HODNOTY KRÁLOVSTVÍ by Gary Wilkerson
Ještě nedávno byla charakteristickou definicí Kristovy Církve oddělenost. Jasným příkazem z Božího Slova a součástí povolání každého křesťana bylo, abychom se odlišovali. Nyní se ale zdá, že je mezi Církví a světem velmi malý rozdíl. Je to tragédie, protože Bůh oddělil svůj lid pro záměry svého království – aby byli nástroji změny a aby k téže změně přiměli svět.
Dnes mnoho církví vyhledává smíření se světem. Kompromitují Kristovo evangelium a výsledkem je, že mnozí křesťané nevidí nic špatného na přizpůsobování se hodnotám světa víc, než hodnotám Ježíše.
Z toho nemůže mít Bůh radost. Když ztracené duše tohoto světa čelí vážným životním krizím a jsou zmatené, bez jakéhokoli zdroje naděje, Církev by jim měla ukázat rozdíl, který hledají. Naše životy se mají odlišovat nadějí, radostí, pokojem, láskou a dáváním. Avšak mnoho dnešních následovníků tyto rozdíly odstranilo a blíží se k hranici kompromisu – a dokonce ji občas i překročí. Z toho důvodu nevidí ztracení a zranění žádný rozdíl mezi vlastními životy a životy křesťanů.
Ježíš na to poukázal, když hovořil se svými učedníky. V podstatě jim řekl: „Svět mě vidí takto, ale vám jsem se zjevil v plnosti. Viděli jste, že pokoj, který nabízím, svět nemá. Ukázal jsem vám hodnoty svého království – jak žít, věřit a sloužit Otci. Tyto hodnoty jsou v příkrém rozporu s hodnotami světa a vy máte naplňovat hodnoty mého království. Jestliže satanovi nepatří žádná část mého života, nemůže mu patřit ani žádná část vašich životů“ (viz Jan 14:27).
Když Bůh mluví o oddělenosti od světa, nemá na mysli, abychom z něho odešli. Oddělenost, kterou si Bůh přeje, se děje v srdci. Zrcadlí se v našich touhách, volbách a způsobech života. Pro starší generaci křesťanů znamenala oddělenost: nepít, nekouřit či neflámovat. To jsou vnější věci, Bůh ale žádá mnohem více. Ptá se: „Lne tvé srdce stále ke světu tak, že mne odvrhuje? Čerpáš pokoj a sebeúctu z toho, co o tobě říká svět, anebo z toho, jak tě vidím já?“
Dnes mnoho církví vyhledává smíření se světem. Kompromitují Kristovo evangelium a výsledkem je, že mnozí křesťané nevidí nic špatného na přizpůsobování se hodnotám světa víc, než hodnotám Ježíše.
Z toho nemůže mít Bůh radost. Když ztracené duše tohoto světa čelí vážným životním krizím a jsou zmatené, bez jakéhokoli zdroje naděje, Církev by jim měla ukázat rozdíl, který hledají. Naše životy se mají odlišovat nadějí, radostí, pokojem, láskou a dáváním. Avšak mnoho dnešních následovníků tyto rozdíly odstranilo a blíží se k hranici kompromisu – a dokonce ji občas i překročí. Z toho důvodu nevidí ztracení a zranění žádný rozdíl mezi vlastními životy a životy křesťanů.
Ježíš na to poukázal, když hovořil se svými učedníky. V podstatě jim řekl: „Svět mě vidí takto, ale vám jsem se zjevil v plnosti. Viděli jste, že pokoj, který nabízím, svět nemá. Ukázal jsem vám hodnoty svého království – jak žít, věřit a sloužit Otci. Tyto hodnoty jsou v příkrém rozporu s hodnotami světa a vy máte naplňovat hodnoty mého království. Jestliže satanovi nepatří žádná část mého života, nemůže mu patřit ani žádná část vašich životů“ (viz Jan 14:27).
Když Bůh mluví o oddělenosti od světa, nemá na mysli, abychom z něho odešli. Oddělenost, kterou si Bůh přeje, se děje v srdci. Zrcadlí se v našich touhách, volbách a způsobech života. Pro starší generaci křesťanů znamenala oddělenost: nepít, nekouřit či neflámovat. To jsou vnější věci, Bůh ale žádá mnohem více. Ptá se: „Lne tvé srdce stále ke světu tak, že mne odvrhuje? Čerpáš pokoj a sebeúctu z toho, co o tobě říká svět, anebo z toho, jak tě vidím já?“