pátek 31. ledna 2014

PRAMEN NAŠÍ CHVÁLY

Mojžíš mohl chválit Boha, i když to s Izraelem neviděl moc nadějně. Věděl, že národ pokouší Hospodina - že schovávají zlaté modly přinesené z Egypta. Přestože ještě přesvědčil Boha, aby lid ušetřil po tom, co uctívali zlaté tele, musel si teď pomyslet, "Jak ještě dlouho bude Hospodin snášet jejich chtíč a reptání? Kdy Mu dojde trpělivost?"

Mohlo by se zdát, že Mojžíš orodující za Izrael měl s ním víc soucitu než Bůh. Ale ve skutečnosti neměl Bůh vůbec v úmyslu tento lid zničit. Už dávno měl pro něj připravená všechna zaslíbení.

Ne, tohle byla pro Mojžíše "zkouška milosrdenství". Pán se tázal svého služebníka, "Jak mne budeš před tímto lidem zastupovat? Ukážeš Mne jim jako pomstychtivého Boha, který uznává jen soud? Ne - Já jsem milosrdný, trpělivý a vždy ochotný odpustit svému lidu."

V tom bylo zjevení, které upokojilo Mojžíšovo srdce! Opravdu, zatímco ještě chválil Boha, začal prohlašovat slávu, kterou mu Bůh zjevil: „Boží milost nás vším provede! On je trpělivý, odpustí nám. Jaká je to sláva! Jaký pokoj, jaká naděje!“
A Mojžíš se modlil: „Pane můj, máš-li ve mně zalíbení, ať prosím jde můj Pán uprostřed nás, ačkoli je to tvrdošíjný lid. Odpusť naši nepravost i hřích a přijmi nás jako své vlastní!" (Exodus 34:9)

Tato pasáž nade vší pochybnost dokazuje, že zjevení Boží slávy je nedílnou součástí chvály.

Zjevení Boží slávy by mělo být pramenem všeho našeho uctívání. Měli bychom nad sebou prohlašovat Jeho slávu a vyznávat: "Pane, vím, že jsi svatý a spravedlivý a nepřimhouříš oči nad žádným hříchem. Ale také jsem viděl Tvou slávu a vím, že mě nechceš zničit.

„Neodsuzuješ mě v mém boji. Naopak, ukazuješ mi, jak jsi milující a trpělivý. Vím, že zasluhuji odmítnutí, zklamal jsem už tolikrát, že bych měl být úplně zavržen. Ale Ty mi zjevuješ, že jsi milosrdný a laskavý, plný milosti!“

čtvrtek 30. ledna 2014

SPATŘIT BOŽÍ SLÁVU

Bůh umožnil Mojžíšovi shlédnout Jeho slávu proto, aby se mohl pohledem na ni změnit! A totéž platí i dnes pro nás. Bůh nám zjevuje svou slávu, abychom se při pohledu na ni, mohli proměnit k jeho skutečného obrazu!

Dnes je Ježíš Kristus přesným obrazem toho, kdo je Bůh. Když na sebe náš Pán vzal lidskou podobu, bylo to jako nám chtěl zjevit nebeského otce ve svém milosrdenství, ve své milosti, dobrotě a ochotě odpouštět. Bůh vložil veškerou svou přirozenost a charakter do Ježíše. A jakékoliv zjevení Jeho slávy vůči nám je určeno k tomu, aby nás změnilo do vzezření Krista!

Apoštol Pavel dobře rozuměl záměru a důsledku vidění Boží slávy. Viděl ji jako moc k proměně pozorovatele – moc, která způsobí převrat v životě každého Kristova následovníka: „My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě.“ (2. Korintským 3:18).

Pavel nám říká: „Jakmile jednou získáš toto zjevení Boží slávy – zjevení Jeho lásky, milosti, milosrdenství, trpělivosti a ochoty odpustit – bude Duch svatý bez ustání otevírat tvé oči pro ještě další z těchto aspektů jeho přirozenosti a charakteru. Budeš mít stále vzrůstající zjevení Boha, způsobem, jakým chce, abys ho znal!“

A dále ještě Pavel mluví v mnohem mocnějším tónu: „Kéž vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dá ducha moudrosti a zjevení, abyste ho znali. Kéž osvítí váš vnitřní zrak, abyste viděli, k jaké naději vás povolal, jak slavné je bohatství jeho dědictví mezi svatými.“ (Efezským 1:17–18).

Milovaní, Bůh nám chce říci: „Mojžíš pochopil mou slávu a já teď chci, abys tomu porozuměl i ty. Chci ti svým Duchem otevřít oči, abych ti ukázal, kdo jsem. Nejsem jen Bohem hněvu a soudu. Mojí přirozeností je láska!“

„Kéž Kristus přebývá skrze víru ve vašich srdcích! Kéž jste zakořeněni a ukotveni v lásce, abyste spolu se všemi svatými mohli postihnout, jaká je šířka, délka, výška i hloubka, a poznat Kristovu lásku přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré plnosti Boží.“ (3:17–19).

středa 29. ledna 2014

MOJŽÍŠ UCTÍVAL

Když Mojžíš spatřil zjevení Boží slávy – že Bůh je dobrý, milující, pečující, laskavý, odpouštějící – rychle padl na kolena a uctíval. „Mojžíš rychle padl na kolena tváří k zemi, klaněl se“ (Exodus 34:8).

Tohoto muže přemohlo zjevení Boží povahy. Uviděl, jak slitovný, shovívavý a trpělivý Bůh cítí se svými dětmi, včetně svéhlavých lidí, modlářů a těch, kteří jej zarmucují. Mojžíš byl tímto zjevením natolik rozrušený, že seběhl se skály, padl na zem a uctíval!

Je důležité, abyste si povšimli, že toto je první zmínka o Mojžíšově uctívání. Před tímto zjevením Boží slávy shledáváme Mojžíše, jak se modlí a přimlouvá, pláče a obhajuje před Bohem Izrael, když s Pánem hovoří tváří v tvář. Slyšíme ho, jak zpívá Pánu chvály na vítězné straně Rudého moře a jak volá k Pánu u hořkých vod v Maře. A slyšíme jeho zoufalé volání k Bohu u Refidim, kdy se ho lid chystal kamenovat, protože jim neposkytl vodu. Avšak toto je poprvé, kdy čteme slova: „Mojžíš uctíval.“ (přel. - pozn.překl.)

Věřím, že tento jediný verš nám říká hodně o dnešní církvi. Říká, že se křesťan může pilně modlit, aniž by skutečně uctíval. Vskutku je možné být modlitebním bojovníkem a přímluvcem, a přesto neuctívat Boha. Můžete prosit za své nespasené děti, modlit se za potřeby celé církve, být svatý a mírný při vyhledávání Božího břemene – a přesto Boha neuctívat opravdově!

Nechci přidávat k celé spoustě definicí, co znamená uctívat. Již bylo vydáno příliš mnoho knih o různých způsobech uctívání. Ale stručně řeknu toto: uctívání se nelze naučit! Je to spontánní vzplanutí, jednání srdce, které je přemožené zjevením Boží slávy a jeho neuvěřitelné lásky.

Uctívání je reakcí vděčnosti. Oceňuje, že i když bychom měli bývali být dávno zničeni svým hříchem a měli bychom si bývali přivodit úplný Boží hněv za všechna svá selhání a své nedostatky, místo toho Bůh přišel k nám s mocným zjevením: „Stále tě miluji!“
V tu chvíli Mojžíš již neprosil za hříšný Izrael a nežádal Hospodina o vedení. Nedožadoval se zázraku záchrany, nebo moci, nebo moudrosti. Žasnul nad zjevením Boží slávy!

úterý 28. ledna 2014

ZJEVENÍ BOŽÍ SLÁVY

Písmo jasně říká, že je možné, aby každý opravdový následovník Ježíše viděl Boží slávu a rozuměl jí. Vskutku, náš Pán zjevuje svou slávu každému, kdo o to požádá a kdo ji pilně hledá. Věřím, že zjevení Boží slávy připraví Boží lid na nebezpečné dny, které má před sebou. Pavel prohlašuje, že toto zjevení „má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni“ (Skutky 20:32).

Někteří křesťané si naopak myslí, že Boží sláva je nějaký fyzický projev. Není to nadšený pocit, který vás přemůže, ani to není nějaký druh nadpřirozené aury či andělské světlo, které se rozletí kupředu. Jednoduše řečeno, Boží sláva je zjevením Jeho přirozenosti a charakteru!

Když se modlíme: „Pane, ukaž mi svou slávu,“ ve skutečnosti prosíme: „Otče, zjev mi, kým jsi.“ A pokud nám Pán zjeví svou slávu, ukáže nám, jak chce, abychom ho znali.

