PRAMEN NAŠÍ CHVÁLY
Mojžíš mohl chválit Boha, i když to s Izraelem neviděl moc nadějně. Věděl, že národ pokouší Hospodina - že schovávají zlaté modly přinesené z Egypta. Přestože ještě přesvědčil Boha, aby lid ušetřil po tom, co uctívali zlaté tele, musel si teď pomyslet, "Jak ještě dlouho bude Hospodin snášet jejich chtíč a reptání? Kdy Mu dojde trpělivost?"
Mohlo by se zdát, že Mojžíš orodující za Izrael měl s ním víc soucitu než Bůh. Ale ve skutečnosti neměl Bůh vůbec v úmyslu tento lid zničit. Už dávno měl pro něj připravená všechna zaslíbení.
Ne, tohle byla pro Mojžíše "zkouška milosrdenství". Pán se tázal svého služebníka, "Jak mne budeš před tímto lidem zastupovat? Ukážeš Mne jim jako pomstychtivého Boha, který uznává jen soud? Ne - Já jsem milosrdný, trpělivý a vždy ochotný odpustit svému lidu."
V tom bylo zjevení, které upokojilo Mojžíšovo srdce! Opravdu, zatímco ještě chválil Boha, začal prohlašovat slávu, kterou mu Bůh zjevil: „Boží milost nás vším provede! On je trpělivý, odpustí nám. Jaká je to sláva! Jaký pokoj, jaká naděje!“
A Mojžíš se modlil: „Pane můj, máš-li ve mně zalíbení, ať prosím jde můj Pán uprostřed nás, ačkoli je to tvrdošíjný lid. Odpusť naši nepravost i hřích a přijmi nás jako své vlastní!" (Exodus 34:9)
Tato pasáž nade vší pochybnost dokazuje, že zjevení Boží slávy je nedílnou součástí chvály.
Zjevení Boží slávy by mělo být pramenem všeho našeho uctívání. Měli bychom nad sebou prohlašovat Jeho slávu a vyznávat: "Pane, vím, že jsi svatý a spravedlivý a nepřimhouříš oči nad žádným hříchem. Ale také jsem viděl Tvou slávu a vím, že mě nechceš zničit.
„Neodsuzuješ mě v mém boji. Naopak, ukazuješ mi, jak jsi milující a trpělivý. Vím, že zasluhuji odmítnutí, zklamal jsem už tolikrát, že bych měl být úplně zavržen. Ale Ty mi zjevuješ, že jsi milosrdný a laskavý, plný milosti!“
Mohlo by se zdát, že Mojžíš orodující za Izrael měl s ním víc soucitu než Bůh. Ale ve skutečnosti neměl Bůh vůbec v úmyslu tento lid zničit. Už dávno měl pro něj připravená všechna zaslíbení.
Ne, tohle byla pro Mojžíše "zkouška milosrdenství". Pán se tázal svého služebníka, "Jak mne budeš před tímto lidem zastupovat? Ukážeš Mne jim jako pomstychtivého Boha, který uznává jen soud? Ne - Já jsem milosrdný, trpělivý a vždy ochotný odpustit svému lidu."
V tom bylo zjevení, které upokojilo Mojžíšovo srdce! Opravdu, zatímco ještě chválil Boha, začal prohlašovat slávu, kterou mu Bůh zjevil: „Boží milost nás vším provede! On je trpělivý, odpustí nám. Jaká je to sláva! Jaký pokoj, jaká naděje!“
A Mojžíš se modlil: „Pane můj, máš-li ve mně zalíbení, ať prosím jde můj Pán uprostřed nás, ačkoli je to tvrdošíjný lid. Odpusť naši nepravost i hřích a přijmi nás jako své vlastní!" (Exodus 34:9)
Tato pasáž nade vší pochybnost dokazuje, že zjevení Boží slávy je nedílnou součástí chvály.
Zjevení Boží slávy by mělo být pramenem všeho našeho uctívání. Měli bychom nad sebou prohlašovat Jeho slávu a vyznávat: "Pane, vím, že jsi svatý a spravedlivý a nepřimhouříš oči nad žádným hříchem. Ale také jsem viděl Tvou slávu a vím, že mě nechceš zničit.
„Neodsuzuješ mě v mém boji. Naopak, ukazuješ mi, jak jsi milující a trpělivý. Vím, že zasluhuji odmítnutí, zklamal jsem už tolikrát, že bych měl být úplně zavržen. Ale Ty mi zjevuješ, že jsi milosrdný a laskavý, plný milosti!“