POUZE VÍROU
Jedno z klíčových zaslíbení nové smlouvy je v Jeremiáši 31:34: "Nebudou již učit jeden druhého ani každý svého bratra slovy: Poznejte Hospodina! Protože mě budou znát všichni, od nejmenšího do největšího, je Hospodinův výrok, protože odpustím jejich vinu a na jejich hřích již nevzpomenu." Pavel pak v novém zákoně dodává v Koloským 2:13 - 14: "I vás, když jsete byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský. Odstranil jej z našeho středu s tím, že jej přibil na kříž." Bůh nám zaslibuje odpuštění každého hříchu.
Ovšem tento příslib odpuštění je omezen na určité lidi. Týká se pouze těch, kteří jsou zkroušeni a zasaženi ve svých hříších, prožili hluboký pocit viny, vydrželi duši usvědčující dilo Ducha svatého, činili pokání a obrátili se ke Kristu ve víře!
Sám Ježíš říká: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který j v nebesích... (Mt 7:21, ČSP) Je smutné, že velké množství křesťanů se ani trochu neznepokojuje svými hříchy; jejich hříšný zvyk je ani v nejmenším neobtěžuje. Přesvědčili sami sebe, že Bůh je tak milosrdný a plný milosti, že On jim promine dokonce i tehdy, když budou tvrdošíjně ve hříchu pokračovat.
Ne, nikdy! Přisvojili si falešný pokoj, utlumili usvědčování, zkoumání a vůbec jednání Ducha svatého. Domáhají se odpuštění dříve, než jejich provinění mohlo dozrát ve zbožný zármutek.
Současně platí, že odpuštění získáme vírou. Nemůžeme si ho zasloužit. Kristův dar, vykoupení skrze Jeho krev, má tak nedozírný dosah, je natolik milostivý a tajemný, že přesahuje veškerou lidskou schopnost porozumět mu. Smíme cítit odsouzení, bázeň a vinu za naše přestoupení, ovšem náš nebeský Otec pokaždé stojí láskyplně vedle nás a je připraven odpustit. Kristova krev, Otcova láska a Pánova touha ospravedlnit - všechna tato požehnání známe pouze vírou: Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť ‚spravedlivý bude živ z víry. (Gal 3:11)
Ovšem tento příslib odpuštění je omezen na určité lidi. Týká se pouze těch, kteří jsou zkroušeni a zasaženi ve svých hříších, prožili hluboký pocit viny, vydrželi duši usvědčující dilo Ducha svatého, činili pokání a obrátili se ke Kristu ve víře!
Sám Ježíš říká: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který j v nebesích... (Mt 7:21, ČSP) Je smutné, že velké množství křesťanů se ani trochu neznepokojuje svými hříchy; jejich hříšný zvyk je ani v nejmenším neobtěžuje. Přesvědčili sami sebe, že Bůh je tak milosrdný a plný milosti, že On jim promine dokonce i tehdy, když budou tvrdošíjně ve hříchu pokračovat.
Ne, nikdy! Přisvojili si falešný pokoj, utlumili usvědčování, zkoumání a vůbec jednání Ducha svatého. Domáhají se odpuštění dříve, než jejich provinění mohlo dozrát ve zbožný zármutek.
Současně platí, že odpuštění získáme vírou. Nemůžeme si ho zasloužit. Kristův dar, vykoupení skrze Jeho krev, má tak nedozírný dosah, je natolik milostivý a tajemný, že přesahuje veškerou lidskou schopnost porozumět mu. Smíme cítit odsouzení, bázeň a vinu za naše přestoupení, ovšem náš nebeský Otec pokaždé stojí láskyplně vedle nás a je připraven odpustit. Kristova krev, Otcova láska a Pánova touha ospravedlnit - všechna tato požehnání známe pouze vírou: Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť ‚spravedlivý bude živ z víry. (Gal 3:11)