V BODU ZLOMU
Často mi píší kazatelé, kteří si dělají starosti o farníky, kteří vzdávají svůj život. „Upřímní křesťané jsou tak přemoženi pocitem viny a odsouzení, že si zoufají. Když nedokážou dostát svým očekáváním a když upadají zpět do hříchu, rozhodnou se to vzdát.“
Čím dál více křesťanů se ocitá v bodu zlomu. Málokterý věřící by byť jen pomyslel na to, že by přestal milovat Ježíše - v časech zoufalství to ale chce mnoho z nich vzdát sami se sebou.
Někteří dnešní kazatelé mají pouze pozitivní kázání. Podle nich se zdá, že každý křesťan dostává ihned odpověď na své modlitby a zažívá zázraky; že se všichni cítí skvěle a dobře se jim žije; a že celý svět je radostný a plný naděje. Rád slýchám taková kázání, protože opravdu toužím po tom, aby Boží lid zažíval tyto dobré a zdravé věci. Takto ale život mnoha a mnoha opravdových a upřímných křesťanů nevypadá.
Není divu, že mladí lidé to vzdávají. Nedokáží naplnit očekávání náboženství, které ukazuje bezstarostné, bohaté, úspěšné a vždy pozitivně myslící křesťany. Jejich svět není tak ideální; zažívají smutné věci, krizové situace a rodinné problémy. Pavel o problémech mluvil: „Soužení...dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme“ (2. Korintským 1,8).
Pozitivní myšlení ty problémy nezažene. A ani když se budeme tvářit, že tyto problémy neexistují, věc to nezmění. Co je tedy řešením? Zde jsou dvě absolutně platné pravdy, které mi přinesly velkou útěchu a pomoc:
Čím dál více křesťanů se ocitá v bodu zlomu. Málokterý věřící by byť jen pomyslel na to, že by přestal milovat Ježíše - v časech zoufalství to ale chce mnoho z nich vzdát sami se sebou.
Někteří dnešní kazatelé mají pouze pozitivní kázání. Podle nich se zdá, že každý křesťan dostává ihned odpověď na své modlitby a zažívá zázraky; že se všichni cítí skvěle a dobře se jim žije; a že celý svět je radostný a plný naděje. Rád slýchám taková kázání, protože opravdu toužím po tom, aby Boží lid zažíval tyto dobré a zdravé věci. Takto ale život mnoha a mnoha opravdových a upřímných křesťanů nevypadá.
Není divu, že mladí lidé to vzdávají. Nedokáží naplnit očekávání náboženství, které ukazuje bezstarostné, bohaté, úspěšné a vždy pozitivně myslící křesťany. Jejich svět není tak ideální; zažívají smutné věci, krizové situace a rodinné problémy. Pavel o problémech mluvil: „Soužení...dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme“ (2. Korintským 1,8).
Pozitivní myšlení ty problémy nezažene. A ani když se budeme tvářit, že tyto problémy neexistují, věc to nezmění. Co je tedy řešením? Zde jsou dvě absolutně platné pravdy, které mi přinesly velkou útěchu a pomoc:
- Bůh mě miluje. Je to milující Otec, který mi chce pomoci v mé slabosti.
- Boha nejvíce těší moje víra. Chce, abych mu důvěřoval.