HOSPODINE, VYSLYŠ MŮJ HLAS
„Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine, Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby. Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? Ale u tebe je odpuštění, tak vzbuzuješ bázeň“ (Žalm 130:1-4).
David zavinil v Izraeli skandál, který mu způsobil velká muka. Jeho hřích byl odhalen a celý svět se o něm dozvěděl. Jeho zármutek nad hanbou, kterou zavinil, jej natolik přemohl, že prosil Boha: „Nedopouštěj, aby bloud mě tupil!“ (Žalm 39:9).
Znám hodně křesťanů, kteří jsou stejní jako David. Milují Ježíše, a přesto hrozně zhřešili proti světlu, které jim bylo dáno. Slyšeli mnohá kázání o spravedlnosti, roky denně čtou Bibli, tráví nesčetné hodiny na modlitbách. A přece znovu hřeší proti všem Božím požehnáním. Jak? Protože mají zakořeněný hřích, se kterým se nikdy nevypořádali!
Po čase jejich hřích přerušil jejich obecenství s Ježíšem a nyní Duch svatý odhalil jejich zvyk a ukázal jim na něj. Varuje je: „Už dost – s tím hříchem musíš přestat! Nepřimhouřím oko nad tím, jak se tomu oddáváš. Ode dneška máš ultimátum. Odhalil jsem ti tvůj hřích, ale brzy ho možná odhalím světu!“
Kdykoli vstupují do Božího domu, nemohou ani pozvednout hlavu. A volají stejně jako David: „Mé hříchy jsou nespočetné! Má nepravost mě tak přemáhá, že nemohu ani pozvednout tvář k nebi!“
Ztratili veškerou radost, veselost a svobodu, ze kterých se kdysi těšili. Nedokáží se modlit ani zpívat se zapálením či mocí. A chodí s velikým pocitem selhání. Zeslábli, ublížili své duši, ponížili se, připraveni padnout. A vědí, že je to všechno kvůli jejich hříchu, který přerušil jejich obecenství s Bohem!
Popisuje to nynější stav tvé duše? Pokud ano, děkuj Bohu za jeho slitování. Vkládá do tebe zbožnou bázeň před Hospodinem!
David zavinil v Izraeli skandál, který mu způsobil velká muka. Jeho hřích byl odhalen a celý svět se o něm dozvěděl. Jeho zármutek nad hanbou, kterou zavinil, jej natolik přemohl, že prosil Boha: „Nedopouštěj, aby bloud mě tupil!“ (Žalm 39:9).
Znám hodně křesťanů, kteří jsou stejní jako David. Milují Ježíše, a přesto hrozně zhřešili proti světlu, které jim bylo dáno. Slyšeli mnohá kázání o spravedlnosti, roky denně čtou Bibli, tráví nesčetné hodiny na modlitbách. A přece znovu hřeší proti všem Božím požehnáním. Jak? Protože mají zakořeněný hřích, se kterým se nikdy nevypořádali!
Po čase jejich hřích přerušil jejich obecenství s Ježíšem a nyní Duch svatý odhalil jejich zvyk a ukázal jim na něj. Varuje je: „Už dost – s tím hříchem musíš přestat! Nepřimhouřím oko nad tím, jak se tomu oddáváš. Ode dneška máš ultimátum. Odhalil jsem ti tvůj hřích, ale brzy ho možná odhalím světu!“
Kdykoli vstupují do Božího domu, nemohou ani pozvednout hlavu. A volají stejně jako David: „Mé hříchy jsou nespočetné! Má nepravost mě tak přemáhá, že nemohu ani pozvednout tvář k nebi!“
Ztratili veškerou radost, veselost a svobodu, ze kterých se kdysi těšili. Nedokáží se modlit ani zpívat se zapálením či mocí. A chodí s velikým pocitem selhání. Zeslábli, ublížili své duši, ponížili se, připraveni padnout. A vědí, že je to všechno kvůli jejich hříchu, který přerušil jejich obecenství s Bohem!
Popisuje to nynější stav tvé duše? Pokud ano, děkuj Bohu za jeho slitování. Vkládá do tebe zbožnou bázeň před Hospodinem!