LEKCE MARNOTRATNÍKA

Bible říká: „Když ještě byl [marnotratník] daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. . . . Otec rozkázal svým služebníkům: Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí“ (Lukáš 15:20-23).

Věřím, že marnotratný syn přišel domů kvůli minulým zkušenostem se svým otcem. Tento mladík znal vlastnosti svého otce – a zřejmě se mu dostávalo od otce veliké lásky. Určitě věděl, že když se vrátí, nebude kvůli svým hříchům pokárán ani zavržen.

Všimni si, jak jej jeho otec přijal navzdory jeho žalostnému stavu. Mladík byl odhodlaný se svému otci upřímně vyznat. A přece, když stál před svým otcem, neměl šanci k úplnému vyznání, protože ho otec přerušil, když k němu přiběhl a objal ho.

Mladík mohl pouze vyhrknout začátek své řeči a říci: „Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem“ (Lukáš 15:21). Avšak jeho otec nečekal, až skončí. Pro něho byl mladíkův hřích již urovnaný. Jedinou otcovou reakcí byl příkaz služebníkům: „Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Připravte hostinu, protože budeme oslavovat. Ať se každý raduje – můj syn je doma!“ Otec znal synovo srdce a věděl, že syn učinil úplné pokání.

Hřích nebyl pro otce zásadní. Tím zásadním v jeho mysli byla láska. Chtěl, aby jeho syn věděl, že byl přijat ještě předtím, než mohl vyslovit vyznání. A k tomu nás všechny chce přivést Bůh: Jeho láska je větší než všechny naše hříchy. „Dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání“ (Římanům 2:4).