BŮH POVOLAL MUŽE
Za dnů Nehemjáše byly Jeruzalémské hradby v troskách, z města byla doslova hromada kamenů. I chrám byl naprosto zničen, nezůstal žádný svědek. Ničemné mocnosti obklopovaly Izrael a velmi mu ztrpčovaly život, když se posmívaly každému dílu, o které se Izrael pokusil.
Jak reagoval Bůh v takové době úpadku? Poslal na pomoc vycvičené vojsko? Poslal královskou gardu, aby udeřila na své prominentní nepřátele? Ne, Bůh povolal muže – Nehemjáše.
Nehemjáš byl mužem, který měl na srdci Boží břemeno. Trávil čas na modlitbách, v postu a truchlení, protože se trápil nad situací Izraele. Též neustále hloubal v Božím Slovu a porozuměl proroctví a zásahu Ducha.
Ačkoli Nehemjáš sloužil jako číšník perského krále, setrvával v oddělenosti od ničemných, kteří ho obklopovali. Uprostřed vší smyslnosti, nemorálnosti a bezbožnosti, která se děla v Izraeli, si udržel svaté chození s Hospodinem. A díky tomu byli všichni, kteří ho slyšeli kázat, očištěni v duši.
Brzy se zemí přehnala obroda svatosti. „Kněží a levité se očistili, pak očistili lid i brány a hradby“ (Nehemjáš 12:30). Též byl očištěn Boží dům a všechno nečisté bylo odstraněno. Nehemjáš vyslal do chrámu dělníky a řekl jim: „Chci odsud odstranit každou nečistou část. Nenechte zde nic, co má něco společného s modlářstvím či smyslností“ (viz Nehemjáš 13:8-9).
Milovaný, takové je Boží pojetí obrody! Celé je to o vymetení každé komůrky tvého srdce, která je nečistá a neposvěcená. Chce, aby tam nezůstalo žádné temné místo.
Odkud Nehemjáš dostal takovou duchovní autoritu, aby přivedl ty, kdo se zpronevěřili, k třesení a aby přivedl do chrámu zpět zbožnou bázeň? Král mu ji nedal. Nedal mu ji ani biskup. Nenaučil se jí v biblické škole.
Ne, Nehemjáš dostal svou autoritu na vlastních kolenou – když plakal, byl zlomený a chtěl znát Boží srdce. A protože byl mužem modlitby, dokázal vyznávat hříchy celého národa: „abys vyslyšel modlitbu svého služebníka, kterou se před tebou modlím ustavičně dnem i nocí...vyznávám hříchy synů izraelských...hřešili jsme i já a dům mého otce. Počínali jsme si vůči tobě hanebně, nezachovávali jsme přikázání“ (Nehemjáš 1:6-7).
Jak reagoval Bůh v takové době úpadku? Poslal na pomoc vycvičené vojsko? Poslal královskou gardu, aby udeřila na své prominentní nepřátele? Ne, Bůh povolal muže – Nehemjáše.
Nehemjáš byl mužem, který měl na srdci Boží břemeno. Trávil čas na modlitbách, v postu a truchlení, protože se trápil nad situací Izraele. Též neustále hloubal v Božím Slovu a porozuměl proroctví a zásahu Ducha.
Ačkoli Nehemjáš sloužil jako číšník perského krále, setrvával v oddělenosti od ničemných, kteří ho obklopovali. Uprostřed vší smyslnosti, nemorálnosti a bezbožnosti, která se děla v Izraeli, si udržel svaté chození s Hospodinem. A díky tomu byli všichni, kteří ho slyšeli kázat, očištěni v duši.
Brzy se zemí přehnala obroda svatosti. „Kněží a levité se očistili, pak očistili lid i brány a hradby“ (Nehemjáš 12:30). Též byl očištěn Boží dům a všechno nečisté bylo odstraněno. Nehemjáš vyslal do chrámu dělníky a řekl jim: „Chci odsud odstranit každou nečistou část. Nenechte zde nic, co má něco společného s modlářstvím či smyslností“ (viz Nehemjáš 13:8-9).
Milovaný, takové je Boží pojetí obrody! Celé je to o vymetení každé komůrky tvého srdce, která je nečistá a neposvěcená. Chce, aby tam nezůstalo žádné temné místo.
Odkud Nehemjáš dostal takovou duchovní autoritu, aby přivedl ty, kdo se zpronevěřili, k třesení a aby přivedl do chrámu zpět zbožnou bázeň? Král mu ji nedal. Nedal mu ji ani biskup. Nenaučil se jí v biblické škole.
Ne, Nehemjáš dostal svou autoritu na vlastních kolenou – když plakal, byl zlomený a chtěl znát Boží srdce. A protože byl mužem modlitby, dokázal vyznávat hříchy celého národa: „abys vyslyšel modlitbu svého služebníka, kterou se před tebou modlím ustavičně dnem i nocí...vyznávám hříchy synů izraelských...hřešili jsme i já a dům mého otce. Počínali jsme si vůči tobě hanebně, nezachovávali jsme přikázání“ (Nehemjáš 1:6-7).