MOHOU TYTO KOSTI OŽÍT? by Gary Wilkerson
Bůh se otázal Ezekiela: „Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?“ (Ezekiel 37:3).
Jaká to byla zkoumavá otázka. Bůh se nás dnes ptá stejně: „Mohou ty suché kosti ve tvé situaci ožít? Může být tvé vzdorovité dítě obnoveno? Může být tvůj nespasený milovaný / tvá nespasená milovaná přiveden(a) ke Kristu?“
Je to otázka víry: „Věříš, že se to může stát?“ Je to též otázka touhy: „Chceš, aby se to stalo? Jsi zarmoucen kvůli suchým kostem ve svém životě?“ Pokud je tvá odpověď ne, potom je to znak suchosti - nedostatku duchovního pomazání (zapálení) ohledně temných stránek světa.
Ezekielova odpověď byla: „Panovníku Hospodine, ty to víš“ (37:3). Byla reakcí víry: „Pane, pouze ty znáš tyto věci. Dáváš mi vidění strašné smrti. Naznačuješ, že tyto kosti mohou ožít? Je to opravdu možné?“ Ta samá otázka vzbudila v Ezekielovi víru. Bůh čekal, že přesně tohle uslyší, a totéž činí s námi, aby podnítil naši víru.
„Tu mi řekl: Prorokuj nad těmi kostmi“ (37:4). Jakmile se zapojí naše víra – jakmile čekáme na Boha a on pohne naší vírou – Bůh nás povolá k činnosti. Požádá nás, abychom „prorokovali“ - tj. abychom oslovili naše suché kosti ve víře. Máme ve svých rodinách žehnat a věřit, že Bůh naše slova potvrdí svou mocí. Máme žehnat ve svých zaměstnáních a vědět, že nás Bůh drží ve své ruce nehledě na to, jaká je tam temnota. Abychom tak činili, musí Bůh vdechnout svůj život do naší bytosti: „Vložím do vás ducha a oživnete“ (37:6).
Přesně to udělal Bůh pro Ezekiela. Prorok dosvědčuje: „Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno“ (37:7). Můžeš říci o svém chození s Bohem totéž? „Žehnal jsem lidem požehnáním a pokojem. Také jsem mluvil o věcech, které působí potíže. Řekl jsem všechno, co po mně Pán chtěl, a díky tomu jsem věděl, že je se mnou.“ Taková je moc hlásání evangelia.
Co se stalo, když Ezekiel prorokoval ve víře? „Ozval se hluk, nastalo dunění“ (37:7). Slovo „hluk“ zde připomíná 2. kapitolu Skutků, kdy Duch svatý vdechl o Letnicích do učedníků nový život. Ezekiel byl svědkem něčeho podobného, když náhle všechny suché kosti v údolí ožily, naplněny životem. Přiblížily se k sobě a utvořily těla: „Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha a oživnete. I poznáte, že já jsem Hospodin“ (37:6).
Jaká to byla zkoumavá otázka. Bůh se nás dnes ptá stejně: „Mohou ty suché kosti ve tvé situaci ožít? Může být tvé vzdorovité dítě obnoveno? Může být tvůj nespasený milovaný / tvá nespasená milovaná přiveden(a) ke Kristu?“
Je to otázka víry: „Věříš, že se to může stát?“ Je to též otázka touhy: „Chceš, aby se to stalo? Jsi zarmoucen kvůli suchým kostem ve svém životě?“ Pokud je tvá odpověď ne, potom je to znak suchosti - nedostatku duchovního pomazání (zapálení) ohledně temných stránek světa.
Ezekielova odpověď byla: „Panovníku Hospodine, ty to víš“ (37:3). Byla reakcí víry: „Pane, pouze ty znáš tyto věci. Dáváš mi vidění strašné smrti. Naznačuješ, že tyto kosti mohou ožít? Je to opravdu možné?“ Ta samá otázka vzbudila v Ezekielovi víru. Bůh čekal, že přesně tohle uslyší, a totéž činí s námi, aby podnítil naši víru.
„Tu mi řekl: Prorokuj nad těmi kostmi“ (37:4). Jakmile se zapojí naše víra – jakmile čekáme na Boha a on pohne naší vírou – Bůh nás povolá k činnosti. Požádá nás, abychom „prorokovali“ - tj. abychom oslovili naše suché kosti ve víře. Máme ve svých rodinách žehnat a věřit, že Bůh naše slova potvrdí svou mocí. Máme žehnat ve svých zaměstnáních a vědět, že nás Bůh drží ve své ruce nehledě na to, jaká je tam temnota. Abychom tak činili, musí Bůh vdechnout svůj život do naší bytosti: „Vložím do vás ducha a oživnete“ (37:6).
Přesně to udělal Bůh pro Ezekiela. Prorok dosvědčuje: „Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno“ (37:7). Můžeš říci o svém chození s Bohem totéž? „Žehnal jsem lidem požehnáním a pokojem. Také jsem mluvil o věcech, které působí potíže. Řekl jsem všechno, co po mně Pán chtěl, a díky tomu jsem věděl, že je se mnou.“ Taková je moc hlásání evangelia.
Co se stalo, když Ezekiel prorokoval ve víře? „Ozval se hluk, nastalo dunění“ (37:7). Slovo „hluk“ zde připomíná 2. kapitolu Skutků, kdy Duch svatý vdechl o Letnicích do učedníků nový život. Ezekiel byl svědkem něčeho podobného, když náhle všechny suché kosti v údolí ožily, naplněny životem. Přiblížily se k sobě a utvořily těla: „Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha a oživnete. I poznáte, že já jsem Hospodin“ (37:6).