Tuto pravdu názorně ukazuje Mojžíšova zkušenost s Boží slávou. Hospodin poslal Mojžíše, aby zachránil Izrael, aniž by mu plně zjevil, kým je Bůh Izraele. Hospodin mu pouze řekl: „ Jdi a řekni, že tě poslal JSEM“ (viz Exodus 3:14). Ale nikterak nevysvětlil, kdo JSEM je.

Věřím, že proto Mojžíš zvolal: „Dovol mi spatřit tvou slávu!“ (Exodus 33:18). Mojžíše sužoval hlad a žízeň po tom, aby poznal, kdo je ten veliký JSEM – poznat jeho přirozenost a charakter bylo pro něho vším.

Hospodin Mojžíšovu modlitbu vyslyšel. Nejprve mu dal pokyn, aby se skryl ve skalní rozsedlině. Přesto, když Mojžíš čekal na zjevení Boží slávy, neslyšel žádné hřmění, neviděl žádný blesk, necítil žádné chvění země, Spíše k němu přišla Boží sláva v prostém zjevení: „Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích“ (Exodus 34:6-7).

pondělí 27. ledna 2014

BUĎ EVANGELISTOU by Gary Wilkerson

Jsem pastorem a svůj čas trávím naplňováním svého povolání. Poslední dobou ale v mém srdci hoří touha být evangelistou. Nedávno jsem požádal Boha, aby mi během nadcházejícího týdne otevřel dveře k pěti lidem, abych jim mohl svědčit o Ježíši. Toho dne jsem seděl s celou rodinou v restauraci, když tu kolem procházel postarší muž, položil ruce na naše ramena a pak odešel. Bylo to milé gesto, kterého jsem využil a dal se s ním do řeči.

Muž se jmenoval Skip a bylo mu 85 let. Řekl nám, že jeho manželka dostala mrtvici. "Jsme jsme manželé dlouhá léta, a ona teď leží doma v posteli," řekl Skip. "Péče o ni mne úplně pohlcuje. Přišel jsem zde, abych si trochu odpočinul." Když jsem se jej zeptal, zda bychom se za ni mohli modlit, Skipovy oči se rozzářily. Čekal na to, až mu někdo řekne, že Bůh se o něj zajímá.

Později ve stejném týdnu jsem náctiletému bezdomovci řekl o Ježíšově lásce. Během několika po sobě jdoucích dnů jsem prožil mocná a smysluplná náhodná setkání s dalšími lidmi. Modlitba nejenom že zázračně otvírá dveře, ale také otvírá vaše oči na potřeby, které máte přímo pod nosem - a které Bůh touží naplnit.

V naší společnosti jsou lidé připraveni vidět věrnou církev, která jedná ve víře, že Bůh touží vysvobodit lidi z každého jejich vězení. Lidé se chtějí dozvědět o tom, že existuje východisko z jejich beznaděje. Pán je připraven jednat v odpovědi na naše modlitby; On jen potřebuje, abychom vytrvali ve víře a viděli, jak jsou lidské životy proměňovány Jeho mocí.
Naléhavě vás prosím: Pilně se modlete za vaše milované a za kohokoli, s kým se setkáte. Bůh možná už dříve jednal v jejich životech, i když si to vůbec neuvědomujete. Když slyšíte klepání na vaše dveře, věrně je otevřete. Ježíš čeká, aby nás mohl zahrnout svojí zachraňující, vysvobozující a proměňující láskou.

sobota 25. ledna 2014

VE TVÝCH RUKÁCH PLNÝCH LÁSKY by Claude Houde

Moje poslední vzpomínka na drahého přítele pastora Bernarda Sigouina na tomto světě je nádherný okamžik, kdy stál s rukama zdviženýma k nebesům a zpíval:

Zpívám prostou píseň lásky,
svému Spasiteli, svému Ježíši.
Jsem vděčný za věci, které jsi udělal,
můj milující Zachránce, můj drahý Ježíši.

Mé srdce se raduje, že jsi mi řekl, že jsem tvým.
Nikde bych nechtěl být víc než

ve tvých rukách plných lásky
ve tvých rukách plných lásky.
Držíš mě pevně, držíš mě blízko,
ve tvých rukách plných lásky.


Takto opustil pastor Bernard náš svět, aby se připojil ke svému Otci. Se slovy chvály na rtech a s radostí, že Bohu věrně sloužil až do konce, našel milující ruce Toho, kterému svěřil s neochvějnou důvěrou celý svůj život. Jak padal k zemi, přímo tady v kostele, kterému zasvětil celý svůj život, vzpomněl jsem si na verš: „Opustíme své tělo, abychom byli doma u Pána“ (2. Korintským 5,8).

Bylo pro mě poctou, že jsem mohl na jeho pohřbu sloužit Božím slovem. Jeho blízcí, rodina, kazatelé, vedoucí a studenti biblické školy se shromáždili, aby vzdali čest jeho památce a oslavovali jeho víru a život. Sdílel jsem s namačkaným obecenstvem text z Bible, pasáž, která nás volá k víře, jež nikdy nekončí: „Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný…Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. Vždyť už jen ‚docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se. Avšak můj spravedlivý – říká Bůh – bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.‘ Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života“ (Židům 10,23.35-39).

Kéž to inspiruje novou generaci uchopit tuto plápolající pochodeň, neochvějné přesvědčení, že bez víry je nemožné ji držet! Ať světlo vaší víry ozařuje chladnou a temnou noc nevíry a pochybností a dává naději a směr všem kolem vás, kteří zbloudili z cesty a pro které je znovunalezení víry otázkou života a smrti!


__________
Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church - Církev nového života) v Montrealu v Kanadě, častý řečník na konferencích Expect Church Leadership Conferences organizovaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením vzrostla New Life Church z hrstky lidí na více než 3 500, a to na území Kanady, kde je jen málo úspěšných protestanských církví.

pátek 24. ledna 2014

A PAK PŘIJDE PÁN!

V dnešní době jsou pokušení a nabízené kompromisy mnohem intenzivnější než v předchozí generaci. Kupřikladu, satan využil veškeré technické možnosti naší doby a znehodnotil je svody, smyslností, chtíčem a pokušeními. Proč se ocitáme v doběla rozpálené výhni pokušení? Proč se nečistota a sex používají k prodeji všemožných výrobků? Proč jsou na internetu umístěny stovky pornostránek? Kdo je cílovou skupinou této záplavy nečistoty?

Není to světská společnost, ktera již dávno svodům podlehla. Satanovým cílem není nikdo z této skupiny. Spíše manipuluje médii tak, aby chytil do pasti srdce vítězných křesťanů. Chce oslabit a zničit svědectví evangelia.
Právě nyní je v životech mnohých věřících pec zkoušek rozpálena sedmkrát více. Satan vytváří v rodinách, na pracovištích a v mezilidských vztazích tlaky, které jsou intenzivnější než kdykoli v minulosti. A mnoho křesťanů dříve silných ve víře to nyní vzdává a odchází od Boha. Už se ani nemodlí o pomoc. Namísto toho si myslí: "Moje zkouška je příliš těžká na to, abych v ní zvítězil!"

Ve třetí kapitole knihy Daniel Bůh proměnil satanův plán na příležitost ukázat celému babylonskému národu sám sebe, jim na svědectví. Protože se tři mladí muži nepoklonili, Pán je vysvobodil. Díky nim národ uviděl Pána Ježíše Krista!

Babylonský král podal jasné svědectví o této události: Otázal se královské rady: „Což jsme nevhodili do ohně tři svázané muže?“ Odpověděli králi: „Jistěže, králi.“ Král zvolal: „Hle, vidím čtyři muže, jsou rozvázaní a procházejí se uprostřed ohně bez jakékoli úhony. Ten čtvrtý se svým vzhledem podobá božímu synu.“ (Daniel 3:24-25, EP).

Král rychle přehodnotil svůj první výnos o uctívání model a vydal nový. "Vydávám rozkaz: Kdokoli z lidí kterékoli národnosti a jazyka by řekl něco proti Bohu Šadrakovu, Méšakovu a Abed-negovu, ať je rozsekán na kusy a jeho dům ať je učiněn hnojištěm, neboť není jiného Boha, který by mohl vyprostit jako tento Bůh.“ (verš 29).

Milovaní, toto vše se stalo díky svědectví tří mužů - spravedlivých ctitelů Hospodina - kteří byli ochotni položit ve víře svůj život.

