ZJEVENÍ BOŽÍ SLÁVY
Písmo jasně říká, že je možné, aby každý opravdový následovník Ježíše viděl Boží slávu a rozuměl jí. Vskutku, náš Pán zjevuje svou slávu každému, kdo o to požádá a kdo ji pilně hledá. Věřím, že zjevení Boží slávy připraví Boží lid na nebezpečné dny, které má před sebou. Pavel prohlašuje, že toto zjevení „má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni“ (Skutky 20:32).
Někteří křesťané si naopak myslí, že Boží sláva je nějaký fyzický projev. Není to nadšený pocit, který vás přemůže, ani to není nějaký druh nadpřirozené aury či andělské světlo, které se rozletí kupředu. Jednoduše řečeno, Boží sláva je zjevením Jeho přirozenosti a charakteru!
Když se modlíme: „Pane, ukaž mi svou slávu,“ ve skutečnosti prosíme: „Otče, zjev mi, kým jsi.“ A pokud nám Pán zjeví svou slávu, ukáže nám, jak chce, abychom ho znali.
Tuto pravdu názorně ukazuje Mojžíšova zkušenost s Boží slávou. Hospodin poslal Mojžíše, aby zachránil Izrael, aniž by mu plně zjevil, kým je Bůh Izraele. Hospodin mu pouze řekl: „ Jdi a řekni, že tě poslal JSEM“ (viz Exodus 3:14). Ale nikterak nevysvětlil, kdo JSEM je.
Věřím, že proto Mojžíš zvolal: „Dovol mi spatřit tvou slávu!“ (Exodus 33:18). Mojžíše sužoval hlad a žízeň po tom, aby poznal, kdo je ten veliký JSEM – poznat jeho přirozenost a charakter bylo pro něho vším.
Hospodin Mojžíšovu modlitbu vyslyšel. Nejprve mu dal pokyn, aby se skryl ve skalní rozsedlině. Přesto, když Mojžíš čekal na zjevení Boží slávy, neslyšel žádné hřmění, neviděl žádný blesk, necítil žádné chvění země, Spíše k němu přišla Boží sláva v prostém zjevení: „Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích“ (Exodus 34:6-7).
Někteří křesťané si naopak myslí, že Boží sláva je nějaký fyzický projev. Není to nadšený pocit, který vás přemůže, ani to není nějaký druh nadpřirozené aury či andělské světlo, které se rozletí kupředu. Jednoduše řečeno, Boží sláva je zjevením Jeho přirozenosti a charakteru!
Když se modlíme: „Pane, ukaž mi svou slávu,“ ve skutečnosti prosíme: „Otče, zjev mi, kým jsi.“ A pokud nám Pán zjeví svou slávu, ukáže nám, jak chce, abychom ho znali.
Tuto pravdu názorně ukazuje Mojžíšova zkušenost s Boží slávou. Hospodin poslal Mojžíše, aby zachránil Izrael, aniž by mu plně zjevil, kým je Bůh Izraele. Hospodin mu pouze řekl: „ Jdi a řekni, že tě poslal JSEM“ (viz Exodus 3:14). Ale nikterak nevysvětlil, kdo JSEM je.
Věřím, že proto Mojžíš zvolal: „Dovol mi spatřit tvou slávu!“ (Exodus 33:18). Mojžíše sužoval hlad a žízeň po tom, aby poznal, kdo je ten veliký JSEM – poznat jeho přirozenost a charakter bylo pro něho vším.
Hospodin Mojžíšovu modlitbu vyslyšel. Nejprve mu dal pokyn, aby se skryl ve skalní rozsedlině. Přesto, když Mojžíš čekal na zjevení Boží slávy, neslyšel žádné hřmění, neviděl žádný blesk, necítil žádné chvění země, Spíše k němu přišla Boží sláva v prostém zjevení: „Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích“ (Exodus 34:6-7).