KOTVA V BOUŘI
„Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou a pevnou a vcházející až dovnitř za oponu“ (Židům 6:19).
Kotvou duše, o níž se píše v tomto biblickém verši, je naděje. Není to naděje bezbožného světa, ve kterém žijeme, nýbrž naděje založená na Božím zaslíbení, že zachová, požehná a povede ty, kteří mu důvěřují. Biblická naděje není jen zbožné přání nebo optimistický životní postoj; spíše je to jisté očekávání založené na jistotě Božího Slova, že jako jsme byli Bohem ukotveni v minulosti, tak budeme i v budoucnosti.
Tato samotná naděje je naší kotvou v bouřích, které přicházejí na zemi. Pisatel listu Židům napomínal: „Abyste nebyli líní, ale následovali příklad těch, kdo se skrze víru a trpělivost stali dědici zaslíbení“ (Židům 6:12).
Bůh přísahal těmto „dědicům zaslíbení“ - všem, kteří jsou v Kristu. Přísahal, aby ukončil veškeré snahy – veškeré pochybnosti – abychom „měli pevné potěšení my, kdo jsme se utekli k uchopení předkládané naděje“ (Židům 6:18).
Toto je naše naděje: Bůh přísahal, že naplní svá zaslíbení, a je nemožné, aby Bůh lhal!
Dodržel své slovo dané Abrahamovi a dodrží své slovo dané tobě, když mu budeš důvěřovat. Potřebujeme silnou útěchu v těchto problematických časech.
Vždyť je všechno řečeno a uděláno – a již byla vyřčena veškerá kázání o naději – jádrem věci je toto: Jsme ochotni vložit všechno do jeho rukou – spočívat v jeho Slově – a stát bez váhání v Boží lásce, zcela přesvědčeni, že budou naplněna jeho zaslíbení?
„Proto nezahazujte svou smělou důvěru, která má velikou odplatu. Potřebujete totiž vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli a dosáhli zaslíbení“ (Židům 10:35-36).
Kotvou duše, o níž se píše v tomto biblickém verši, je naděje. Není to naděje bezbožného světa, ve kterém žijeme, nýbrž naděje založená na Božím zaslíbení, že zachová, požehná a povede ty, kteří mu důvěřují. Biblická naděje není jen zbožné přání nebo optimistický životní postoj; spíše je to jisté očekávání založené na jistotě Božího Slova, že jako jsme byli Bohem ukotveni v minulosti, tak budeme i v budoucnosti.
Tato samotná naděje je naší kotvou v bouřích, které přicházejí na zemi. Pisatel listu Židům napomínal: „Abyste nebyli líní, ale následovali příklad těch, kdo se skrze víru a trpělivost stali dědici zaslíbení“ (Židům 6:12).
Bůh přísahal těmto „dědicům zaslíbení“ - všem, kteří jsou v Kristu. Přísahal, aby ukončil veškeré snahy – veškeré pochybnosti – abychom „měli pevné potěšení my, kdo jsme se utekli k uchopení předkládané naděje“ (Židům 6:18).
Toto je naše naděje: Bůh přísahal, že naplní svá zaslíbení, a je nemožné, aby Bůh lhal!
Dodržel své slovo dané Abrahamovi a dodrží své slovo dané tobě, když mu budeš důvěřovat. Potřebujeme silnou útěchu v těchto problematických časech.
Vždyť je všechno řečeno a uděláno – a již byla vyřčena veškerá kázání o naději – jádrem věci je toto: Jsme ochotni vložit všechno do jeho rukou – spočívat v jeho Slově – a stát bez váhání v Boží lásce, zcela přesvědčeni, že budou naplněna jeho zaslíbení?
„Proto nezahazujte svou smělou důvěru, která má velikou odplatu. Potřebujete totiž vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli a dosáhli zaslíbení“ (Židům 10:35-36).