VELMI SUCHÉ KOSTI by Gary Wilkerson
V Ezechielově vidění 37 Bůh vedl proroka do údolí plného suchých kostí. „Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým duchem vyvedl a postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí, a provedl mě kolem nich. A hle, na té pláni bylo velice mnoho kostí a byly velice suché.“ (Ezechiel 37:1-2) Jak hrozivý výjev – široký úsek plný kostí, kam až Ezechiel dohlédl.
Možná jako Ezechiel, přemýšlíš, „Bože, vše, co přede mnou vidím, jsou obtížné věci. Proč mě vodíš tímto temným údolím?“ Je to proto, že v tom údolí plném suchých kostí není žádný jiný zdroj života. Nemáme tam žádný vlastní dech, ani sílu, ani moc. Údolí smrti nás přivádí do místa plné závislosti. Rok 2013 byl jeden z nejtěžších v mém životě – avšak, když se dívám zpět, děkuji Bohu za každý moment. Mezi všemi těmi mými životními suchými kostmi vidím, že Bůh zorganizoval místo, kde můj život končí a Jeho začíná.
Údolí suchých kostí v Ezechielově vidění odkrývá dvě věci:
Za prvé, představuje podmínku Božího lidu. Miluju Kristovu Církev; nemůžu se toho o ní dostatečně dozvědět a nebo se za ní dostatečně modlit. Je to Boží největší céva na Zemi, která vyjadřuje Jeho náturu a moc. Ale mám také břemeno, jelikož je dnes mnoho církví, které jsou plné suchých kostí. To není kritika, to je realita. Jako křesťané můžeme vyschnout dřív, než si toho sami všimneme. Ježíš to pojal takto. „Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku, jako na počátku.“ (Zjevení 2:4) Můžeme procházet duševními pochody, a přitom uvnitř nemít žádný život.
Druhá věc, kterou vidím, že byla odkryta v Ezechielově vidění suchých kostí, je naše kultura. Byla doba, kdy jsme bývali národ, který ctil Boha. 70% Američanů kdysi vyznávalo Krista a chodilo pravidelně do kostela. Nedávné statistiky ale ukazují, že to číslo je teď pouze 8%. Žijeme v duchovní temnotě – přebýváme v údolí suchých kostí!
Jak může sbor suchých kostí – ten, který je bez života, bez modliteb, lhostejný – vůbec oslovit kulturu suchých kostí? Může se to stát jedině, pokud naše duše oživnou, probudí se Duchem svatým.
Možná jako Ezechiel, přemýšlíš, „Bože, vše, co přede mnou vidím, jsou obtížné věci. Proč mě vodíš tímto temným údolím?“ Je to proto, že v tom údolí plném suchých kostí není žádný jiný zdroj života. Nemáme tam žádný vlastní dech, ani sílu, ani moc. Údolí smrti nás přivádí do místa plné závislosti. Rok 2013 byl jeden z nejtěžších v mém životě – avšak, když se dívám zpět, děkuji Bohu za každý moment. Mezi všemi těmi mými životními suchými kostmi vidím, že Bůh zorganizoval místo, kde můj život končí a Jeho začíná.
Údolí suchých kostí v Ezechielově vidění odkrývá dvě věci:
Za prvé, představuje podmínku Božího lidu. Miluju Kristovu Církev; nemůžu se toho o ní dostatečně dozvědět a nebo se za ní dostatečně modlit. Je to Boží největší céva na Zemi, která vyjadřuje Jeho náturu a moc. Ale mám také břemeno, jelikož je dnes mnoho církví, které jsou plné suchých kostí. To není kritika, to je realita. Jako křesťané můžeme vyschnout dřív, než si toho sami všimneme. Ježíš to pojal takto. „Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku, jako na počátku.“ (Zjevení 2:4) Můžeme procházet duševními pochody, a přitom uvnitř nemít žádný život.
Druhá věc, kterou vidím, že byla odkryta v Ezechielově vidění suchých kostí, je naše kultura. Byla doba, kdy jsme bývali národ, který ctil Boha. 70% Američanů kdysi vyznávalo Krista a chodilo pravidelně do kostela. Nedávné statistiky ale ukazují, že to číslo je teď pouze 8%. Žijeme v duchovní temnotě – přebýváme v údolí suchých kostí!
Jak může sbor suchých kostí – ten, který je bez života, bez modliteb, lhostejný – vůbec oslovit kulturu suchých kostí? Může se to stát jedině, pokud naše duše oživnou, probudí se Duchem svatým.