ŘÍKEJTE NÁM JEN LICHOTKY
Přišel nám nedávno následující mail: "Nevím, kdo mě přihlásil k odběru vašich e-mailů, ale prosím, okamžitě moje jméno vymažte. Nemůžu vystát vaše ponuré evangelium a vaše tažení proti hříchu. Nikdo z nás není dokonalý, ani vy. Mám dost vašich zatracujících poselství."
Izajáš mluvil o takovýchto reakcích: "Toto je vzpurný lid, synové prolhaní, synové, kteří neslyší Hospodinovo učení. Říkají vidoucím: "Nemějte vidění!" a prorokům: "Neprorokujte pravdu! Říkejte nám jen lichotky a prorokujte lži! Sejděte z cesty, odbočte ze stezky..." (Iza 30:9-11)
V tomto verši se mluví o lichotkách. Izraelský lid říkal, ve zkratce, asi toto: "Už nám neříkej nic špatného. Popiš nám, jak se nám bude dařit, jaké skvělé věci jsou před námi. Pokud ne, jdi nám z cesty."
Žádný věřící, který v srdci ukrývá hřích, nechce slyšet svaté, hřích odhalující slovo. Takový člověk bude před pravdivým hlasem Ducha Svatého utíkat. A uteče k nějakému kazateli, který se k hříchu staví shovívavě a nabízí líbivá a lichotivá proroctví.
Takže, ptáte se, jaké poselství měl Bůh pro svůj lid na hoře Sinaj? Řekl toto: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví. Neměj žádné bohy kromě mne. Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. (Deut. 5:6-9)
To bylo čisté, neředěné slovo Boží, které vyšlo přímo z Jeho úst. Správně mělo okamžitě přimět lid běžet do jeho stanů a rozbít všechny modly, co jich měl. Mělo se dotknout jejich srdcí a vrhnout je na kolena. Místo toho ale křičeli, "Už žádné hromy, blesky, oheň. Už žádný hlas, který k nám slyšitelně promlouvá. Dej nám prostředníka z našich řad a ten ať k nám mluví. Pak uslyšíme a poslechneme."
Izajáš mluvil o takovýchto reakcích: "Toto je vzpurný lid, synové prolhaní, synové, kteří neslyší Hospodinovo učení. Říkají vidoucím: "Nemějte vidění!" a prorokům: "Neprorokujte pravdu! Říkejte nám jen lichotky a prorokujte lži! Sejděte z cesty, odbočte ze stezky..." (Iza 30:9-11)
V tomto verši se mluví o lichotkách. Izraelský lid říkal, ve zkratce, asi toto: "Už nám neříkej nic špatného. Popiš nám, jak se nám bude dařit, jaké skvělé věci jsou před námi. Pokud ne, jdi nám z cesty."
Žádný věřící, který v srdci ukrývá hřích, nechce slyšet svaté, hřích odhalující slovo. Takový člověk bude před pravdivým hlasem Ducha Svatého utíkat. A uteče k nějakému kazateli, který se k hříchu staví shovívavě a nabízí líbivá a lichotivá proroctví.
Takže, ptáte se, jaké poselství měl Bůh pro svůj lid na hoře Sinaj? Řekl toto: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví. Neměj žádné bohy kromě mne. Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. (Deut. 5:6-9)
To bylo čisté, neředěné slovo Boží, které vyšlo přímo z Jeho úst. Správně mělo okamžitě přimět lid běžet do jeho stanů a rozbít všechny modly, co jich měl. Mělo se dotknout jejich srdcí a vrhnout je na kolena. Místo toho ale křičeli, "Už žádné hromy, blesky, oheň. Už žádný hlas, který k nám slyšitelně promlouvá. Dej nám prostředníka z našich řad a ten ať k nám mluví. Pak uslyšíme a poslechneme."