Z ekonomického, fyzického, rozumového i duchovního či jiného hlediska je situace horší a horší. Bůh už ale položil svoji ruku na oddělené a zbožné muže a ženy, ať jsou kdekoli. Jeho evangelium bude kázáno - na svědectví.

A pak Pán přjde!

čtvrtek 23. ledna 2014

HLADOVÍ PO PLNOSTI KRISTA

Pokud hladovíte a žízníte po plnosti Krista, satan vám vyhlásí otevřenou válku. Když vidí důkaz, že jste skutečně oddaní Bohu – když vidí vaši vytrvalost v modlitbách, i to, že jste zapřeli sebe sama – použije všechny zbraně pekla, aby zničil vaše svědectví. Proč? Protože vaše svědectví je Boží odpověď na odpadlictví a zmar!

Výborným příkladem může být ohnivá pec, o které se píše v knize Daniel. Satan zosnoval důmyslný plán, jak zničit jediné svědectví o Bohu, které v Babylonu zbylo. Plán vyvrcholil pecí rozpálenou do běla, která měla zabít jediný žijící důkaz o pravdě Božího evangelia (viz Daniel 3).

Ve vysokých vládních úřadech v Babylonu sloužili tři mladí zbožní Izraelité, muži, kteří představovali viditelná svědectví evangelia, které hlásali. Stranili se požitkářského životního stylu Babylonu, místo toho zasvětli svůj život modlitbám. Tito tři muži nebyli proroci, ani kněží, byli to obyčejní lidé, kteří zůstali věrní Bohu a čistí v srdci i uprostřed davu modloslužebníků.

To samozřejmě satana rozzuřilo, a tak vstoupil do srdce bezbožného babylonského krále. Král vztyčil vysokou zlatou sochu, prohlásil ji za národního boha a přikázal, aby ji všichni uctívali. Pak shromáždil všechny úředníky a služebníky z každého národa pod babylonskou vládou, aby je seznámil s novým náboženstvím. Když začala hrát obřadná hudba, každý se musel novému bohu poklonit.

Satan také krále přiměl, aby nechal vystavět obrovskou cihlovou pec a roztopil ji tak, aby každý viděl žhavé plameny. Proč to satan udělal? Musel vědět, že nikde v Babylonu nebyl místodržící, soudce ani úředník, který by se novému nařízení vzepřel. Nebylo potřeba je svádět nebo jim hrozit.

Ve skutečnosti museli být všichni spíš udivení. Říkali si: „Kdo by píchal do vosího hnízda? Nic nám nechybí – daří se nám dobře, máme jídlo, pití, pohodlný život. A to nové náboženství není nijak náročné. Kdo by se chtěl tohohle všeho vzdát?“

K čemu tedy byla ohnivá pec? Bylo to čistě satanovo dílo – použil manipulaci, aby zničil ty tři mladé muže. Chtěl se zbavit posledního svědectví o Bohu, které v Babylonu zůstalo!

Tři mladíci odpověděli na králův příkaz takto: „Jestli nás Bůh, kterého ctíme, bude chtít zachránit, zachrání nás z rozpálené ohnivé pece i ze tvé moci, králi“ (Daniel 3, 17).

středa 22. ledna 2014

BŮH HLEDÁ JEDINÉHO MUŽE

Izrael za dnů Ezechiele byl lascivní a domýšlivý. Muži páchali ohavnosti s manželkami svých sousedů a dokonce zneuctívali své snachy. Kdysi svatí proroci odpadli a již více nerozlišovali mezi svatým a zneuctěným. A z vůdců národa se stali hltaví vlci, vyhledávající nečestné zisky, prolévající krev, promlouvající lež a sužující nebohé!

Izrael zcela zapomněl Boží cesty, národ tolik zeslábl, stal se světským a bezmocným, že je Bůh učinil terčem posměchu sekulárnímu světu. Řekl: „Proto tě vydám potupě mezi pohany a posměchu mezi všemi zeměmi.“ (Ezechiel 22:4).

Jak spalující obžaloba! Bůh řekl Izraeli: „Tolik jste pohrdli svatými věcmi, vydali jste se zcela žádostem, odeberu vaše svědectví!“

Ezechiel byl v té době starší muž, který se vymykal tomuto popisu. Jak tedy Bůh jednal s touto situací? Řekl Ezechielovi: „Hledal jsem mezi nimi někoho, kdo by opravil hradbu a postavil se přede mě do trhliny za tu zem, abych ji nezničil – ale nikoho jsem nenašel.“ (verš 30).

Představte si to – osud Izraele spočíval na tom, zda Bůh najde pouze jednoho spravedlivého muže. Leč řekl Ezechielovi: „Nikoho jsem nenašel. Vyliji proto na ně své rozhořčení.“ (verš 31).

Bůh řekl totéž proroku Jeremiáši: „„Projděte jeruzalémské ulice,…… pátrejte……, najdete-li někoho, kdo dbá na právo a usiluje o věrnost, pak Jeruzalému prominu.“ (Jeremiáš 5:1). Řekl prorokovi: „Odpustím celému národu, pokud najdu pouze jediného muže, který se postaví do trhliny. To, co potřebuji, je jedna jediná duše, která se zcela podrobí mé vůli!“

Milovaný, dnes slyšíme v církvi Babylon hlasů, které křičí po mnohem zásadnějších, soudobých cestách, které by zasáhli svět. Je nabízeno velké množství bizarních pozemských programů. Během své dlouholeté služby jsem viděl tyto programy přijít a odejít. Spoléhají se totiž zcela na uspokojení těla; s křížem nemají nic společného. Zástupy, které získávají, žijí prázdné, nenaplněné životy, nikdy jim nebylo zjeveno evangelium oddělení se od světa a jeho touhám. Svět se vysmívá těmto programům, všichni je považují jen za pouhou pošetilost.

úterý 21. ledna 2014

BŮH POVOLAL MUŽE

Za dnů Nehemjáše byly Jeruzalémské hradby v troskách, z města byla doslova hromada kamenů. I chrám byl naprosto zničen, nezůstal žádný svědek. Ničemné mocnosti obklopovaly Izrael a velmi mu ztrpčovaly život, když se posmívaly každému dílu, o které se Izrael pokusil.

Jak reagoval Bůh v takové době úpadku? Poslal na pomoc vycvičené vojsko? Poslal královskou gardu, aby udeřila na své prominentní nepřátele? Ne, Bůh povolal muže – Nehemjáše.

Nehemjáš byl mužem, který měl na srdci Boží břemeno. Trávil čas na modlitbách, v postu a truchlení, protože se trápil nad situací Izraele. Též neustále hloubal v Božím Slovu a porozuměl proroctví a zásahu Ducha.

Ačkoli Nehemjáš sloužil jako číšník perského krále, setrvával v oddělenosti od ničemných, kteří ho obklopovali. Uprostřed vší smyslnosti, nemorálnosti a bezbožnosti, která se děla v Izraeli, si udržel svaté chození s Hospodinem. A díky tomu byli všichni, kteří ho slyšeli kázat, očištěni v duši.

Brzy se zemí přehnala obroda svatosti. „Kněží a levité se očistili, pak očistili lid i brány a hradby“ (Nehemjáš 12:30). Též byl očištěn Boží dům a všechno nečisté bylo odstraněno. Nehemjáš vyslal do chrámu dělníky a řekl jim: „Chci odsud odstranit každou nečistou část. Nenechte zde nic, co má něco společného s modlářstvím či smyslností“ (viz Nehemjáš 13:8-9).

Milovaný, takové je Boží pojetí obrody! Celé je to o vymetení každé komůrky tvého srdce, která je nečistá a neposvěcená. Chce, aby tam nezůstalo žádné temné místo.

Odkud Nehemjáš dostal takovou duchovní autoritu, aby přivedl ty, kdo se zpronevěřili, k třesení a aby přivedl do chrámu zpět zbožnou bázeň? Král mu ji nedal. Nedal mu ji ani biskup. Nenaučil se jí v biblické škole.

Ne, Nehemjáš dostal svou autoritu na vlastních kolenou – když plakal, byl zlomený a chtěl znát Boží srdce. A protože byl mužem modlitby, dokázal vyznávat hříchy celého národa: „abys vyslyšel modlitbu svého služebníka, kterou se před tebou modlím ustavičně dnem i nocí...vyznávám hříchy synů izraelských...hřešili jsme i já a dům mého otce. Počínali jsme si vůči tobě hanebně, nezachovávali jsme přikázání“ (Nehemjáš 1:6-7).

pondělí 20. ledna 2014

DJELA VJERE by Gary Wilkerson

Jednom kad je apostol Petar čudom bio oslobođen iz zatvora (vidi Dj 12,7-11), otišao je u kuću molitve da one koji su posredovali za njega izvijesti o čudu. Kad je pokucao, skupina je još uvijek bila u žarkoj molitvi. Nisu imali pojma kako su njihove molitve za njihova brata bile učinkovite. Pismo kaže da su njihove molitve bile "neprestane", što znači, da su se držali Boga i nisu odustajali. To je ona molitva na koju Krist poziva svoju crkvu. Ona je ustrajna i žarka u svojoj želji da vidi oslobođenoga ljubljenog, prijatelja ili čak grad.

