NEVRACEJ SE DO EGYPTA by Gary Wilkerson
Abraham učinil skvělé a odvážné činy, když ho Bůh vedl a plně mu žehnal. Později však, když se okolnosti vyvíjely nepříznivě, Abraham již neměl upřený pohled na Boží slávu. Místo toho se obrátil ke svým vlastním zdrojům: „I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad“ (Genesis 12:10).
Tento příběh jasně říká, že Egypt byl tím posledním místem, kam měl Abraham jít. Cestou vystavil svou manželku nebezpečí; na určitou dobu ji přenechal nepřátelskému králi a lhal a bral věci do vlastních rukou, aby se zachránil. Tento muž předtím cele důvěřoval Bohu. Proč nevěřil, že Bůh vidí jeho potíže?
Možná je to ve tvých kritických situacích podobné. Když je život obtížný – kvůli tvým financím, tvému zdraví, ve tvé rodině – máš svůj pohled upřený na Boží slávu? Jestliže jsi někdy „šel do Egypta,“ abys získal pomoc v takových situacích, víš, jak může být takové úsilí mrtvé. Často se problém zhorší a přidá se smůla a beznaděj.
Zaujímám toto stanovisko: Naše oddělenost od světa nezávisí na našich schopnostech nebo na našem úsilí. Závisí na Božím zjevení – a Jeho sláva s námi zůstává i v těžkých chvílích. Vzpomeň si na proroka Izajáše. Když vstoupil do chrámu, uviděl Boží slávu: „Spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám“ (Izajáš 6:1). Tento svatý pohled přiměl Izajáše, aby padl na tvář v pokorném úžasu: „Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů“ (6:5).
V tu chvíli Izajáš poznal oddělenost pro Boha. Pán mu řekl: „Oddělil jsem tě pro své svaté záměry. Posílám tě kázat mé slovo zkorumpovanému lidu. Budou ti vzdorovat, ty ale budeš schopen to snášet, protože jsi viděl mou slávu. Až na tebe zaútočí, nebudeš muset „jít do Egypta,“ protože jsi viděl Boha, který tě povolal.“
Tento příběh jasně říká, že Egypt byl tím posledním místem, kam měl Abraham jít. Cestou vystavil svou manželku nebezpečí; na určitou dobu ji přenechal nepřátelskému králi a lhal a bral věci do vlastních rukou, aby se zachránil. Tento muž předtím cele důvěřoval Bohu. Proč nevěřil, že Bůh vidí jeho potíže?
Možná je to ve tvých kritických situacích podobné. Když je život obtížný – kvůli tvým financím, tvému zdraví, ve tvé rodině – máš svůj pohled upřený na Boží slávu? Jestliže jsi někdy „šel do Egypta,“ abys získal pomoc v takových situacích, víš, jak může být takové úsilí mrtvé. Často se problém zhorší a přidá se smůla a beznaděj.
Zaujímám toto stanovisko: Naše oddělenost od světa nezávisí na našich schopnostech nebo na našem úsilí. Závisí na Božím zjevení – a Jeho sláva s námi zůstává i v těžkých chvílích. Vzpomeň si na proroka Izajáše. Když vstoupil do chrámu, uviděl Boží slávu: „Spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám“ (Izajáš 6:1). Tento svatý pohled přiměl Izajáše, aby padl na tvář v pokorném úžasu: „Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů“ (6:5).
V tu chvíli Izajáš poznal oddělenost pro Boha. Pán mu řekl: „Oddělil jsem tě pro své svaté záměry. Posílám tě kázat mé slovo zkorumpovanému lidu. Budou ti vzdorovat, ty ale budeš schopen to snášet, protože jsi viděl mou slávu. Až na tebe zaútočí, nebudeš muset „jít do Egypta,“ protože jsi viděl Boha, který tě povolal.“