pátek 4. března 2011

ZCELA ODKÁZANÝ NA PÁNA

Bůh vždy toužil po lidu, který by kráčel, před zrakem celého světa , plně odkázán na něj. To je důvod, proč si vybral malý bezvýznamný národ Izraele a izoloval je v poušti. Poslal je do školy zkoušek, aby tak vytvořil lid, který se na něj bude spoléhat bez ohledu na to, jaké jsou okolnosti. Přál si, aby Izraelité svědčili „mohu projít jakoukoliv zkouškou, všemi potížemi, dokonce i těmi, které jsou nad mé vlastní síly. Jak? Vím, že můj Bůh je se mnou v každé zkoušce. Vždy mě přesto přenese.“

Podívejme se na Mojžíšovo prohlášení k Izraelcům: „Bůh dopustil, abyste hladověli“ (5. Mojžíšova 8:3). Pán jim tímto prostřednictvím sděloval: „Nachystal jsem tuto zkoušku. Nebyl to ďábel, ale já jsem zadržoval veškerý chléb a maso, které jste po celou dobu potřebovali. Kdykoliv jsem byl připraven, poslat vám je z nebe dolů. Všechno bylo nachystáno a čekal jsem jen na okamžik, kdy to přijmete. Ale chtěl jsem to ještě na chvíli pozdržet. A zadržoval jsem potravu dlouho. Čekal jsem, až dojdete na pokraj všech vlastních možností, na které se spoléháte. Chtěl jsem vás přivést až do krizového bodu, kde bych vás dokázal zachránit jen já sám. Dovolil jsem vám zakusit být „s rozumem v koncích“ - lidskou bezmocnost. Aby se ode mě vyžadovalo zázračné vysvobození.“

I dnes, Pán stále hledá ty, kteří se na něj plně spoléhají. Touží po církvi, která dosvědčí jak slovy tak skutky, že Bůh dokáže cokoliv v jejich prospěch. Touží po tom, aby lidé ze světa mohli vidět, jak mocně jedná za ty, kteří ho milují.

Job prohlásil: „Zato on zná mé cesty i mé zastávky; ukážu se jako zlato, až mě vyzkouší.“ (Job 23:10). To je nádherný výrok, obzvláště pokud vezmeme k úvahu situaci, ve které byl tento výrok Jobem vyřčen.

Job podstoupil jedny z nejtěžších zkoušek, jakými jen může člověk projít. Při tragické nehodě přišel o všechny své děti, poté ztratil svůj majetek a bohatství. Nakonec přišel i o fyzické zdraví. A to všechno se událo v tak krátké době, že to bylo naprosto zdrcující.

Přesto Bůh Joba na tuto cestu poslal. A jen Pán sám věděl, kam až nakonec povede. Jednalo se o plán, natolik božsky zorganizovaný, že Bůh dokonce dovolil satanovi, aby Joba sužoval. To je důvod, proč Job nemohl Boha v tomto poznat: „Jdu-li však na východ, není tam, ani na západě ho nevnímám. Působí-li na severu, tam ho nevidím, míří-li k jihu, já ho nespatřím. Zato on zná mé cesty i mé zastávky.“ (Job 23:8–10).

Job tímto říkal: „Vím, že Hospodin ví o všem, čím procházím. A On ví, jak tím vším projít. Můj Pán mě právě teď zkouší. A jsem si jist, že mě tím vším provede a dá mi ještě silnější víru. Vyjdu z toho umytý a očištěný, s vírou vzácnější než zlato.“