Ali kad su ti vjernici saznali da su njihove molitve odgovorene, dogodila se jedna zanimljiva stvar – nisu vjerovali! Sluškinja im je rekla da je na vratima Petar. "Od radosti zaboravi otvoriti vrata, utrča unutar i javi da je Petar pred vratima. 'Ti si luda!' rekoše joj na to. Ali ona je svejednako tvrdila da je istina. Oni rekoše: 'Bit će njegov anđeo'" (Dj 12,14-15). Očito su vjerovali da ga je Herod već ubio.

Bog je u poslu oslobađanja. On jednom riječju čini nemoguće i kad svoje ljude oslobodi, oni su doista slobodni. Ali možda ste zamijetili nešto u svom vlastitom životu što se događa kad se borite s problemom. A to je, Bog prvih nekoliko vrata otvara za vas – a onda posljednja ostavlja vama da ih vi otvorite po vjeri. On je nadnaravno otvorio vrata za Petra, ali ova posljednja zahtijevala su vjeru i djelo čovjeka.

Zašto Gospodin to čini? On zna da i s našim najgorljivijim molitvama možemo u svom srcu imati majušni ugao nevjere. Da, Bog je suveren u svojoj moći, ali želi da se njegova zaručnica uključi u njegova djela izbavljenja. Svaki izvorni pokret Božji kroz povijest zahtijevao je muškarce i žene da se dignu i kažu: "Želim da se računa na mene. Možda ću biti slab i sramežljiv, ali Bog daje čast onima koji djeluju po vjeri."

Da, sve započinje s molitvom. Žarka, učinkovita molitva pokreće Boga da otvori željezna vrata i oslobodi zarobljene. Petrova priča to jasno pokazuje. Ali ovaj prizor pokazuje i to da ako ne radimo u vjeri kako bismo otvorili posljednja vrata, neki zarobljenici će ostati stajati vani. Tu je dakle posljednji dio žarke molitve: vjerno djelo.

sobota 18. ledna 2014

PROVĚŘ ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ ZNAKY by Jim Cymbala

Modlitba je zdrojem života křesťana, životně důležitá věc křesťana. Jinými slovy, je jako dítě ve vaší náruči a tak roztomile nastrojené – ale nedýchá! Co je platné oblečení s volánky – stabilizujte životně důležité znaky dítěte. Nepomůže hovořit s někým, kdo je v kómatu. Proto velký důraz na vyučování v dnešních církvích vytváří tak malé výsledky. Vyučování je dobré jen tam, kde má být soustředěn život. Jestliže jsou posluchači v duchovním kómatu, potom to, co jim říkáme, může být pěkné a pravověrné, nelze tam však vyučovat duchovní život.

Pastoři a církve musejí pociťovat takové znepokojení, že řeknou: „Nejsme novozákonní křesťané, nemáme-li modlitební život.“ Toto přesvědčení nás trochu přivádí do rozpaků, ale jak jinak nastane výrazný posun k Bohu?

Jestliže upřímně přemýšlíme o tom, co říkají Skutky 2:42 – „Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se“ – vidíme, že modlitba je téměř důkazem křesťanské normálnosti. Vzývání jména Páně je v tomto výčtu čtvrtým velkým typickým znakem. Pokud se moje, nebo vaše, církev nemodlí, neměli bychom se chlubit naší pravověrností či velkou účastí na nedělních bohoslužbách.

Se svou ženou Carol si vzájemně nejednou říkáme, že až někdy duch zlomenosti a vzývání Boha v brooklynském svatostánku poleví, budeme vědět, že máme problém, i když budeme mít 10 000 přítomných.

Během nespočetných úterních modlitebních večerů shledávám, že jsem obklopen duchovními zvuky modliteb a přímluv, které naplňují církev a přetékají z každého přítomného srdce. Když se shromáždění stává důvěrnějším , mimoděk vyslechnu matčiny prosby za nezvladatelné děti, muže žádající Boha, aby jim pomohl najít zaměstnání, a děkování jiných za nedávno vyslyšené modlitby. Nemohu si pomoci, abych si nepomyslel: „ Toto je tak blízko nebes, jak kdy dosáhnu v tomto životě. Nechci odsud odejít. Kdyby mě pozvali do Bílého domu, abych se setkal s nějakým hodnostářem, nikdy by mi to nedodalo takový pokoj a takovou radost, jaké zakouším zde v přítomnosti lidí, kteří vzývají Pána.“


__________
Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.

pátek 17. ledna 2014

PÁN MĚL ČLOVĚKA

V Izraeli to byl těžký čas, když nemravnost, odpadnutí a sejití z cesty byly po celé zemi běžné. V této době zmizela archa z Izraele. Eli, místní velekněz, byl líný a samolibý a dovoloval svým synům hýřit kněžstvím. Pod jejich vedením, cizoložství a smilstvo byly v chrámu nekontrolovatelné. Ale Eli si tak zvykl na pohodlný život, že se ani nesnažil je nějak zastavit.

V této době Pán napsal nad celý zbožný systém slovo „Ichabod“ (znamená „Duch páně zesnul“). Opět se probudila satanova moc k velké síle a k přirozené nečistotě, Boží práce pod sebou ztratila velkou část povrchu, šance na obnovu se zdály nepravděpodobné.

Ale Pán měl na místě po celou dobu jednoho člověka – malé dítě, které se jmenovalo Samuel. Mezitím, co si všichni kněží kolem něj dopřávali smilstva a nenasytnosti, Samuel se učil, jak slyšel Boží hlas. Když se stával bližší a bližší Pánu, Duch svatý ho naplnil prorockým slovem. Stal se svědectvím – žijícím důkazem Boží síly!

Písmo říká, že když Samuel rostl, žádné z jeho slov nepadlo na zem, neustále mluvil silou a autoritou. Z důvodu jeho boží autority žádný národ nebyl schopen vztáhnout proti Izraeli ruku po víc jak čtyřicet let.

„Tak Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem. Celý Izrael od Danu až k Beer-šebě poznal, že Samuel má od Hospodina prorocké pověření. Hospodin se mu dával i nadále vidět v Šílu; Hospodin se totiž v Šílu zjevoval Samuelovi svým slovem.“ (1 Sam 3:19-21)

Opět Bůh vyzdvihl samotného člověka jako svědectví celému národu. Bůh nepotřeboval armádu, lidskou organizaci, nic „nového“. Vše, co potřeboval, byl jeden odvážný člověk – někdo, jehož služba byla zcela svěřena Jeho svatým cestám.

čtvrtek 16. ledna 2014

BŮH TO VŠECKO VYKONAL PROSTŘEDNICTVÍM JEDNOHO MUŽE

Zamysli se nad těžkým údělem Izraele v Egyptě. Boží národ byl v neuvěřitelném ruinování a ve velmi rozsáhlém odpadnutí. Satan měl Izrael pod palcem a manipuloval politickými mocnostmi té doby, aby jej obviňoval a pronásledoval. Tento nepřítel se vysmíval Božímu svědectví na zemi a zesměšňoval je. Byla to temná hodina v dějinách Izraele a v průběhu času lid pozbýval odvahy. Začali odpadat a oddávat se radovánkám a smyslnosti Egypta. Začínali se oddávat modlářství a smilstvu. Situace Izraele se zdála být beznadějná a víra tohoto národa pomalu vymírala.

Jak reagoval Bůh na tu rostoucí moc temnoty? Podnítil okolní říše, aby jednaly vůči Egyptu jako Boží metla? Vyvolal mezi Egypťany občanskou válku? Seslal anděly pomsty? Ne – nic takového Bůh neudělal. Měl naprosto odlišný plán a vložil svou ruku na jediného muže, vyvolil Mojžíše!

„Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným. Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky. Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný“ (Žalm 103:6-8).

Mojžíš byl mužem modlitby, naprosto uzavřený v modlitební komůrce s Bohem. Odmítl radovánky, pohodlí a pokušení Egypta a místo toho se nechával zcela ovládat Duchem svatým. Neměl žádný vlastní program ani ambice. Vzdal se veškerých svých lidských schopností a stal se závislým na velikém JSEM jako na svém jediném zajištění a zdroji. A přišel ze svaté půdy s vlastním zážitkem vidění Boží svatosti.

