NAVŽDY JEHO!
Možná se divíš, kolikrát ti Pán odpustí znovu a znovu ten stejný hřích? Můžeš si být jistý, že jeho neuvěřitelné odpuštění je neomezené. Pokaždé, když zhřešíš, můžeš jít k Ježíši a nalézt osvobození. Přesto není Pánovo odpuštění nemoudré nebo slepé. Pravda, náš nebeský Otec nám odpouští – ale v jistou chvíli nás i trestá, aby nám zabránil pokračovat v hříchu.
Když mé čtyři děti vyrůstaly, musel jsem je potrestat, pokud udělali něco nemístného. Zavolal jsem je do svého pokoje, abych jim naplácal – a když v mé ruce viděly pásek, propukli v pláč. Křičely: „Ne, tati ne! Je mi to tak líto. Prosím, odpusť mi!“
Odpustil jsem jim. Ale to mi nezabránilo, abych nepoužil pásek. Věděl jsem, že kdybych ho nepoužil, stalo by se to pro ně bezvýznamné – spíš vtip než zdroj kázně. Podobně je tu vždy Boží zákon, aby nám připomněl nejen Jeho svatost, ale i Jeho cesty – a že to, co říká, myslí vážně!
Než skončím, mám pro tebe slovo naděje. Octl-li ses v propasti kvůli svému hříchu – buď povzbuzen. On tě trestá, protože tě něžně miluje a touží po tom, abys poznal Jeho bázeň!
Co to přesně znamená – mít bázeň před Hospodinem? Znamená to být schopen říci: „Vím, že mě Otec miluje. Jsem v bezpečí, navždy Jeho, a vím, že se mě nikdy nezřekne. Cítí mou bolest, kdykoliv bojuji. A má se mnou trpělivost, když bojuji proti hříchu. Je vždy připraven mi odpustit, když k němu volám. Také však vím, že mi nedovolí, abych dál neposlouchal jeho slovo. Můj nebeský otec mě nebude šetřit – protože mě hluboce miluje!“
To je smysl toho všeho. Bůh chce, abychom přijímali Jeho odpuštění, abychom před ním měli bázeň. „Ty jsi však plný odpuštění, aby tě lidé v úctě chovali!“ (Žalm 130:4). Pokud máme před Hospodinem bázeň, budeme chtít víc než ho jen poslouchat. Budeme se mu chtít zalíbit, udělat mu radost, vyloudit úsměv na Jeho tváři. To je požehnaný důvod svaté Boží bázně!
Když mé čtyři děti vyrůstaly, musel jsem je potrestat, pokud udělali něco nemístného. Zavolal jsem je do svého pokoje, abych jim naplácal – a když v mé ruce viděly pásek, propukli v pláč. Křičely: „Ne, tati ne! Je mi to tak líto. Prosím, odpusť mi!“
Odpustil jsem jim. Ale to mi nezabránilo, abych nepoužil pásek. Věděl jsem, že kdybych ho nepoužil, stalo by se to pro ně bezvýznamné – spíš vtip než zdroj kázně. Podobně je tu vždy Boží zákon, aby nám připomněl nejen Jeho svatost, ale i Jeho cesty – a že to, co říká, myslí vážně!
Než skončím, mám pro tebe slovo naděje. Octl-li ses v propasti kvůli svému hříchu – buď povzbuzen. On tě trestá, protože tě něžně miluje a touží po tom, abys poznal Jeho bázeň!
Co to přesně znamená – mít bázeň před Hospodinem? Znamená to být schopen říci: „Vím, že mě Otec miluje. Jsem v bezpečí, navždy Jeho, a vím, že se mě nikdy nezřekne. Cítí mou bolest, kdykoliv bojuji. A má se mnou trpělivost, když bojuji proti hříchu. Je vždy připraven mi odpustit, když k němu volám. Také však vím, že mi nedovolí, abych dál neposlouchal jeho slovo. Můj nebeský otec mě nebude šetřit – protože mě hluboce miluje!“
To je smysl toho všeho. Bůh chce, abychom přijímali Jeho odpuštění, abychom před ním měli bázeň. „Ty jsi však plný odpuštění, aby tě lidé v úctě chovali!“ (Žalm 130:4). Pokud máme před Hospodinem bázeň, budeme chtít víc než ho jen poslouchat. Budeme se mu chtít zalíbit, udělat mu radost, vyloudit úsměv na Jeho tváři. To je požehnaný důvod svaté Boží bázně!