BŮH HLEDÁ JEDINÉHO MUŽE
Izrael za dnů Ezechiele byl lascivní a domýšlivý. Muži páchali ohavnosti s manželkami svých sousedů a dokonce zneuctívali své snachy. Kdysi svatí proroci odpadli a již více nerozlišovali mezi svatým a zneuctěným. A z vůdců národa se stali hltaví vlci, vyhledávající nečestné zisky, prolévající krev, promlouvající lež a sužující nebohé!
Izrael zcela zapomněl Boží cesty, národ tolik zeslábl, stal se světským a bezmocným, že je Bůh učinil terčem posměchu sekulárnímu světu. Řekl: „Proto tě vydám potupě mezi pohany a posměchu mezi všemi zeměmi.“ (Ezechiel 22:4).
Jak spalující obžaloba! Bůh řekl Izraeli: „Tolik jste pohrdli svatými věcmi, vydali jste se zcela žádostem, odeberu vaše svědectví!“
Ezechiel byl v té době starší muž, který se vymykal tomuto popisu. Jak tedy Bůh jednal s touto situací? Řekl Ezechielovi: „Hledal jsem mezi nimi někoho, kdo by opravil hradbu a postavil se přede mě do trhliny za tu zem, abych ji nezničil – ale nikoho jsem nenašel.“ (verš 30).
Představte si to – osud Izraele spočíval na tom, zda Bůh najde pouze jednoho spravedlivého muže. Leč řekl Ezechielovi: „Nikoho jsem nenašel. Vyliji proto na ně své rozhořčení.“ (verš 31).
Bůh řekl totéž proroku Jeremiáši: „„Projděte jeruzalémské ulice,…… pátrejte……, najdete-li někoho, kdo dbá na právo a usiluje o věrnost, pak Jeruzalému prominu.“ (Jeremiáš 5:1). Řekl prorokovi: „Odpustím celému národu, pokud najdu pouze jediného muže, který se postaví do trhliny. To, co potřebuji, je jedna jediná duše, která se zcela podrobí mé vůli!“
Milovaný, dnes slyšíme v církvi Babylon hlasů, které křičí po mnohem zásadnějších, soudobých cestách, které by zasáhli svět. Je nabízeno velké množství bizarních pozemských programů. Během své dlouholeté služby jsem viděl tyto programy přijít a odejít. Spoléhají se totiž zcela na uspokojení těla; s křížem nemají nic společného. Zástupy, které získávají, žijí prázdné, nenaplněné životy, nikdy jim nebylo zjeveno evangelium oddělení se od světa a jeho touhám. Svět se vysmívá těmto programům, všichni je považují jen za pouhou pošetilost.
Izrael zcela zapomněl Boží cesty, národ tolik zeslábl, stal se světským a bezmocným, že je Bůh učinil terčem posměchu sekulárnímu světu. Řekl: „Proto tě vydám potupě mezi pohany a posměchu mezi všemi zeměmi.“ (Ezechiel 22:4).
Jak spalující obžaloba! Bůh řekl Izraeli: „Tolik jste pohrdli svatými věcmi, vydali jste se zcela žádostem, odeberu vaše svědectví!“
Ezechiel byl v té době starší muž, který se vymykal tomuto popisu. Jak tedy Bůh jednal s touto situací? Řekl Ezechielovi: „Hledal jsem mezi nimi někoho, kdo by opravil hradbu a postavil se přede mě do trhliny za tu zem, abych ji nezničil – ale nikoho jsem nenašel.“ (verš 30).
Představte si to – osud Izraele spočíval na tom, zda Bůh najde pouze jednoho spravedlivého muže. Leč řekl Ezechielovi: „Nikoho jsem nenašel. Vyliji proto na ně své rozhořčení.“ (verš 31).
Bůh řekl totéž proroku Jeremiáši: „„Projděte jeruzalémské ulice,…… pátrejte……, najdete-li někoho, kdo dbá na právo a usiluje o věrnost, pak Jeruzalému prominu.“ (Jeremiáš 5:1). Řekl prorokovi: „Odpustím celému národu, pokud najdu pouze jediného muže, který se postaví do trhliny. To, co potřebuji, je jedna jediná duše, která se zcela podrobí mé vůli!“
Milovaný, dnes slyšíme v církvi Babylon hlasů, které křičí po mnohem zásadnějších, soudobých cestách, které by zasáhli svět. Je nabízeno velké množství bizarních pozemských programů. Během své dlouholeté služby jsem viděl tyto programy přijít a odejít. Spoléhají se totiž zcela na uspokojení těla; s křížem nemají nic společného. Zástupy, které získávají, žijí prázdné, nenaplněné životy, nikdy jim nebylo zjeveno evangelium oddělení se od světa a jeho touhám. Svět se vysmívá těmto programům, všichni je považují jen za pouhou pošetilost.