HLADOVÍ PO PLNOSTI KRISTA
Pokud hladovíte a žízníte po plnosti Krista, satan vám vyhlásí otevřenou válku. Když vidí důkaz, že jste skutečně oddaní Bohu – když vidí vaši vytrvalost v modlitbách, i to, že jste zapřeli sebe sama – použije všechny zbraně pekla, aby zničil vaše svědectví. Proč? Protože vaše svědectví je Boží odpověď na odpadlictví a zmar!
Výborným příkladem může být ohnivá pec, o které se píše v knize Daniel. Satan zosnoval důmyslný plán, jak zničit jediné svědectví o Bohu, které v Babylonu zbylo. Plán vyvrcholil pecí rozpálenou do běla, která měla zabít jediný žijící důkaz o pravdě Božího evangelia (viz Daniel 3).
Ve vysokých vládních úřadech v Babylonu sloužili tři mladí zbožní Izraelité, muži, kteří představovali viditelná svědectví evangelia, které hlásali. Stranili se požitkářského životního stylu Babylonu, místo toho zasvětli svůj život modlitbám. Tito tři muži nebyli proroci, ani kněží, byli to obyčejní lidé, kteří zůstali věrní Bohu a čistí v srdci i uprostřed davu modloslužebníků.
To samozřejmě satana rozzuřilo, a tak vstoupil do srdce bezbožného babylonského krále. Král vztyčil vysokou zlatou sochu, prohlásil ji za národního boha a přikázal, aby ji všichni uctívali. Pak shromáždil všechny úředníky a služebníky z každého národa pod babylonskou vládou, aby je seznámil s novým náboženstvím. Když začala hrát obřadná hudba, každý se musel novému bohu poklonit.
Satan také krále přiměl, aby nechal vystavět obrovskou cihlovou pec a roztopil ji tak, aby každý viděl žhavé plameny. Proč to satan udělal? Musel vědět, že nikde v Babylonu nebyl místodržící, soudce ani úředník, který by se novému nařízení vzepřel. Nebylo potřeba je svádět nebo jim hrozit.
Ve skutečnosti museli být všichni spíš udivení. Říkali si: „Kdo by píchal do vosího hnízda? Nic nám nechybí – daří se nám dobře, máme jídlo, pití, pohodlný život. A to nové náboženství není nijak náročné. Kdo by se chtěl tohohle všeho vzdát?“
K čemu tedy byla ohnivá pec? Bylo to čistě satanovo dílo – použil manipulaci, aby zničil ty tři mladé muže. Chtěl se zbavit posledního svědectví o Bohu, které v Babylonu zůstalo!
Tři mladíci odpověděli na králův příkaz takto: „Jestli nás Bůh, kterého ctíme, bude chtít zachránit, zachrání nás z rozpálené ohnivé pece i ze tvé moci, králi“ (Daniel 3, 17).
Výborným příkladem může být ohnivá pec, o které se píše v knize Daniel. Satan zosnoval důmyslný plán, jak zničit jediné svědectví o Bohu, které v Babylonu zbylo. Plán vyvrcholil pecí rozpálenou do běla, která měla zabít jediný žijící důkaz o pravdě Božího evangelia (viz Daniel 3).
Ve vysokých vládních úřadech v Babylonu sloužili tři mladí zbožní Izraelité, muži, kteří představovali viditelná svědectví evangelia, které hlásali. Stranili se požitkářského životního stylu Babylonu, místo toho zasvětli svůj život modlitbám. Tito tři muži nebyli proroci, ani kněží, byli to obyčejní lidé, kteří zůstali věrní Bohu a čistí v srdci i uprostřed davu modloslužebníků.
To samozřejmě satana rozzuřilo, a tak vstoupil do srdce bezbožného babylonského krále. Král vztyčil vysokou zlatou sochu, prohlásil ji za národního boha a přikázal, aby ji všichni uctívali. Pak shromáždil všechny úředníky a služebníky z každého národa pod babylonskou vládou, aby je seznámil s novým náboženstvím. Když začala hrát obřadná hudba, každý se musel novému bohu poklonit.
Satan také krále přiměl, aby nechal vystavět obrovskou cihlovou pec a roztopil ji tak, aby každý viděl žhavé plameny. Proč to satan udělal? Musel vědět, že nikde v Babylonu nebyl místodržící, soudce ani úředník, který by se novému nařízení vzepřel. Nebylo potřeba je svádět nebo jim hrozit.
Ve skutečnosti museli být všichni spíš udivení. Říkali si: „Kdo by píchal do vosího hnízda? Nic nám nechybí – daří se nám dobře, máme jídlo, pití, pohodlný život. A to nové náboženství není nijak náročné. Kdo by se chtěl tohohle všeho vzdát?“
K čemu tedy byla ohnivá pec? Bylo to čistě satanovo dílo – použil manipulaci, aby zničil ty tři mladé muže. Chtěl se zbavit posledního svědectví o Bohu, které v Babylonu zůstalo!
Tři mladíci odpověděli na králův příkaz takto: „Jestli nás Bůh, kterého ctíme, bude chtít zachránit, zachrání nás z rozpálené ohnivé pece i ze tvé moci, králi“ (Daniel 3, 17).