ŽÍT BOHU LIBÝM ŽIVOTEM
„Enoch chodil s Bohem.“ (Genesis 5:24) Původní hebrejský význam slova chodit naznačuje, že Enoch kráčel ruku v ruce s Bohem, nepřetržitě s Ním rozmlouval a neustále se mu přibližoval. Enoch žil 365 let a Bůh pro něj znamenal všechno – až natolik, že na konci svého života nezakusil smrt (viz. Židům 11:5).
Enoch se pokoušel žít Bohu libý život v hříšné společnosti. Byl to obyčejný muž, se stejnými problémy a břemeny, které neseme i my, nejednalo se o žádného poustevníka, skrytého někde uprostřed divočiny v jeskyni. Enoch se neskrýval, aby mohl být svatý. Žil běžným životem, měl ženu, děti, povinnosti a zodpovědnost.
„Enoch žil s Bohem, až jednou zmizel, neboť ho Bůh vzal.“ (Genesis 5:24) Z listu Židům víme, že tento verš mluví o Enochově proměně – o faktu, že nezakusil smrt. Ale znamená to i něco hlubšího. Fráze „až jednou zmizel“ znamená také, že „nebyl z tohoto světa“. Svým duchem a svými smysly, Enoch nebyl součástí tohoto hříšného světa. Každým dnem, kdy kráčel s Bohem, se postupně odpoutával od pozemských věcí. Stejně jako Pavel, i on denně umíral tomuto pozemskému životu a byl vzat v duchu do nebe.
Dokud žil na této zemi, přijímal veškerou zodpovědnost. Ale nic z toho mu nezabránilo v Jeho vztahu s Bohem.
Židům 11:5 říká jasně: „Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence.“ Které ze svých vlastností vděčil za to, že si jej Bůh tak oblíbil? Bylo to jeho chození s Bohem, které v něm vytvořilo druh víry, líbezný v Božích očích.
Tyto dva verše není možné od sebe oddělit: „Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská.“ (Židům 11:5-6) Ten druhý verš slýcháváme často, ale jenom zřídka ve spojení s tím prvním. Bible i dějiny však ukazují, že ti, kteří kráčeli v Boží blízkosti, se stali muži a ženami hluboké víry. Pokud církev bude každodenně kráčet s Bohem, výsledkem bude lid plný víry – skutečné víry, která se líbí Bohu.
Enoch se pokoušel žít Bohu libý život v hříšné společnosti. Byl to obyčejný muž, se stejnými problémy a břemeny, které neseme i my, nejednalo se o žádného poustevníka, skrytého někde uprostřed divočiny v jeskyni. Enoch se neskrýval, aby mohl být svatý. Žil běžným životem, měl ženu, děti, povinnosti a zodpovědnost.
„Enoch žil s Bohem, až jednou zmizel, neboť ho Bůh vzal.“ (Genesis 5:24) Z listu Židům víme, že tento verš mluví o Enochově proměně – o faktu, že nezakusil smrt. Ale znamená to i něco hlubšího. Fráze „až jednou zmizel“ znamená také, že „nebyl z tohoto světa“. Svým duchem a svými smysly, Enoch nebyl součástí tohoto hříšného světa. Každým dnem, kdy kráčel s Bohem, se postupně odpoutával od pozemských věcí. Stejně jako Pavel, i on denně umíral tomuto pozemskému životu a byl vzat v duchu do nebe.
Dokud žil na této zemi, přijímal veškerou zodpovědnost. Ale nic z toho mu nezabránilo v Jeho vztahu s Bohem.
Židům 11:5 říká jasně: „Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence.“ Které ze svých vlastností vděčil za to, že si jej Bůh tak oblíbil? Bylo to jeho chození s Bohem, které v něm vytvořilo druh víry, líbezný v Božích očích.
Tyto dva verše není možné od sebe oddělit: „Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská.“ (Židům 11:5-6) Ten druhý verš slýcháváme často, ale jenom zřídka ve spojení s tím prvním. Bible i dějiny však ukazují, že ti, kteří kráčeli v Boží blízkosti, se stali muži a ženami hluboké víry. Pokud církev bude každodenně kráčet s Bohem, výsledkem bude lid plný víry – skutečné víry, která se líbí Bohu.