a spasením svého lidu před tímto hrozným svodem. Do jaké církve chodíte, koho posloucháte, učení, které máte ve svém srdci, to všechno je velmi vážné.

Znakem svedeného křesťana je, že je „vlečen,“ aby hledal nějaké nové, odlišné a cizí učení. Bible varuje: „Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami“ (Židům 13:9). Hovoří se tu o běhání z jednoho místa na druhé, z jednoho semináře či shromáždění na druhé, od církve k církvi, bez zapuštěných kořenů. Uši takových lidí mají vždy nutkání slyšet něco nového, něco senzačního, něco zábavného, něco potěšujícího pro jejich tělesnost. Máme je v církvi Times Square Church: tuláky, nestálé a závislé na závanech učení. Podobají se athéňanům, kteří „ničemu nevěnují tolik času jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového“ (Skutky 17:21). Pavel varoval Timotea: „Nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním“ (2. Timoteus 4:3).