ŽÁDOST O VÍRU
Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“ (Lukáš 17:5).
Ježíš svým učedníkům na žádost o víru odpověděl takto: „Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: Pojď si hned sednout ke stolu? Neřekne mu spíše: Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!? … Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit“ (Lukáš 17:7-8, 10).
Kristus zde mluví o nás, svých služebnících, a o Bohu, našem Pánu. Říká nám, že máme nasytit Boha. Asi se divíš: „Jaký pokrm máme přinést Hospodinu? Co uspokojuje jeho hlad? Jak to máme učinit?“
Bible nám říká: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu“ (Židům 11:6). Jednoduše řečeno: Božím nejlahodnějším pokrmem je víra. Taková potrava se mu líbí.
To vidíme znázorněné v celém Písmu. Když setník požádal Ježíše, aby uzdravil jeho nemocného služebníka pouhým vyřčeným slovem, Kristus se kochal živou vírou toho muže. Odpověděl: „Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho“ (Matouš 8:10). Ježíš říkal: „Zde je pohan, cizinec, který nasytil mého ducha. Jak výživným jídlem je pro mne víra tohoto muže.“ Když se žena s krvácením (Lukáš 8:43-48) prodrala zástupem a dotkla se jeho roucha ve víře, Ježíš okamžitě věděl o její víře, a ona byla uzdravena. Její víra se mu líbila.
Z Ježíšových slov v Lukáš 17:8 cítím přímočarost: „Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!“ Říká: „Ty nebudeš jíst jako první, nýbrž já.“ Jinými slovy: nemáme používat svou víru na své vlastní zájmy a potřeby. Spíše má naše víra uspokojit hlad našeho Pána.
Ježíš svým učedníkům na žádost o víru odpověděl takto: „Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: Pojď si hned sednout ke stolu? Neřekne mu spíše: Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!? … Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit“ (Lukáš 17:7-8, 10).
Kristus zde mluví o nás, svých služebnících, a o Bohu, našem Pánu. Říká nám, že máme nasytit Boha. Asi se divíš: „Jaký pokrm máme přinést Hospodinu? Co uspokojuje jeho hlad? Jak to máme učinit?“
Bible nám říká: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu“ (Židům 11:6). Jednoduše řečeno: Božím nejlahodnějším pokrmem je víra. Taková potrava se mu líbí.
To vidíme znázorněné v celém Písmu. Když setník požádal Ježíše, aby uzdravil jeho nemocného služebníka pouhým vyřčeným slovem, Kristus se kochal živou vírou toho muže. Odpověděl: „Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho“ (Matouš 8:10). Ježíš říkal: „Zde je pohan, cizinec, který nasytil mého ducha. Jak výživným jídlem je pro mne víra tohoto muže.“ Když se žena s krvácením (Lukáš 8:43-48) prodrala zástupem a dotkla se jeho roucha ve víře, Ježíš okamžitě věděl o její víře, a ona byla uzdravena. Její víra se mu líbila.
Z Ježíšových slov v Lukáš 17:8 cítím přímočarost: „Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!“ Říká: „Ty nebudeš jíst jako první, nýbrž já.“ Jinými slovy: nemáme používat svou víru na své vlastní zájmy a potřeby. Spíše má naše víra uspokojit hlad našeho Pána.