A tak v nejčernější hodině izraelských dějin, kdy to vypadalo, že Boží lid podlehne nepříteli, Hospodin vyvolil muže, který pak jednal vprostřed toho všeho na svědectví. A tento jediný muž způsobil pád celého národa a vzestup jiného národa. Bůh to všecko vykonal prostřednictvím jednoho muže!

středa 15. ledna 2014

PŘIVÁDĚNÍ NÁRODŮ KE KRISTU

„Ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země“ (Skutky 1:8).

Žasnu nad spoustou služebníků, jak mladých tak i starých, kteří jezdí po světě a hledají strategie, jak zvýšit růst svých církví, a vyvádí mne to z míry. Dnes mnozí kazatelé navštěvují semináře, kongresy a skupiny expertů, kde mladí profesionální služebníci používají grafy a průzkumy veřejného mínění, aby ukázali, jak budovat početnější církve. Jiní služebníci se hrnou do „obrození“ a doufají, že se naučí nové metody, jak nechat Ducha svatého, aby padl na jejich sbor.

Právě teď vysílají misijní společnosti více pracovníků než kdy dříve. Jejich výzvou je: „Musíme dostat na misijní pole více pracovníků! Je zapotřebí více způsobilých mužů a žen, kteří by získali národy pro Krista.“

Příliš mnoho vyslaných misionářů se po pár letech vrací domů. Jsou na dně, znechucení, ubití démonickými silami těch cizích národů. Proč? Protože se jejich životy neshodují s evangeliem, které káží; nikdy nerozvíjeli vlastní zkušenosti, co se týče poznání Krista jako Pána nebo plnosti Ducha svatého.

Milovaní, toto vyžaduje více než nové myšlenky nebo strategie, které by přivedly národy ke Kristu. Všechny naše plány jsou marné, pokud Ježíš nevládne v každé oblasti našich životů!

Nikdy v dějinách neexistovaly tak zuřivé útoky démonických duchů, kteří se řítí z útrob pekla. Zemi zachvacuje bezzákonnost a národ povstává proti národu. A to všechno se děje, protože satan uvolnil své démonické hordy, aby vedly závěrečnou válku proti svatým!

A přesto Boha nikdy nezaskočí nic, co se děje v našem světě. Nepřekvapuje ho příšerná záplava drog ani krvavá lázeň interrupcí. Takže, jak reaguje v této době zmatku a nemravnosti? Jaký prostředek má v plánu použít proti odpadlictví a rostoucí démonské moci? Co udělá Bůh v takové zničující době?

Jeho odpověď je stále stejná – chce přivést Kristovo vítězství obnoveným způsobem. Bůh vždy reagoval povoláním nového pozůstatku mužů a žen, kteří budou čistým svědectvím jeho spasitelné a posvěcující moci, a totéž dělá i dnes. Má v plánu přivést na scénu antikristovy činnosti skupinu oddělených a Kristem naplněných přemožitelů – zbožných mužů a žen, kteří budou žít v naprosté podřízenosti jeho vládě a vedení!

úterý 14. ledna 2014

DŮKAZ, KTERÝ VYPOVÍDÁ O SKUTEČNOSTI

"Toto evangelium o Království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům. A potom přijde konec." (Matouš 24:14, Bible 21)

Mnoho lidí v dnešní církvi se snaží určit, jak blízko je Kristův příchod. Činí tak na základě znamení časů. Taková znamení vidíme na konkrétních událostech. Jednou z nich je návrat Židů do Izraele. Ovšem výše zmiňované Kristovo prohlášení obsahuje jasnou definici Jeho druhého příchodu. Konec přijde až poté, co bude evangelium kázáno všem národům - jako svědectví.

Řecké slovo, které je překládáno jako "svědectví", je v řečtině totožné se slovem, které se používá pro očité svědectví. Literárně vzato, jde o "důkaz, který vypovídá o skutečnosti." Ježíš zde nemluví o pouhém kázání evangelia, ale o vydávání svědectví o něm. Jednoduše vysvětluje, že kázání evangelia je účinné pouze tehdy, pokud je podloženo životem, který každodenně žijeme.

Mohli by jste si myslet, že ve Spojených státech s tisíci evangelikálních sborů má svědectví evangelia velmi silnou vypovídací schopnost. Jenomže mnoho církví udělalo kompromis se skutečným Kristovým evangeliem. V takových církvích jsou mnohá evangelizační kázání, ale je tam velmi málo Bohem proměněných lidí, jejichž životy by dokazovaly pravdivost evangelia. Takové sbory nejsou svědectvím pro město ani pro národ.

Samozřejmě existují výjimky. Mám na mysli baptistického pastora, který se svého času rozhodl postavit velkou sborovou budovu. Jeho sbor rapidně rostl a tak začal studovat materiály o církevním růstu. Ale jeho manželka byla zapálená modlitebnice a hledala Pána. Brzy i pastor začal jednat stejně. Rychle se vzdal svého snu o velkých počtech a stal se živoucím důkazem toho, o čem kázal.

Nedávno při kázání pastor vepředu umístil velkou obrazovku. Řekl shromáždění: "Duch Boží ke mně mluví o hříších v tomto sboru. A dnes se na ně všichni pěkně zblízka podíváme!"

Poté promítl na obrazovku hřích po hříchu - smilstvo, cizoložství, alkoholismus, zneužívání drog, pornografii. Pak začal svoje kázání: "Nezačneme teď stavět velkou církevní budovu. Dřive než uděláme cokoli dalšího, měli bychom dát do pořádku Kristův živý svatostánek. Musíme nejprve žít evangelium!" Dnes Boží Duch mocně hýbe tímto sborem. Lidé se hrnou k Pánu a dávají do pořádku svoje životy - protože slyší evangelium, které je podložené svědectvím!

pondělí 13. ledna 2014

DUCHOVNÍ VĚZENÍ by Gary Wilkerson

Duchovní vězení jsou ty, které satan používá na to aby nás zadržel. Mocným příkladem je Petrův život, Boží slovo nám díky jemu ukazuje jak být osvobozeni z našich vězení.

Ve skutcích 12 byl Petr uvězněn králem Herodem. V Jeruzalémě tisíce byly spaseni skrze mocné Boží skutky a Herodes se cítil ohrožen. Samozřejmě že, když Bůh jedná nadpřirozeně skrze své lidi, to nepřítele bouří.

Teď se Herodes zaměřil na Petra. “Když viděl, že si tím získal židy, rozkázal zatknout také Petra. Byly právě velikonoce.“ (Skutky 12:3) Herodes se chystal k bodu: Popravením nejodvážnějšího věřícího na Velikonoce, církví nejvíce dodržovaného svátku, by všechny křesťany vyděsil k totálnímu tichu.

Herodes poslal oddíly vojáků, aby chytli ho chytli a hlídali. “Zmocnil se ho, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi strážemi po čtyřech vojácích. Chtěl ho po velikonocích veřejně soudit.“ (Skutky 12:4) To nám ukazuje, že se Herodes chystal Petra mučit na veřejném místě.

To slovo "polapen" v této pasáží neznamená jen “chytit”. Spíše to znamená sílu daleko za tu naší. Petr nebyl pouze v zajetí vládnoucí moci, byl zamčen duchovní silou, která byla manipulující mocného muže k démonským záměrům. Znáš tento druh duchovního vězení? Možná, že v jednom jsi právě ty a teď. Myslíš si, "Pane, modlil jsem se už tisíckrát, ale nic se nezměnilo. Jak budu někdy vůbec svobodný?”

Co čteme hned po této pasáži, vše mění. “Petra tedy střežili ve vězení a církev se za něj stále modlila k Bohu.“ (Skutky 12:5) Toto jedno krátké slovo - "ale" transformuje celý obraz. Říká to: "nepřítel je na scéně, řve jako lev, ale lev Judův tady je taky. Chystá se zjevit a všechno změnit."

Líbí se mi teď obraz "upřímné modlitby" v tomto verši. Malá skupina pokorných mužů a žen drželi modlitební stráž. Jako mnoho křesťanů, asi měli malý vliv ve světě, ale nejtlustší vězeňské zdi neměli šanci proti jejich modlitbám.

