SPATŘIT BOŽÍ SLÁVU

Bůh umožnil Mojžíšovi shlédnout Jeho slávu proto, aby se mohl pohledem na ni změnit! A totéž platí i dnes pro nás. Bůh nám zjevuje svou slávu, abychom se při pohledu na ni, mohli proměnit k jeho skutečného obrazu!

Dnes je Ježíš Kristus přesným obrazem toho, kdo je Bůh. Když na sebe náš Pán vzal lidskou podobu, bylo to jako nám chtěl zjevit nebeského otce ve svém milosrdenství, ve své milosti, dobrotě a ochotě odpouštět. Bůh vložil veškerou svou přirozenost a charakter do Ježíše. A jakékoliv zjevení Jeho slávy vůči nám je určeno k tomu, aby nás změnilo do vzezření Krista!

Apoštol Pavel dobře rozuměl záměru a důsledku vidění Boží slávy. Viděl ji jako moc k proměně pozorovatele – moc, která způsobí převrat v životě každého Kristova následovníka: „My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě.“ (2. Korintským 3:18).

Pavel nám říká: „Jakmile jednou získáš toto zjevení Boží slávy – zjevení Jeho lásky, milosti, milosrdenství, trpělivosti a ochoty odpustit – bude Duch svatý bez ustání otevírat tvé oči pro ještě další z těchto aspektů jeho přirozenosti a charakteru. Budeš mít stále vzrůstající zjevení Boha, způsobem, jakým chce, abys ho znal!“

A dále ještě Pavel mluví v mnohem mocnějším tónu: „Kéž vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dá ducha moudrosti a zjevení, abyste ho znali. Kéž osvítí váš vnitřní zrak, abyste viděli, k jaké naději vás povolal, jak slavné je bohatství jeho dědictví mezi svatými.“ (Efezským 1:17–18).

Milovaní, Bůh nám chce říci: „Mojžíš pochopil mou slávu a já teď chci, abys tomu porozuměl i ty. Chci ti svým Duchem otevřít oči, abych ti ukázal, kdo jsem. Nejsem jen Bohem hněvu a soudu. Mojí přirozeností je láska!“

„Kéž Kristus přebývá skrze víru ve vašich srdcích! Kéž jste zakořeněni a ukotveni v lásce, abyste spolu se všemi svatými mohli postihnout, jaká je šířka, délka, výška i hloubka, a poznat Kristovu lásku přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré plnosti Boží.“ (3:17–19).