PŮJDU S TEBOU by Gary Wilkerson
Pavel řekl Timoteovi: „Když jsem odcházel do Makedonie, žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu“ (1. Timoteus 1:3), ale Timoteus, který miloval svého učitele, řekl: „Půjdu s tebou.“
Nevím, proč chtěl Timoteus jít s Pavlem. Možná pouze z lásky k Pavlovi, nebo snad jej Efez trochu frustroval. Zdá se, že lidé v efezské církvi byli zaměřeni na sebe a žili samospravedlivé životy a snažili se o to, aby vypadali dobře. Když se stáváš samospravedlivým, často to znamená, že jsi podveden a stáváš se chamtivým a sobecky ctižádostivým.
V té době byl v Makedonii i v Jeruzalémě hlad a tamější církve zakoušely extrémní chudobu. Zatímco v Makedonii měli potíže, Efez na tom byl zřejmě po ekonomické stránce stále dobře a měli tam mnoho zdrojů, které si drželi pro sebe.
Pavel řekl Timoteovi: „Těm [v Efezu], kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme: napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní“ (1. Timoteus 6:17-18).
V některých překladech tento verš zní: „Přikazuj těm, kteří jsou v tomto věku bohatí, aby byli štědří.“ Proč by Pavel říkal něco, co se zdá být dost absurdní? Zdá se nepřirozené přikazovat lidem, aby byli štědří a nelpěli již na k věcech, které patří pouze jim, ale aby tento štědrý dar od Boha šířili. Proč by jim Pavel přikazoval, aby dávali?
Když Pavel řekl Timoteovi, aby Efezským „přikazoval,“ ať dávají, nemělo to pro ně znamenat pouhé dávání, nýbrž jim to mělo ukázat, že v jejich životech schází něco z milosti.
Církev v Makedonii zjevně milost pochopila. Tito křesťané chodili v milosti a Timoteus to chtěl vidět na vlastní oči.
Nevím, proč chtěl Timoteus jít s Pavlem. Možná pouze z lásky k Pavlovi, nebo snad jej Efez trochu frustroval. Zdá se, že lidé v efezské církvi byli zaměřeni na sebe a žili samospravedlivé životy a snažili se o to, aby vypadali dobře. Když se stáváš samospravedlivým, často to znamená, že jsi podveden a stáváš se chamtivým a sobecky ctižádostivým.
V té době byl v Makedonii i v Jeruzalémě hlad a tamější církve zakoušely extrémní chudobu. Zatímco v Makedonii měli potíže, Efez na tom byl zřejmě po ekonomické stránce stále dobře a měli tam mnoho zdrojů, které si drželi pro sebe.
Pavel řekl Timoteovi: „Těm [v Efezu], kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme: napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní“ (1. Timoteus 6:17-18).
V některých překladech tento verš zní: „Přikazuj těm, kteří jsou v tomto věku bohatí, aby byli štědří.“ Proč by Pavel říkal něco, co se zdá být dost absurdní? Zdá se nepřirozené přikazovat lidem, aby byli štědří a nelpěli již na k věcech, které patří pouze jim, ale aby tento štědrý dar od Boha šířili. Proč by jim Pavel přikazoval, aby dávali?
Když Pavel řekl Timoteovi, aby Efezským „přikazoval,“ ať dávají, nemělo to pro ně znamenat pouhé dávání, nýbrž jim to mělo ukázat, že v jejich životech schází něco z milosti.
Církev v Makedonii zjevně milost pochopila. Tito křesťané chodili v milosti a Timoteus to chtěl vidět na vlastní oči.