středa 2. března 2011

SPOKOJENOST

Spokojenost byla v Pavlově životě obrovskou zkouškou. Konec konců, Bůh řekl, že si ho bude mocně používat: „On je má vyvolená nádoba, aby přinášel mé jméno pohanům, králům i synům Izraele“ (Skutky 9:15). Když Pavel obdržel toto pověření poprvé, „hned v synagogách kázal, že Kristus je Boží Syn“ (9:20).

Pavel nespěchal, aby viděl, jak se všechno během jeho života naplňuje. Věděl, že má neochvějné zaslíbení od Boha a lpěl na tom. Nyní byl spokojen se službou všude, kdekoli byl: svědčil žalářníku, námořníku, pár ženám na břehu řeky. Tento muž měl pověření do celého světa, a přece věrně vydával svědectví jednomu člověku po druhém.

Pavel dokonce ani nežárlil na mladší muže, kteří by ho mohli ignorovat. Zatímco oni cestovali po světě a získávali židy i pohany pro Krista, Pavel seděl ve vězení. Musel poslouchat zprávy o velkých zástupech obrácených lidí, kteří byli obráceni těmi, kdo bojovali proti evangeliu milosti. A přesto Pavel nezáviděl. Věděl, že člověk vydaný Kristu ví, jak se pokořit i jak mít nadbytek: „Velikým ziskem je však zbožnost se spokojeností…máme-li tedy jídlo a oděv, budeme s tím spokojeni“ (1.Timoteus 6:6,8).

Dnešní svět by mohl Pavlovi říci: „Nyní jsi na konci svého života. A přece nemáš žádné úspory ani investice. Všechno, co máš, je změna oděvu.“ Vím, že by Pavel odpověděl: „Ale získal jsem Krista. Říkám, že jsem vítěz. Nalezl jsem perlu obrovské hodnoty. Ježíš mi dal sílu všechno odložit. A tak jsem všechno odložil a nyní mne čeká koruna. V tomto životě mám pouze jeden cíl: setkat se s Ježíšem tváří v tvář. Veškerá současná utrpení jsou nesrovnatelná s radostí, která mě čeká.“