Noc předtím, kdy jej chtěl Herodes předvést na soud, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy a stráže před dveřmi hlídaly vězení. Najednou u něho stál anděl Páně.“ (Skutky 12:6-7)

Petr se rozhlédl, spatřil jak mu spadly řetězy, ale strážní to neviděli, oslepli. “Petr následoval tedy anděla ven z vězení, ale nebyl si jist, zda to všechno je skutečnost, myslel si, že má vidění“ (Skutky 12:9)
Co se stalo potom je samotným srdcem této zprávy: “Prošli první stráží, pak druhou a přišli k železné bráně, která vedla do města, ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, prošli jednou ulicí a tu mu náhle anděl zmizel.“ (Skutky 12:10)

sobota 11. ledna 2014

POVOLANÝ K TOMU, ABYCH MLUVIL by Carter Conlon

V začátcích mého kráčení s Bohem, mi byla do srdce dána neúprosná láska pro ztracené. Ano, našli se i chvíle, kdy jsem se snažil oponovat a možná byl i vystrašený. Ale přesto všechno, jsem nedokázal zůstat zticha, protože mi velmi záleželo na ostatních a nemohl jsem odolat tomu, abych se s nimi nesdílel o Kristovi. Muži a ženy okolo mě umírali v hříchu, a bylo třeba, aby k nim promluvil někdo, kdo sdílí Boží soucit. Toto povolání je na každém z nás.

Pavel to řekl tímto způsobem: „Právě to jsem povolán zvěstovat jako kazatel, apoštol a učitel. Proto to všechno snáším.“ (2. list Timoteovi 1:11-12). Pavel tak říká: „Jsem povolaný a trpím.“ Stejným způsobem i nás Bůh povolává, abychom se stali hlasitými svědky pravdy. Neměli bychom zůstávat v tomto čase zticha. Máme si stát za tím, čemu věříme. Svědčit o tom, jak Bůh proměnil nejen nás, ale i naše životy. Jsme povoláni k tomu, abychom se odvážně postavili a ne se někde zbaběle krčili před posměšky odpadlíků. A Bůh nalezl způsob, abychom tak mohli učinit.

Ještě předtím však řekl Pavel Timoteovi: „V Boží síle se mnou snášej útrapy pro evangelium. Vždyť on nás spasil a povolal svatým povoláním; ne díky našim skutkům, ale díky jeho vlastnímu záměru a milosti, kterou nám v Kristu Ježíši udělil před začátkem věků.“ (2. list Timoteovi 1:8-9). Děje se tak díky Jeho záměru a milosti! Je to, jakoby Bůh řekl: „Viděl jsem tě přicházet a přichystal jsem pro Tebe cestu. Nalezl jsem způsob, abych se odřízl od potřebné chvály a lidského uznání. Nalezl jsem způsob, abys mohl splnit moje svaté poslání ve svém životě – a to nejen z části, ale v plné míře. Nalezl jsem způsob, abys mohl milovat ostatní nadpřirozenou lásku. Jsem ochoten tě naplnit svým Svatým Duchem, který ti dodá odvahu postavit se za Boží království, ne podle tvých schopností, ale dle mého ducha!“


__________
Carter Conlon se připojil mezi pastory církve Times Square Church v roce 1994 - na tehdejší pozvání zakládajícího pastora Davida Wilkerson. V roce 2001 byl jmenován na vedoucího pastora. Jedná se o silného, soucitného vůdce, který je častým řečíkem na konferencích pro vedoucí církví pořádaných organizací World Challenge po celém světě.

pátek 10. ledna 2014

POSTOJANI U VJERI

Evanđelje po Luki govori nam o ocu koji je doveo svoga demonom opsjednutog sina Isusu. Krist je rekao ocu: "Dovedi ovamo svoga sina! Dok se opsjednuti primicao, zli duh baci ga na zemlju i poče grčiti" (Lk 9,41-42). Riječ grčiti znači silovito trzati, strašno tresti.

Ovaj mladić došao je Kristu da bude oslobođen, premještan iz kraljevstva tame u kraljevstvo svjetla. Đavao je vidio da će izgubiti još jednu žrtvu te je bijesan bacio mladića na zemlju u posljednjem, silovitom napadu. Htio ga je ubiti i uzeti mu dušu prije nego ga Isus izbavi.

Sotona će danas pokušati učiniti istu stvar i vama. Onoga trenutka kad krenete prema Kristu, isprobat će posljednji napad kako bi vas progutao. Stavit će pred vaše oči najzamamnija iskušenja. Pokušat će vas oboriti lažima, govoreći vam da nikada nećete biti oslobođeni od grijeha i požude. Pokušat će vas uvjeriti da ćete uvijek biti njegovi, ne Božji!

Ali dopustite mi da vas podsjetim: onoga trenutka kad krenete prema Isusu, đavao postaje bespomoćan. On ne može nikoga zaustaviti tko krene Kristu! Nije mogao zadržati ni demonom opsjednuta mladića da ne dospije do Isusa. Sve što Krist mora učiniti je da kaže riječ: "Isus zaprijeti zlom duhu. Zatim ozdravi dječaka i predade ga ocu njegovu" (Lk 9,42).

Jakov nam kaže: "Oduprite se đavlu, pa će pobjeći od vas" (Jak 4,7). Dakle, kako se odupirete neprijatelju? Samo po vjeri! Jednostavno dođite Isusu, uzdajući se da će vas izbaviti od sotonskog stiska: "Oduprite mu se čvrsti u vjeri" (1 Pt 5,9).

Još danas možete biti slobodni. Možete reći sotoni: "Kad završim s čitanjem ove poruke, bit ću slobodna osoba. Isus će me izbaviti od svake požude i bezbožne strasti. Sve će to nestati jer je on tako rekao."
Vremena pred vama mogu biti teška. Ali Očevo slavno, blistajuće sunce sjat će za vas sve sjajnije!

čtvrtek 9. ledna 2014

ISUS KUCA NA VRATA

"Vi imate đavla za oca i hoćete da vršite želju oca svoga" (Iv 8,44).

Ove riječi rekao je Krist vjerskom mnoštvu koje je mislilo da su dobri u očima Božjim. Izvana su bili čisti i religiozni, ali iznutra bili su puni požude, senzualnosti, nečistoće i gramzljivosti.

Postoji bolest zvana bolest grijeha koja pogađa đavolju djecu. Što čovjek pada dublje u grijeh, ta bolest postaje kritičnija. Svoj vrhunac ona doseže kad grijeh iznenada izgubi svoje zadovoljstvo, postaje dosadan i više ne ispunjava.

Bolest grijeha otjerala je poznatoga mladog tv glumca u samoubojstvo. Ovaj glumac glumio je u hit seriji i zaradio bogatstvo. Upravo je potpisao ugovor za filmove i izlazio je s jednom prekrasnom glumicom. Imao je slavu, bogatstvo i dobro zdravlje.

A onda mu je beživotno tijelo bilo nađeno u jeftinom porno hotelu. Očito, ništa od zadovoljstava ovoga svijeta nije ga zadovoljilo. Život mu je postao prazan i beznačajan i na kraju je samoubojstvo sve to dokrajčilo. Kao rezultat bolesti grijeha, nastupila je smrt.

Ako nikada niste predali svoj život Isusu, onda je sve do sada đavao imao potpunu kontrolu nad vama. Vladao je i upravljao vašim životom. Ali možda sad sotona vidi da promjena dolazi k vama i zna da gubi svoj stisak na vama.

Grijeh vam je iznenada izgubio svoj sladak okus. Ne odlazite na pokvarena mjesta kamo ste jednom često odlazili i niste više željni partijanja. Novac vas više ne zadovoljava ni seks ni ono što posjedujete. Osjećate da u vama raste praznina.

I sad ste ovdje i čitate ovu poruku. Možda ste voljni pročitati Bibliju. Nitko vas na to ne nagovara; nešto u vama potiče vas da je uzmete.

Dragi, upravo sada Isus kuca na vrata vašega srca i đavao to zna. A ono čega se sotona boji najviše je da ćete otvoriti vrata Kristu!

středa 8. ledna 2014

OPOVRĆI ĐAVOLJE LAŽI

Đavao dolazi na nas sa žarkim kušnjama, ali ne trebamo ga se bojati. John Knox, jedan od najsnažnijih britanskih propovjednika, velik je primjer kako možemo opovrći đavolje laži. Njegovo strahovito propovijedanje uzrokovalo je da su kraljevi i kraljice drhtali. Njegov pravedan život podupirao je evanđelje koje je propovijedao i bio je beskompromisan do kraja.

U njegovim kasnijim godinama, kad je postao neizlječivo bolestan, sotona se suočio s još jednim rokom. Ovaj čovjek razbjesnio je pakao vjerojatno koliko i apostol Pavao. I tako ga je za kratko vrijeme koliko mu je preostalo, odlučio poslati u vječnost sa strahom i nevjerom.

