čtvrtek 26. ledna 2017

VZDEJ SE SVÉHO ZÁPASU

„Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil“ (1. Petrův 2:23).
S Kristovým utrpením je spjata úžasná pravda, a sice, že se ani jednou nebránil těm, kdo mu ubližovali. Žádného z nich nepotrestal, ani jim nijak neoplatil.
Jak je nám to vzdáleno! Když je naše utrpení nesnesitelné, bráníme se a chráníme svá práva i pověst. Někdy dokonce bezmyšlenkovitě vyhrožujeme Bohu. Když naše modlitby nejsou vyslyšené, nebo přijde neštěstí a nám se zdá, že nás Hospodin zklamal, odvracíme se od něho. Když nás něco bolí, anebo se cítíme opuštění a smutní, začínáme odpadat. Vykašleme se na čtení Bible i na modlitbu a naše víra začne být otupělá a pasivní.
Pokaždé, když přestaneme hledat Hospodina celým srdcem, vyhrožujeme mu. V podstatě říkáme: „Pane, udělal jsem, co se dalo, a ty jsi mne zklamal.“ On nás velmi miluje a když trpíme, má s námi nekonečnou trpělivost. S láskou vyčkává, dokud se nenavrátíme do jeho něžné péče.
Musíme si dávat pozor, aby nás naše postoje neodvedly od Boha. Odmítneme-li se probudit a obnovit svou víru a naději v něho, můžeme se cítit natolik zklamaní, že podlehneme svým chtíčům a vášním. Říkáme: „Jaký to má smysl? Tolik se snažím, ale nepozoruji, že bych vítězil. Volám k Bohu o pomoc a vysvobození, vůbec nic se však neděje.“
Když si libujeme v této cestě, vyhrožujeme Bohu. Je to náš způsob, jak mu oplatit nevyslyšenou modlitbu.
Pouze Hospodin je naším vlastníkem a on nedovolí, aby jeho děti padly. Čiňme totéž jako Kristus, když „vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě“ (1. Petrův 2:23). Vkládat znamená zcela vložit svůj život do Boží ruky.
Vroucně milovaní, je tu naděje! Vzdejte se svého zápasu dosáhnout něčeho svou vlastní silou a svěřte Hospodinu zástupů, aby uchoval vaše tělo i duši!