SÍLA NA CESTU
Nikdo na zemi Tě nemůže ustanovit do služby. Můžeš dostat diplom v semináři, být vysvěcen biskupem nebo pověřen označením. Ale apoštol Pavel ukazuje jediný zdroj pravdy, který nás může volat ke službě: „Děkuji našemu Pánu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, že mě uznal za spolehlivého a určil mě ke své službě“ (1 Tm 1, 12)
Co zde má Pavel na mysli, když říka, že Ježíš mu dal sílu a uznal jej za spolehlivého? Vzpomeňme si na apoštolovu promluvu. Tři dny po této události, Kristus povolal Pavla do služby – konkrétně, služby utrpení: „Ukažu mu, co všechno musí podstoupit pro mé jméno.“ (Sk 9,16) Je to kněžský úřad, na který se Pavel odkazuje, říka-li: „A proto, když nám byla svěřena tato služba...“ (2 K 4,1). Dále pokračuje a přidává, „...když jsme obdrželi milost, nepoddáváme se skleslosti.“On mluví o službě utrpení. A říká jasně, že je to služba, kterou všichni máme.
Pavel nám říká, že Ježíš mu dal slib v jeho službě. Kristus slíbil, že mu zůstane věrný a umožní mu projit skrze všechny zkoušky. Recké slovo „umožnit“ znamená „neustále podporovat silou.“ Pavel potvrzuje: „Ježíš slíbil víc než jen dát mi dostatečnou sílu na cestu. Umožňuje mi zůstat věrný v této službě. Kvůli němu nebudu slabý, nevzdám to. Vydám svědectví.“
Proměna má místo v našich životech. Je pravda, že bývame proměněni tím, co nás zachvacuje. Staváme se věcmi, které okupují naši mysl. Náš charakter je ovlivněn tím vším, co je v našich srdcích.
Děkuji Bohu za všechny, kteří krmí svou mysl a duši duchovními věcmi. Takoví služebníci fixují své oči na to, co je čisté a svaté. Drží svůj pohled upřený na Krista, když tráví čas tak, že jej chválí a budují si tak posun ve víře. Duch Svatý pracuje v těchto svatých, neustále mění jejich charaktery v Kristu. Titi věřící budou připraveni na těžké, náročné utrpení, které přijde. Leniví, málo se modlící věřící budou trpět selháním srdce nebo zlomením. Budou zničeni svým strachem, jelikož Duch Svatý v nich nepracuje, neproměňuje je. Když přijdou těžké časy, jednoduše to nezvládnou.
Tady je Pavlovo konečné slovo v této záležitosti: „Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu, ale ve všem se prokazujme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v soužení, tísni, úzkostech, pod ranami v žalářích...máme se proč rmoutit, ale přesto se stále radujme, jsme chudí a přece mnohé obohacujeme.“ (2 K 6,3-5,10)
Jak můžeme mnohé obohatit ? Rozdáváním naděje v Krista v mlze našich utrpení. Nabízíme opravdové bohatství, způsobujeme-li, že se ostatní ptají: „Jaké je jeho tajemství? Kde nalezl takový pokoj?“