POUZE PRO RODINU
„Nato se Josef rychle vzdálil. Byl hluboce pohnut a dojat nad bratrem až k pláči“ (1. Mojžíšova 43:30). Toto je znázornění srdce našeho Spasitele.
Poté, co se Josef stal vládcem Egypta, byli jeho bratři v jeho domě a jedli a pili za jeho přítomnosti. Ale „Josef seděl sám a oni měli oddělený stůl“ (verš 32 – přel.). Tito muži se radovali v Josefově přítomnosti, aniž by jej skutečně poznali, bez jakéhokoli zjevení lásky a milosti.
Můžeme být chválícími lidmi, kteří jedí a pijí v Pánově přítomnosti, a přece nemusíme mít zjevení o jeho bezmezné lásce; stále v nás setrvává pocit nemilovaných. To je případ křesťanů, kteří chodí do Božího domu, zpívají, uctívají a chválí a potom odejdou domů ke stejné staré lži: „Bůh mi nedává žádný důkaz, že mne miluje. Mé modlitby jsou nevyslyšené. Opravdu se o mne nestará tak, jako se stará o druhé.“
Josefovi bratři museli učinit poslední krok předtím, než mohli obdržet plné zjevení lásky. Takové zjevení dostávají ti, kteří mají zlomené srdce a činí pokání. „Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!“ (Žalm 51:19). Josefovi bratři ještě nebyli zkroušeni.
Josef přikázal svému služebníku, aby vložil jeho osobní stříbrný pohár do vaku Benjamina, nejmladšího bratra, když se připravovali na návrat do Kanánu. Sotva se bratři vydali na cestu, předhonili je Josefovi muži a obvinili je z krádeže poháru. Bratři si byli natolik jisti svou nevinností, že řekli: „U koho z tvých otroků se to najde, ten ať zemře a my se staneme otroky svého pána!“ (1. Mojžíšova 44:9). Již nebojovali. Již nebyli pyšní. Když se vrátili do Josefova paláce, byli pokořeni a zkroušeni.
Potom přišlo zjevení veliké Boží lásky. „Josef se už nemohl ovládnout … a křikl: Jděte všichni pryč! Tak u něho nezůstal nikdo, když se dal poznat svým bratrům“ (1. Mojžíšova 45:1).
Svět neví nic o tomto zjevení lásky. Bůh přebývá s pokornými a zkroušenými. Má radost ze své rodiny. Spočiň v jeho lásce k tobě!
Poté, co se Josef stal vládcem Egypta, byli jeho bratři v jeho domě a jedli a pili za jeho přítomnosti. Ale „Josef seděl sám a oni měli oddělený stůl“ (verš 32 – přel.). Tito muži se radovali v Josefově přítomnosti, aniž by jej skutečně poznali, bez jakéhokoli zjevení lásky a milosti.
Můžeme být chválícími lidmi, kteří jedí a pijí v Pánově přítomnosti, a přece nemusíme mít zjevení o jeho bezmezné lásce; stále v nás setrvává pocit nemilovaných. To je případ křesťanů, kteří chodí do Božího domu, zpívají, uctívají a chválí a potom odejdou domů ke stejné staré lži: „Bůh mi nedává žádný důkaz, že mne miluje. Mé modlitby jsou nevyslyšené. Opravdu se o mne nestará tak, jako se stará o druhé.“
Josefovi bratři museli učinit poslední krok předtím, než mohli obdržet plné zjevení lásky. Takové zjevení dostávají ti, kteří mají zlomené srdce a činí pokání. „Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!“ (Žalm 51:19). Josefovi bratři ještě nebyli zkroušeni.
Josef přikázal svému služebníku, aby vložil jeho osobní stříbrný pohár do vaku Benjamina, nejmladšího bratra, když se připravovali na návrat do Kanánu. Sotva se bratři vydali na cestu, předhonili je Josefovi muži a obvinili je z krádeže poháru. Bratři si byli natolik jisti svou nevinností, že řekli: „U koho z tvých otroků se to najde, ten ať zemře a my se staneme otroky svého pána!“ (1. Mojžíšova 44:9). Již nebojovali. Již nebyli pyšní. Když se vrátili do Josefova paláce, byli pokořeni a zkroušeni.
Potom přišlo zjevení veliké Boží lásky. „Josef se už nemohl ovládnout … a křikl: Jděte všichni pryč! Tak u něho nezůstal nikdo, když se dal poznat svým bratrům“ (1. Mojžíšova 45:1).
Svět neví nic o tomto zjevení lásky. Bůh přebývá s pokornými a zkroušenými. Má radost ze své rodiny. Spočiň v jeho lásce k tobě!