MÁTE POŽEHNÁNÍ BÝT POŽEHNÁNÍM by Gary Wilkerson
"Potom jim /Ježíš/ vyprávěl podobenství: ´Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu.´" (Lukáš 12:16)
Bůh je štědrý Otec, plný milosti, a nešetří na svých dětech dary. Ale rád bych vám to ukázal na kontrastu, protože příběh tady nabírá nesprávný směr. Verš 17 říká: "/Bohatý člověk/ přemýšlel."
Bůh požehná a ty začneš přemýšlet, "Co si počnu? Co mám dělat dál?" Takový myšlenkový pochod tě povede špatným směrem a obvykle skončí u sobectví. V Genesis 26 čteme o Izákovi, který se moudře dotazuje Hospodina, jak má naložit se svými prostředky, narozdíl od pošetilého boháče, o kterém tu mluví Ježíš. Když začneme takto přemítat, ztrácíme soudnost, kterou nám dává Duch Svatý. Když začneme přemýšlet o svých touhách, sejdeme z cesty - a přesně to se stalo člověku z Ježíšova podobenství. Podívejte se, jak přemýšlí: "Co si počnu? Vždyť nemám kam shromáždit úrodu!" (Lukáš 12:17)
Čí to byla úroda? Patřila Bohu. Všechno patří Bohu! Takže boháč začal být sobecký. Začal se na dar od Hospodina, na všechny své talenty a vztahy, dívat jako na věci, které může použít jen pro svůj vlastní užitek, a tyto myšlenky začaly prostupovat celou jeho osobnost.
"Pak si řekl: Udělám tohle - zbořím své stodoly, postavím větší a do nich shromáždím všechno své obilí a zásoby. Pak si budu moct říci: Podívej, máš spoustu zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej!" (Lukáš 12:18-19)
Problém s některými typy učení o Božím požehnání není to, že Bůh žehná, ale proč chce požehnat. Je všechno Boží požehnání jen pro mě? Žehná mi Bůh proto, abych si mohl vytvořit dokonalou kuklu kolem svého dokonalého světa, po jakém jsem vždycky toužil?
Jsi požehnaný! Od samého počátku Boží smlouvy s lidmi, má církev požehnání, aby mohla být požehnáním.
Řeknu to ještě jednou. Máš požehnání být požehnáním!
Bůh je štědrý Otec, plný milosti, a nešetří na svých dětech dary. Ale rád bych vám to ukázal na kontrastu, protože příběh tady nabírá nesprávný směr. Verš 17 říká: "/Bohatý člověk/ přemýšlel."
Bůh požehná a ty začneš přemýšlet, "Co si počnu? Co mám dělat dál?" Takový myšlenkový pochod tě povede špatným směrem a obvykle skončí u sobectví. V Genesis 26 čteme o Izákovi, který se moudře dotazuje Hospodina, jak má naložit se svými prostředky, narozdíl od pošetilého boháče, o kterém tu mluví Ježíš. Když začneme takto přemítat, ztrácíme soudnost, kterou nám dává Duch Svatý. Když začneme přemýšlet o svých touhách, sejdeme z cesty - a přesně to se stalo člověku z Ježíšova podobenství. Podívejte se, jak přemýšlí: "Co si počnu? Vždyť nemám kam shromáždit úrodu!" (Lukáš 12:17)
Čí to byla úroda? Patřila Bohu. Všechno patří Bohu! Takže boháč začal být sobecký. Začal se na dar od Hospodina, na všechny své talenty a vztahy, dívat jako na věci, které může použít jen pro svůj vlastní užitek, a tyto myšlenky začaly prostupovat celou jeho osobnost.
"Pak si řekl: Udělám tohle - zbořím své stodoly, postavím větší a do nich shromáždím všechno své obilí a zásoby. Pak si budu moct říci: Podívej, máš spoustu zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej!" (Lukáš 12:18-19)
Problém s některými typy učení o Božím požehnání není to, že Bůh žehná, ale proč chce požehnat. Je všechno Boží požehnání jen pro mě? Žehná mi Bůh proto, abych si mohl vytvořit dokonalou kuklu kolem svého dokonalého světa, po jakém jsem vždycky toužil?
Jsi požehnaný! Od samého počátku Boží smlouvy s lidmi, má církev požehnání, aby mohla být požehnáním.
Řeknu to ještě jednou. Máš požehnání být požehnáním!