ZVOLIT SI ZŮSTAT SLUŽEBNÍKEM
„Jestliže ale otrok prohlásí: Miluji svého pána, svou ženu a své syny, nechci odejít na svobodu.“ (Exodus 21:5). U tohoto služebníka se nejednalo o žádné těžké rozhodování -žádné dilema. Nikdy nepochyboval o tomto rozhodnutí. Jeho pán pro něj znamenal celý svět a on s ním byl svázán věčným poutem lásky. Jednoduše nedokázal opustit svého pána a jeho dům.
Život tohoto služebníka se točil okolo toho, jak milovat svého pána a stejně tak jako Pavel, pokládal všechno ostatní za hnůj, aby získal svého pána. Byl to ten typ, který byl ochoten se nechat zatratit, aby ostatní poznali lásku svého pána.
Tento služebník si vážil osobního vztahu se svým pánem nad jakékoliv zemské požehnání. Koho by zajímaly vločky, kukuřice, víno nebo olej, když mohl mít nekonečné společenství a přátelství s pánem? Jeho srdce přetékalo láskou k němu a jednoduše to shrnul: „Miluji svého pána a nechci odejít na svobodu.“
Tento služebník nám vlastně říká: Kristus mi stačí! Nic na tomto světě nestojí za to, abych přišel o pocit Pánovi přítomnosti. Všechna bohatství a blahobyt tohoto pozemského světa se nedají srovnat s jediným dnem, stráveným s Ním. Potěšení z toho správného místa dalece předčí jakoukoliv extázi, kterou jsme jako lidé mohli zakusit. Znát Pána, pobývat s Ním, sedět společně v nebesích, je víc než samotný život. Sloužit mu, být jim veden, přicházet a odcházet dle Jeho příkazů – to je ten život na nejvyšší úrovni.
Chceš mi připomenout, že ty jsi synem a ne služebníkem? Pak jen věz, že Ježíš byl synem, který „přestože sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu.“ (Filipským 2:6-7). Mohl přijít jako nejmocnější Princ Všemohoucího, zašlápnout každého nepřítele, a přesto si Kristus vybral přijít jako služebník, plně odhodlán hájit zájmy svého Otce.
Tento odevzdaný služebník, o kterém se dočítáme v 2. knize Mojžíšově, věřil že má v životě jediné poslání, kterým bylo sloužit svému pánovi. Nedělal to pro nějaké dědictví, přestože je psáno:„Chytrý sluha bude pánem nezdárného syna, s jeho bratry se o dědictví podělí.“ (Přísloví 17:2). Láska způsobila tu nezměrnou ochotu uposlechnout, a od rána do večera, každičkou hodinu, kdy bděl – ochotně sloužil svému pánovi. Jen láska byla tou hnací silou – žádný pocit viny nebo smysl pro povinnost. Není tedy divu, že Ježíš prohlásil: „Jestliže mě milujete, poslechnete mě.“