ROUŠKA MIZÍ
Pavel popisuje změnu, která musí nastat dřív, než bude možná jakákoli jiná proměna:
„Právě díky této naději jsme tak směle otevření, ne jako Mojžíš, který si zakrýval tvář rouškou, aby synové Izraele nepozorovali konec toho, co mělo pominout. Jejich myšlení se ovšem zatvrdilo. Až do dnešního dne zůstává při čtení Staré smlouvy ta rouška neodkrytá – odnímá se totiž jen v Kristu. Až do dneška jim při čtení Mojžíše na srdci leží rouška, ale jakmile se člověk obrátí k Pánu, rouška mizí.“ (2. Korintským 3, 12 – 16).
Pavel zde mluví především o zaslepenosti Židů vůči Ježíši jako Mesiáši. Ale také tu stanovuje princip, který platí pro všechny lidi, Židy i pohany. Hovoří o zatvrzelosti vůči biblické pravdě. Všimněte si verše 14: „Jejich myšlení se ovšem zatvrdilo.“
Uvědomme si, že lidé, kterým Pavel psal, byli upřímní. Poctivě studovali knihy Mojžíšovy, Zákon i proroky, Davidovy žalmy. Ctili Boží slovo, učili z něj a svobodně ho citovali. Přes jejich oči však byla stále rouška.
Máme na mysli především duchovní roušku, která zakrývá oči Židům, muslimům i jiným a brání jim vidět pravdu o Ježíši. Existuje však i závoj, který zaslepuje oči mnoha křesťanů. Čtou v Písmu jasná Boží varování, poslouchají o nich mocná kázání – a přesto nejsou zasaženi. Vlastně dále dělají právě ty věci, které Boží slovo zavrhuje.
Pavel říká, že než můžeme být zbaveni slepoty, musíme se obrátit k Bohu. „…jakmile se člověk obrátí k Pánu, rouška mizí“ (2. Korintským 3, 16). Slovo obrátit se zde v řečtině doslova znamená: „nabrat jiný směr“. Pavel chce zkrátka říct: „Musíte si přiznat, že cesta, po níž nyní jdete, vás zavedla do prázdnoty, zkázy, zoufalství.“
Pokud je váš život v troskách, pokud je něco hodně špatně a je to čím dál horší – víte, že budete muset změnit směr. Možná si říkáte: „To můj manžel nejedná správně. Čekám, až se změní on.“ Nebo: „Moje žena se musí změnit, jinak je ztracená.“ Nebo: „Můj šéf je hrozný. Něco ho musí změnit.“ Velmi zřetelně vidíme chyby a nedostatky druhých, ale jsme slepí k tomu, že my sami potřebujeme změnu. Musíme vyznat Bohu: „To já, Pane. To já potřebuju proměnit. Prosím, Otče, ukaž mi, kde jsem sešel z cesty.“
„Právě díky této naději jsme tak směle otevření, ne jako Mojžíš, který si zakrýval tvář rouškou, aby synové Izraele nepozorovali konec toho, co mělo pominout. Jejich myšlení se ovšem zatvrdilo. Až do dnešního dne zůstává při čtení Staré smlouvy ta rouška neodkrytá – odnímá se totiž jen v Kristu. Až do dneška jim při čtení Mojžíše na srdci leží rouška, ale jakmile se člověk obrátí k Pánu, rouška mizí.“ (2. Korintským 3, 12 – 16).
Pavel zde mluví především o zaslepenosti Židů vůči Ježíši jako Mesiáši. Ale také tu stanovuje princip, který platí pro všechny lidi, Židy i pohany. Hovoří o zatvrzelosti vůči biblické pravdě. Všimněte si verše 14: „Jejich myšlení se ovšem zatvrdilo.“
Uvědomme si, že lidé, kterým Pavel psal, byli upřímní. Poctivě studovali knihy Mojžíšovy, Zákon i proroky, Davidovy žalmy. Ctili Boží slovo, učili z něj a svobodně ho citovali. Přes jejich oči však byla stále rouška.
Máme na mysli především duchovní roušku, která zakrývá oči Židům, muslimům i jiným a brání jim vidět pravdu o Ježíši. Existuje však i závoj, který zaslepuje oči mnoha křesťanů. Čtou v Písmu jasná Boží varování, poslouchají o nich mocná kázání – a přesto nejsou zasaženi. Vlastně dále dělají právě ty věci, které Boží slovo zavrhuje.
Pavel říká, že než můžeme být zbaveni slepoty, musíme se obrátit k Bohu. „…jakmile se člověk obrátí k Pánu, rouška mizí“ (2. Korintským 3, 16). Slovo obrátit se zde v řečtině doslova znamená: „nabrat jiný směr“. Pavel chce zkrátka říct: „Musíte si přiznat, že cesta, po níž nyní jdete, vás zavedla do prázdnoty, zkázy, zoufalství.“
Pokud je váš život v troskách, pokud je něco hodně špatně a je to čím dál horší – víte, že budete muset změnit směr. Možná si říkáte: „To můj manžel nejedná správně. Čekám, až se změní on.“ Nebo: „Moje žena se musí změnit, jinak je ztracená.“ Nebo: „Můj šéf je hrozný. Něco ho musí změnit.“ Velmi zřetelně vidíme chyby a nedostatky druhých, ale jsme slepí k tomu, že my sami potřebujeme změnu. Musíme vyznat Bohu: „To já, Pane. To já potřebuju proměnit. Prosím, Otče, ukaž mi, kde jsem sešel z cesty.“