ZA CO SE MODLÍME
Modlitba je často jednou z nejsobečtějších oblastí života křesťana. Když se nad tím zamyslíme, vetšina našich modliteb se zaměřuje na naše vlastní potřeby. Dva hlavní předměty našich přímluv jsou vlastní duchovní růst a potřeby naší rodiny a přátel.
Občas jsme schopni překročit rámec svých starostí a modlit se za druhé. Přesto se často stane, že řekneme: "Budu se za tebe modlit" a pak to nesplníme. Nebo se pomodlíme jednou a rychle na svůj slib zapomeneme.
Nedávno jsem se ve světle Božího slova zamýšlel nad vlastním modlitebním životem a byl jsem usvědčen z toho, jak úzký a limitovaný je. Jako většina věřících trávím v modlitbě spoustu času hledáním Boží vůle pro svůj život. Volám a prosím za posvěcení, vedení, pomazání ve službě. A užívám si společenství s Ním, tiše Ho chválím a přijímám občerstvení v Jeho přítomnosti.
Také se denně přimlouvám za svou rodinu. Prosím Pána, aby ochránil mé děti před ďáblovými nástrahami - aby mí synové byli jako duby zasazené u Jeho řeky, aby moje dcery byly jako vzácné kameny v Jeho paláci, aby všechna moje vnoučata milovala Ježíše. Modlím se za potřeby našeho sboru. Také se přimlouvám za lidi, o kterých vím, že procházejí krizí a za mnoho misionářů a misií, které podporujeme.
Můžete říct:"To je všechno chvályhodné, bratře Davide. Je pěkné vědět, že jsi sám ve společenství s Bohem a modlíš se za všechny tyto potřeby."
Ale podle Božího slova takové milé společenství není dost. Ano, je to klíč k duchovnímu růstu a na světě nemůžeme zažít nic lepšího. Ale pokud přistupujeme k Jeho trůnu jen s vlastními potřebami, chováme se sobecky. Nemůžeme jednoduše ignorovat naléhavé potřeby všude kolem nás.
"Tehdy řekl svým učedníkům: " Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň." Matouš 9:37-38
Občas jsme schopni překročit rámec svých starostí a modlit se za druhé. Přesto se často stane, že řekneme: "Budu se za tebe modlit" a pak to nesplníme. Nebo se pomodlíme jednou a rychle na svůj slib zapomeneme.
Nedávno jsem se ve světle Božího slova zamýšlel nad vlastním modlitebním životem a byl jsem usvědčen z toho, jak úzký a limitovaný je. Jako většina věřících trávím v modlitbě spoustu času hledáním Boží vůle pro svůj život. Volám a prosím za posvěcení, vedení, pomazání ve službě. A užívám si společenství s Ním, tiše Ho chválím a přijímám občerstvení v Jeho přítomnosti.
Také se denně přimlouvám za svou rodinu. Prosím Pána, aby ochránil mé děti před ďáblovými nástrahami - aby mí synové byli jako duby zasazené u Jeho řeky, aby moje dcery byly jako vzácné kameny v Jeho paláci, aby všechna moje vnoučata milovala Ježíše. Modlím se za potřeby našeho sboru. Také se přimlouvám za lidi, o kterých vím, že procházejí krizí a za mnoho misionářů a misií, které podporujeme.
Můžete říct:"To je všechno chvályhodné, bratře Davide. Je pěkné vědět, že jsi sám ve společenství s Bohem a modlíš se za všechny tyto potřeby."
Ale podle Božího slova takové milé společenství není dost. Ano, je to klíč k duchovnímu růstu a na světě nemůžeme zažít nic lepšího. Ale pokud přistupujeme k Jeho trůnu jen s vlastními potřebami, chováme se sobecky. Nemůžeme jednoduše ignorovat naléhavé potřeby všude kolem nás.
"Tehdy řekl svým učedníkům: " Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň." Matouš 9:37-38