PÁN MĚL ČLOVĚKA
V Izraeli to byl těžký čas, když nemravnost, odpadnutí a sejití z cesty byly po celé zemi běžné. V této době zmizela archa z Izraele. Eli, místní velekněz, byl líný a samolibý a dovoloval svým synům hýřit kněžstvím. Pod jejich vedením, cizoložství a smilstvo byly v chrámu nekontrolovatelné. Ale Eli si tak zvykl na pohodlný život, že se ani nesnažil je nějak zastavit.
V této době Pán napsal nad celý zbožný systém slovo „Ichabod“ (znamená „Duch páně zesnul“). Opět se probudila satanova moc k velké síle a k přirozené nečistotě, Boží práce pod sebou ztratila velkou část povrchu, šance na obnovu se zdály nepravděpodobné.
Ale Pán měl na místě po celou dobu jednoho člověka – malé dítě, které se jmenovalo Samuel. Mezitím, co si všichni kněží kolem něj dopřávali smilstva a nenasytnosti, Samuel se učil, jak slyšel Boží hlas. Když se stával bližší a bližší Pánu, Duch svatý ho naplnil prorockým slovem. Stal se svědectvím – žijícím důkazem Boží síly!
Písmo říká, že když Samuel rostl, žádné z jeho slov nepadlo na zem, neustále mluvil silou a autoritou. Z důvodu jeho boží autority žádný národ nebyl schopen vztáhnout proti Izraeli ruku po víc jak čtyřicet let.
„Tak Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem. Celý Izrael od Danu až k Beer-šebě poznal, že Samuel má od Hospodina prorocké pověření. Hospodin se mu dával i nadále vidět v Šílu; Hospodin se totiž v Šílu zjevoval Samuelovi svým slovem.“ (1 Sam 3:19-21)
Opět Bůh vyzdvihl samotného člověka jako svědectví celému národu. Bůh nepotřeboval armádu, lidskou organizaci, nic „nového“. Vše, co potřeboval, byl jeden odvážný člověk – někdo, jehož služba byla zcela svěřena Jeho svatým cestám.
V této době Pán napsal nad celý zbožný systém slovo „Ichabod“ (znamená „Duch páně zesnul“). Opět se probudila satanova moc k velké síle a k přirozené nečistotě, Boží práce pod sebou ztratila velkou část povrchu, šance na obnovu se zdály nepravděpodobné.
Ale Pán měl na místě po celou dobu jednoho člověka – malé dítě, které se jmenovalo Samuel. Mezitím, co si všichni kněží kolem něj dopřávali smilstva a nenasytnosti, Samuel se učil, jak slyšel Boží hlas. Když se stával bližší a bližší Pánu, Duch svatý ho naplnil prorockým slovem. Stal se svědectvím – žijícím důkazem Boží síly!
Písmo říká, že když Samuel rostl, žádné z jeho slov nepadlo na zem, neustále mluvil silou a autoritou. Z důvodu jeho boží autority žádný národ nebyl schopen vztáhnout proti Izraeli ruku po víc jak čtyřicet let.
„Tak Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem. Celý Izrael od Danu až k Beer-šebě poznal, že Samuel má od Hospodina prorocké pověření. Hospodin se mu dával i nadále vidět v Šílu; Hospodin se totiž v Šílu zjevoval Samuelovi svým slovem.“ (1 Sam 3:19-21)
Opět Bůh vyzdvihl samotného člověka jako svědectví celému národu. Bůh nepotřeboval armádu, lidskou organizaci, nic „nového“. Vše, co potřeboval, byl jeden odvážný člověk – někdo, jehož služba byla zcela svěřena Jeho svatým cestám.