Knox je zapisao: "Sotona me čitav život testirao i napadao. Ali moj sadašnji test napao me najstrašnije. Odlučio me proždrijeti i završiti sa mnom. Ranije bi uvijek pred moje oči stavljao sve moje grijehe. Pokušao me uhvatiti u zamku s privlačnostima ovoga svijeta. Ali Duh je slomio te napade. Sad me napao na drugi način. Ovaj lukav đavao trudio se uvjeriti me da sam nebo zaradio svojom vjernošću mojoj službi!"

Knox je znao da spasenje dolazi po vjeri samoj. To je propovijedao čitav svoj život, jasno izjavljujući da nitko ne može biti spašen svojom vlastitom pravednošću, bez obzira koliko dobrih djela učinio. Ali sad je sotona pokušao srušiti ovog propovjednika da posrne nad svojom vlastitom vjernošću!

Upravo prije nego je umro, posvjedočio je: "Neka je blagoslovljen Bog koji mi je dao snagu da zgazim i ugasim ovu goruću strelicu odlomcima iz Pisma. Milošću Božjom, ono sam što jesam, ali milošću Božjom u meni. Kroz Isusa Krista postigao sam pobjedu! Za ovo kratko vrijeme kušač me neće ponovno dotaći. Ubrzo ću ovo smrtno tijelo zamijeniti blagoslovljenim besmrtnim po Kristu Isusu!"
Hvala Bogu za svjedočanstvo Johna Knoxa! Da bi se odupro sotoni, koristio je Pismo i Gospodin ga je izbavio. Otišao je kući u slavu pjevajući Božje slavopoje!

úterý 7. ledna 2014

NOVÁ SÍLA

Zeptej se kohokoli, kdo byl Bohem povolán, aby vstoupil do nějaké nové práce pro Království, a ten člověk ti řekne, že k němu přichází vztekle Satan a chrlí na něho jedno utrpení za druhým.

Takový byl život Krista. Jakmile byl Ježíš pokřtěn, když se ukázala holubice a hlas z nebe jej prohlásil za Božího Beránka, Satan se dal do práce. Věděl, že má pouze 40 dní a nocí, aby se pokusil pohltit Ježíše a zastavit jeho službu (viz 4. kapitola Matouše).

Sotva Ježíš prohlásil Petra za skálu víry, už Satan zasáhl, aby tohoto učedníka protříbil a vedl ho k nevěře a zradě (viz Lukáš 22:21). Satan věděl, že v Petrově životě musí jednat rychle, dříve než by Ježíšova slova o tomto učedníku mohla dojít naplnění – avšak pokušení nakonec selhalo!

Znám tento druh pekelného útoku velmi dobře, neboť jsem jej zažil, když mi dal Bůh nové povolání do služby! Poté, co jsem strávil mnoho času na modlitbách, jsem ucítil Boží povolání k rozšíření své služby, abych hovořil s pastory po celém světě. (Neopustil jsem službu v církvi Times Square Church, ani službu psaní těchto poselství. Jen jsem si k tomu přidal toto příležitostné nasměrování služby pod vedením Ducha svatého.)

Plánoval jsem, že budu mluvit na shromáždění pastorů ve Francii, Rumunsku, Polsku a na Balkáně. Jakmile jsem tuto cestu naplánoval, Satan zasáhl. Do té doby jsem se těšil dobrému zdraví, ale náhle jsem byl fyzicky na dně. Během pár hodin jsem natolik zeslábl, že jsem sotva chodil. Cítil jsem ostré a trýznivé vnitřní bolesti a brzy se na mém břiše objevila skvrna.

Doktor, který je mým přítelem, mi řekl, že mám pásový opar, nemoc, která vzniká z pozůstatku dětských planých neštovic. Zdálo se, že se ďábel směje a říká: „Tak jsi vzal novou službu, že ano? Nevezmeš ji, dokud já tomu budu bránit!“

A přece, když jsem strávil týdny na své cestě, veškerá bolest zmizela. Pán mne pozvedl a dal mi novou sílu. Všechno to byl útok z pekla! Po celé roky mé služby je tomu vždycky tak. Každé nové přijetí povolání od Pána je následováno démonskými útoky.

pondělí 6. ledna 2014

V JÁMÁCH! by Gary Wilkerson

Ve 37. kapitole Genesis začíná Josefův příběh, který je čtivý jako epizoda televizního programu „Poldové.“ Jeden z jeho bratrů byl sexuální násilník a ti ostatní se Josefa snažili zabít a nakonec ho prodali do otroctví. Dokonce ani Jákob, jeho vlastní otec, nezasáhl, když Josefa jeho bratři trápili. Josef byl potrestán za špatné fungování své rodiny.

Popisuje to tebe? Jsi již roky mimo domov, ale stále nosíš jizvy na duši kvůli zmatku ve své rodině. Nebo možná prožíváš zmatek na pracovišti, kde se tě přímo dotýkají svévolné hříchy ostatních. To se stalo Josefovi, když se ho manželka jeho nadřízeného pokoušela svést. Když ji Josef odmítl, aby se mu pomstila, tak o něm lhala, a on byl vhozen do další jámy, do věznice, kde byli vězni odsouzení k smrti.

Písmo objasňuje, že s každou jámou, do které Josef spadl, Bůh konal a urychloval proces k dosažení záměrů svého Království. Slyším Boha, jak o něm říká: „Chci někoho, kdo je ochoten věrně přetrpět každou zkoušku, abych ho mohl strategicky umístit pro záchranu svého lidu. Vybírám si k této práci Josefa.“

Zamysli se nad tou neuvěřitelnou dráhou Josefova života. Byl to náctiletý pastýř, jenž se během pár let stal druhým nejvyšším v největší říši na světě. Proto se chci modlit: „Bože, vyveď mne z mého pohodlí. Chci vidět, jak v mém životě činíš své záměry.“

Jsi ochotný říci: „Pane, ochotně půjdu, kamkoli chceš, abych šel“? Znám mnoho křesťanů, kteří touží po takové víře. Volají: „Pane, musí být konáno více. Nechci jen zabírat prostor na zemi. Chci, abys pracoval ve mně, abych mohl mít vliv na tvé Království.“

Čím větší jsou naše sny o Božím díle, tím širší bude naše jáma. Věříš Bohu, že manželství odráží jeho slávu? Potom se připrav, že tvé manželství bude vyzkoušeno až do krajnosti. Je pravdou, že nás víra téměř pokaždé uvrhne do jámy. Jestliže chceme, aby si Bůh použil naše životy, pak bychom se měli lépe připravit na jámu.
„Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid“ (Genesis 50:20).

sobota 4. ledna 2014

ŽIVOT BEZ VÍRY, ŽIVOT BEZ SVĚDECTVÍ by Claude Houde

„Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a pevně počítat s tím, co nevidíme. K takové víře se Bůh přiznal svým svědectvím“ Židům 11, 1-2.

Jednou z největších výsad a radostí mého křesťanského života je znát velké muže víry a mít možnost být v jejich přítomnosti. Někteří z těchto velikánů jsou světoznámí a jejich mezinárodní služba se dotýká milionů. Ale jsou tu i tací, kteří, ač mnohem méně známí, měli zásadní vliv na moji víru a službu. Svědectví těchto mužů a žen víry mě inspiruje, motivuje a dojímá. Jeden takový vzácný muž byl pastor Bernard Sigouin. Já vím, nejspíš jste o něm nikdy neslyšeli, ale peklo se ho bálo a nebe oslavuje jeho víru.

Pastor Bernard byl jedním z křesťanů, kdo uvěřili v padesátých letech, v době zuřivého pronásledování ve francouzské provincii Quebec, která byla v té době ponořená do duchovní temnoty. Byl jedním z prvních v Quebecu, kteří odpověděli vírou na Boží výzvu ke službě v naší zemi. Byl to vzácný a statečný pastor a zakladatel mnoha sborů v této části Kanady, která je dodnes považována za nejméně za jedno z nejméně evangelizovaných míst na světě. Měl jsem tu čest sloužit po boku tohoto vzácného pastora v době, kdy vstupoval do podzimu své služby i svého života.

Stali jsme se přáteli a rok před jeho smrtí jsme spolu snídali v restauraci. Jako mladý pastor jsem hrozně rád trávil čas s tímto vzácným mužem. Náš sbor se o něj staral a já jsem chtěl udělat něco navíc – chtěl jsem mu požehnat. Řekl jsem: „Pastore Bernarde, chtěli bychom pro vás a vaši ženu něco udělat. Chtěli byste třeba na výlet k oceánu nebo něco takového?“ Věděl jsem, že celý svůj život prožil ve službě Bohu a na takové věci nebyl čas.

