čtvrtek 29. prosince 2016

NEBYL Z TOHOTO SVĚTA

Elijáš a Enoch, jediní dva proroci, kteří byli za svého života vzati na nebesa, měli něco společného. Oba nenáviděli hřích a křičeli proti němu. Chodili s Bohem tak blízko, že nemohli s Bohem přestat sdílet Jeho nenávist k bezbožným.
Nepopiratelný jev všech, kteří chodí s Bohem, je rostoucí nenávist k hříchu – a ne jenom nenávist, ale oddělení se od něho. Jestli stále miluješ tento svět a jsi doma s bezbožnými – jsi-li přítel těch, kdo Ho proklínají – nechodíš s Pánem, ale sedíš na plotě a vystavuješ ho veřejné ostudě.
„Enoch chodil s Bohem a nebyl, protože si ho Bůh vzal (Genesis 5:24).“ Víme z hebrejštiny, že toto mluví o Enochově nanebevzetí, pravdu o tom, že neokusil smrti. Ale také to znamená něco hlubšího: „Nebyl“ v Genesis 5 také znamená, „Nebyl z tohoto světa.“
V jeho duchu, jeho smyslech, Enoch nebyl součástí tohoto prokletého světa. Byl vzat v jeho duchu do nebeského království. Jako Pavel, umíral denně tomuto světu, zatímco pečoval o svou rodinu, pracoval, sloužil, byl zaměstnaný. Ale „nebyl“ - připoutaný k zemi! Pán ho strávil. Každý moment jeho chůze se jeho mysl vracela k Pánu. Jeho srdce bylo připoutané k Bohu něčím, co vypadalo jako obrovský gumový pásek. A čím více natáhneš gumový pásek, tím rychleji se vymrští zpátky, když ho pustíš. Enochovo srdce se vždy „vymrštilo zpátky“ k Pánu.
Zatímco lidé okolo něj rostli stále více v bezbožnosti, muži se měnili v divokou zvěř plnou chtíče, tvrdosti a smyslnosti, Enoch se stával více a více podobný Jednomu, s kterým chodil.