„HOSPODIN JE TAM“
Abyste mohli patřit do opravdové Boží Církve, musíte se nazývat jménem Jehova Šamma, hebrejsky „Hospodin je tam“ (Ezechiel 48, 35). Ostatní o vás musí být schopni říct: „Je zřejmé, že s tím člověkem je Hospodin. Pokaždé, když ho vidím, cítím Pánovu přítomnost. V jeho životě se skutečně zrcadlí Boží přítomnost a sláva.
Pokud jsme upřímní, musíme přiznat, že v sobě navzájem málokdy cítíme sladkou Boží přítomnost. Čím to je? Křesťané se hojně věnují dobrým duchovním aktivitám – tráví spoustu času účastí na modlitebních shromážděních, biblických hodinách, domácích skupinkách, slouží potřebným – a to všechno je velmi chvályhodné. Ale mnozí z těchto křesťanů tráví příliš málo času s Pánem o samotě – při modlitbě a rozjímání v tajné komůrce.
Pánova přítomnost se prostě nedá napodobit. To platí jak v životě jednotlivce, tak v církvi. Když mluvím o Boží přítomnosti, nemyslím nějakou duchovní auru, která člověka náhle obklopí, nebo sestoupí na shromáždění při bohoslužbě. Mám spíš na mysli plody prostého, ale mocného chození ve víře. Ať už se to projeví v životě jednoho křesťana nebo celého společenství, lidé si toho všimnou. Řeknou si: „Ten člověk byl s Ježíšem“ nebo „Tohle společenství skutečně věří tomu, co káže.“
K tomu, aby vznikla církev Jehova Šamma, je potřeba mnohem víc, než jen poctivý pastor. Je třeba spravedlivého Božího lidu, který tráví čas s Pánem. Když někdo cizí odchází z bohoslužby a řekne: „Cítil jsem tam Ježíšovu přítomnost,“ můžete si být jistí, že to nebylo jen díky kázání nebo chválám. Bylo to tím, že shromáždění spravedlivých vstoupilo do Božího domu a sláva Páně přebývala v jejich středu. Ve Skutcích 4, 13 čteme, jak byli Petr s Janem přivedeni před velekněze a další hodnostáře: „Když vůdcové viděli Petrovu a Janovu smělost a zjistili, že jsou to neučení a prostí lidé, žasli a poznali na nich, že byli s Ježíšem.“
Pokud jsme upřímní, musíme přiznat, že v sobě navzájem málokdy cítíme sladkou Boží přítomnost. Čím to je? Křesťané se hojně věnují dobrým duchovním aktivitám – tráví spoustu času účastí na modlitebních shromážděních, biblických hodinách, domácích skupinkách, slouží potřebným – a to všechno je velmi chvályhodné. Ale mnozí z těchto křesťanů tráví příliš málo času s Pánem o samotě – při modlitbě a rozjímání v tajné komůrce.
Pánova přítomnost se prostě nedá napodobit. To platí jak v životě jednotlivce, tak v církvi. Když mluvím o Boží přítomnosti, nemyslím nějakou duchovní auru, která člověka náhle obklopí, nebo sestoupí na shromáždění při bohoslužbě. Mám spíš na mysli plody prostého, ale mocného chození ve víře. Ať už se to projeví v životě jednoho křesťana nebo celého společenství, lidé si toho všimnou. Řeknou si: „Ten člověk byl s Ježíšem“ nebo „Tohle společenství skutečně věří tomu, co káže.“
K tomu, aby vznikla církev Jehova Šamma, je potřeba mnohem víc, než jen poctivý pastor. Je třeba spravedlivého Božího lidu, který tráví čas s Pánem. Když někdo cizí odchází z bohoslužby a řekne: „Cítil jsem tam Ježíšovu přítomnost,“ můžete si být jistí, že to nebylo jen díky kázání nebo chválám. Bylo to tím, že shromáždění spravedlivých vstoupilo do Božího domu a sláva Páně přebývala v jejich středu. Ve Skutcích 4, 13 čteme, jak byli Petr s Janem přivedeni před velekněze a další hodnostáře: „Když vůdcové viděli Petrovu a Janovu smělost a zjistili, že jsou to neučení a prostí lidé, žasli a poznali na nich, že byli s Ježíšem.“