ABSOLUTNÍ VÍRA V KRISTA

Když mluvím o absolutní víře v Krista, nemyslím tím jen Jeho moc spasit, ale také Jeho moc nás uchovávat. Musíme důvěřovat Jeho Duchu, že nás uchová a umožní nám podřídit se Ježíšově podobě.

Přemýšlej o svém vlastním svědectví. Jednu dobu jsi byl odříznut od Boha hanebnými činy. Co jsi udělal dobrého, aby jsi vše před Bohem zase zpět urovnal? Nic! Nikdo se nikdy sám nespasil.

Obdobně se ještě nikdo nikdy sám neuchoval a neudržel svatým. Jsme denně přivedeni do Boží svatosti vírou samotnou, když věříme tomu, co řekl Bůh: „ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí“ (1 List Petrův 1:15)

„I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s tím smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony – pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře“ (Koloským 1:21-23)

Všimněte si té fráze, „Pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře.“ Ježíš říká, „Dál ve Mě věř, dál žij vírou. Uvedu tě před Otcem jako čistého, bezchybného a svatého.“

Neexistují žádné stupně svatosti, jen stupně vyspělosti před Kristem. Je pošetilé se srovnávat s někým na bázi svatosti. Všichni jsme měřeni jedním měřítkem: svatostí Krista. Když jsme v Něm, Jeho svatost je v nás rovnoměrně rozprostřená.

Už nikdy se nesmíš podívat na jiného křesťana a říct, „Kéž bych byl tak svatý jako on.“ Možná že nemáš takovou disciplínu a modlitby jako on; možná se častěji ocitáš v problémech a děláš víc chyb než on. Ale on není přijat Otcem víc než ty. S nikým se nesrovnávej, protože nikdo není v Božích očích milován víc než ty!

Milý svatý, odlož veškerou svoji naději v lidskost a prones toto: „Hlásím se ke svatosti, která je v Ježíši Kristu. Jsem část Jeho těla a můj Otec mě vidí právě tak svatého, protože v Něm žiju.“