Vzal mě za ruku, podíval se mi zpříma do očí a řekl: „Jestli pro mě chceš něco udělat, modli se, ať mi Bůh dá ještě jeden rok, abych mu sloužil.“ Nic jiného nechtěl.

„Vírou se Bohu zalíbili a jejich život je svědectvím té víry!“


__________
Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church - Církev nového života) v Montrealu v Kanadě, častý řečník na konferencích Expect Church Leadership Conferences organizovaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením vzrostla New Life Church z hrstky lidí na více než 3 500, a to na území Kanady, kde je jen málo úspěšných protestanských církví.

pátek 3. ledna 2014

ON MÁ MÁLO ČASU

Možná jsi nedávno obnovil svůj závazek pilně se modlit. Nebo jsi třeba vydal svoji mysl a tělo jako svatou, živou oběť Bohu. Voláš: „Už nikdy více nebudu sedět na dvou židlích. Všechno, co mám, vydávám Ježíši!“

Závazky tohoto typu přivádějí ďábla k nepříčetnosti více, než cokoli jiného. On si uvědomuje, že kdokoli vydá svůj život plně k dispozici Bohu, stává se velkou hrozbou pro jeho království. Ďábel ví moc dobře, že každý, kdo hledá Boha celým srdcem, Jej najde. Svatí, kteří zůstávají na modlitbách, nad ním nakonec zvítězí.

Satan ale také ví, že mezi pronesením modlitby a jejím vyslyšením uplyne určitá doba. Milovaní, právě toto je ona krátká lhůta, kdy ďábel může pracovat. Ví, že se neodbytná vdova domáhala nějakou dobu, že byla vyslyšena. Podobně i naše odpověď přijde ve správnou dobu. A zatímco my čekáme na Boha, satan se nás v mezičase snaží pohltit.

Realitou je, že Bůh nevyskočí pokaždé, když my zvoláme: „Pane, vše ti vydávám!“ Bůh totiž ví, že zasvěcení a vydání se, stejně jako hlad po Kristu, nejsou totožné s jednorázovou prosbou, která často bývá podbarvena emocemi. Proto Jeho Duch neodpoví, dokud u nás neuvidí onu přetrvávající touhu, nebo chcete-li důkaz o tom, že nepřestaneme hladovět.

Toto umí satan rozeznat. Průběžně sleduje náš život a zjistí, kdy nemyslíme svůj závazek vůči Pánu vážně. Pokud se tedy nesnažíme věc dotáhnout do konce, on s námi nebude ztrácet čas. Odejde a zanechá nás v naší vlastní slabosti a hříchu.

Ovšem ve chvíli, kdy v nás vidí opravdovou oddanost, touhu být vysvobozen z moci hříchu, nezvratné rozhodnutí skončit s pošetilostí a spolehnout se pouze na Krista, ví dobře o tom, že má málo času. Uplyne pouze krátká doba a nebudeme už vězet v jeho spárech. Budeme chodit ve slávě, jednat vírou a žít vítězně. Tehdy na nás vytáhne celý pekelný arzenál.

Zjevení 12 nás vybízí: Jdi dál, křesťane, probuď se z letargie. Vydej svoje tělo Kristu jako živou oběť. Hledej Boha a vydej ze sebe všechno. Buď ale připraven čelit ve svém životě zkoušce, protože satan na tebe přitáhne s veškerou svojí mocí.
Satan zná tvoje slabá místa a pokusí se o to, aby tě smetla záplava zkoušek a pokušení. Horečně se snaží, protože tě vidí na pokraji vítězství a ví, že má málo času.

čtvrtek 2. ledna 2014

MÁLO ČASU

„Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“ (Zjevení 12:12)

Tato pasáž ze Zjevení nám říká, že satan oznámil finální válku s Božími svatými. A také zmiňuje, že ďábel má určitou lhůtu na to, aby dokončil svou práci: „protože ví, jak málo času mu zbývá.“

Jako následovníci Ježíše Krista si musíme být neustále vědomi toho, že ďábel je kolem nás a chce nás zničit. A proto Pavel říká, musíme vědět co možno nejvíce o taktikách a plánech nepřítele: „aby nás satan neobelstil ; jeho úskočnost přece známe.“ (2 Kor. 2:11)

Petr nám dává toto varování: „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako „lev řvoucí“ a hledá, koho by pohltil.“ (1 Petrův 5:8) To neznamená, že se ďábel vznáší někde ve vesmíru a dává příkazy množstvím démonů. Víme, že satan byl svržen na zem, když ho Kristus porazil na kříži. A tudíž je ďáblovo království omezeno na teď a tady.

Naopak od toho, jak někteří křesťané myslí, satan nevlastní všemohoucí sílu. Byl poražen Ježíšem a zbaven veškeré autority. Satan není ani vševědoucí – to znamená, že neumí číst myšlenky. A není ani všudypřítomný – nedokáže být všude v jedné chvíli. Je omezen na to být na jednom místě v jakémkoliv čase.

Ovšem satan má svá sídla a síly rozmístěné na zemi a jeho hostitel ho krmí inteligencí na zavolání. Vidí tě, když se modlíš a vidí i tvou poslušnost Bohu. A to je to, co vyburcovává satanovu zlost proti tobě!
Ten odkaz ve Zjevení 12:12, který říká, že ďábel ví, že už mu zbývá jen málo času, není o čase, kdy satan odchází před příchodem Krista. Ale je to o neustálých lhůtách, sériích krátkých časových úseků, které ďábel má na dokončení své práce. Je to celé o těch časových úsecích, které má na válku proti Božím svatým!

středa 1. ledna 2014

KOMU VĚŘIT?

Jeden upřímný křesťan se mě ve svém dopise nedávno zeptal: „Komu věřit? Po léta jsem četl díla mnoha služebníků, kteří byli přesvědčení, že konec je blízko. Ale znovu a znovu se netrefili. Uvědomil jsem si, že někteří se jen snažili prodat svou knihu. Ale jiní si skutečně myslí, že jim Bůh řekl, že konec je tu. Tak komu bych měl věřit?“

Párkrát jsem byl ohledně toho zcela zlomen před Bohem a volal k němu z plna hrdla: „Ach, Pane, tolik let kážu, že soud je přede dveřmi. Po léta jsem psal knihy a přicházel s varováním před přicházející ekonomickou krizí. A teď vidím, že se děje něco úplně jiného. Vidím Ameriku, která prosperuje a jde si vesele svou cestou. Náš národ zabijí týdně více než pět tisíc nemluvňat. Kloužeme do propastí neuvěřitelné špíny a vytláčíme tě z každé instituce. Jak dlouho ještě, Pane?“

Cítím, že ze sebe vydávám tentýž výkřik zklamání, který pozvedal k Bohu Jeremiáš. On také roky věrně prorokoval skutečnosti, které se ještě nenaplnily. Křičel: „Sváděl jsi mě, Hospodine, a já se nechal svést. Zmocnil ses mě a zdolals mě. Vysmívají se mi celé dny, každý má ze mě legraci. Křičím, kdykoli promluvím, vykřikuji: „Zkáza! Násilí!“ Slovo Hospodinovo mi přináší celé dny hanbu a posměšky.“ (Jeremiáš 20:7–8).

Ale Jeremiáš nemohl přestat s varováním Božího lidu. I když se jeho proroctví zdála bezdůvodná, nepřestal prorokovat. I já ve své duši cítím podobný oheň a zápal jako Jeremiáš. A jsem mnohem víc než kdy předtím přesvědčen, že náš národ bude uvržen do zničující deprese. Bez ohledu na to, jak vysoko se vyhoupne obchod s cennými papíry, bez ohledu na to, jak neuvěřitelně se možná vzchopí, Amerika je stále ještě na pokraji ohromného krachu. Bůh „si postavil hlavu“ proti tomuto národu pro jeho krveprolévání a, aroganci proti Jeho jménu, a jeho soud je oprávněný.

Přesto děkuji Bohu za mnohá zaslíbení, která nám dal ve svém slově, aby chránil a žehnal svému lidu v nadcházejících bouřích.“

Boží lid, který se modlí, se nemusí bát. Nemáme si dělat starosti, ani se trápit nebo se hněvat. Náš nebeský Otec má všechno pod kontrolou. Ačkoliv vidím, že Jeho soud přichází na náš národ, raduji se, neboť vím, co náš Pán zaslíbil ve svém Slově.
„Sám bude spravedlivě soudit svět, národy bude spravovat poctivě. Hospodin je útočištěm utlačených, útočištěm je v dobách soužení. Ať v tebe doufají, kdo tvé jméno znají, neopustíš, Hospodine, ty, kdo tě hledají!“ Žalm 9:9–11