VĚTŠÍ DOTEK
Elijáš s Elíšou pokračovali k Jerichu. Název Jericho znamená “místo nazvané příjemným.” A přece bylo toto město pusté, vyprahlé, absolutně bez života, stromů, pastvin, ovoce. Všechno již uschlo, protože do jerišských zásob vody pronikl jedovatý proud. Toto město představuje mrtvé a vyčerpané křesťanství, církev, jakou Ježíš ve Zjevení popisuje takto: „Podle jména jsi živ, ale jsi mrtev“ (Zjevení 3:1).
Elijáš založil v Jerichu školu proroků, a když tuto školu s Elíšou navštívil, někteří z mladých a namyšlených proroků přišli k Elíšovi a zeptali se: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ (2. Královská 2:5). Elíša je rychle přerušil a řekl jim: „Vím to také. Mlčte!“
Tato generace služebníků byla vyslána, aby sloužila společnosti v celé Judeji a v celém Izraeli. Ale něco jim zřejmě chybělo: moc, pomazání a autorita Ducha svatého. Na druhý den ti samí služebníci prosili Elíšu, aby jim dovolil jít hledat Elijášovo tělo, jestli ho Duch svatý neshodil na nějakou horu či do nějakého údolí. Neměli ani ponětí o způsobech jednání a činnostech Ducha svatého. Dokázali svědčit, kázat a hovořit o zázracích, osobně však Boží moc nezažili.
Zdá se, že Elijáš navrhl: „Elíšo, díváš se na příští generací služebníků. Proč se neusadíš zde a nevyučíš tyto služebníky, jak jedná Duch svatý? Jsi mužem, který má probudit tuto mrtvou a vyčerpanou církev.“
Ale Elíša věděl, co by se stalo, kdyby tyto služebníky vyučoval. Zůstali by zahledění do Elijášovy mocné služby a neustále by ho bombardovali otázkami: „Kolik hodin denně se tvůj pán modlil? Jaké metody používal? O čem kázal?“ Elíša by skončil u toho, že by veškerý svůj čas trávil podrobným popisem minulosti. A tito mladí služebníci by vynaložili veškerou svou energii na to, aby byli jako Elijáš, v naději, že znovu uskuteční jeho zázraky – i bez moci a autority Ducha svatého.
Dnešní církev upadla do stejné léčky. Studujeme hnutí a probuzení v minulosti, hledáme klíčové věci, pokoušíme se odhalit metody, které snesou oheň z nebes. Co se pamatuji, církev volá po staromódním probuzení v Duchu svatém. A přece všechno to pramení z touhy vidět Boha znovu vytvářet něco, co učinil v minulosti.
Elíša věděl, že nikoho z této mrtvé a vyčerpané církve nedokáže ovlivnit, dokud on sám neobdrží dotek od Boha. Nemohl se spoléhat na Elijášovy velkolepé činy. Říkal Elijášovi: „Vážím si víry svých předků, duchovních velikánů minulosti. Ale vím, že Hospodin chce činit něco nového. A musím mít od něho větší dotek než jaký kdy kdo viděl.“
Elijáš založil v Jerichu školu proroků, a když tuto školu s Elíšou navštívil, někteří z mladých a namyšlených proroků přišli k Elíšovi a zeptali se: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ (2. Královská 2:5). Elíša je rychle přerušil a řekl jim: „Vím to také. Mlčte!“
Tato generace služebníků byla vyslána, aby sloužila společnosti v celé Judeji a v celém Izraeli. Ale něco jim zřejmě chybělo: moc, pomazání a autorita Ducha svatého. Na druhý den ti samí služebníci prosili Elíšu, aby jim dovolil jít hledat Elijášovo tělo, jestli ho Duch svatý neshodil na nějakou horu či do nějakého údolí. Neměli ani ponětí o způsobech jednání a činnostech Ducha svatého. Dokázali svědčit, kázat a hovořit o zázracích, osobně však Boží moc nezažili.
Zdá se, že Elijáš navrhl: „Elíšo, díváš se na příští generací služebníků. Proč se neusadíš zde a nevyučíš tyto služebníky, jak jedná Duch svatý? Jsi mužem, který má probudit tuto mrtvou a vyčerpanou církev.“
Ale Elíša věděl, co by se stalo, kdyby tyto služebníky vyučoval. Zůstali by zahledění do Elijášovy mocné služby a neustále by ho bombardovali otázkami: „Kolik hodin denně se tvůj pán modlil? Jaké metody používal? O čem kázal?“ Elíša by skončil u toho, že by veškerý svůj čas trávil podrobným popisem minulosti. A tito mladí služebníci by vynaložili veškerou svou energii na to, aby byli jako Elijáš, v naději, že znovu uskuteční jeho zázraky – i bez moci a autority Ducha svatého.
Dnešní církev upadla do stejné léčky. Studujeme hnutí a probuzení v minulosti, hledáme klíčové věci, pokoušíme se odhalit metody, které snesou oheň z nebes. Co se pamatuji, církev volá po staromódním probuzení v Duchu svatém. A přece všechno to pramení z touhy vidět Boha znovu vytvářet něco, co učinil v minulosti.
Elíša věděl, že nikoho z této mrtvé a vyčerpané církve nedokáže ovlivnit, dokud on sám neobdrží dotek od Boha. Nemohl se spoléhat na Elijášovy velkolepé činy. Říkal Elijášovi: „Vážím si víry svých předků, duchovních velikánů minulosti. Ale vím, že Hospodin chce činit něco nového. A musím mít od něho větší dotek než jaký kdy kdo viděl.“